Toto je týdenní meme pořádané Syki.
Amy Plum
Vkročili jsme
na Pont des Arts – dřevěnou lávku pro pěší, která vede přes
řeku – a začali jsme přecházet. Město bylo rozsvícené jako
vánoční stromeček a jeho mosty byly osvětlené reflektory, díky
kterým vypadaly majestátně a jako z jiného světa. Eiffelova věž
svítila v dálce a měsíc osvětloval hladinu vody vířící pod
námi. Došli jsme do středu mostu. Vincent mě dovedl k zábradlí,
stoupl si za mě, objal mě a přitáhl si mě blíž k sobě.
Zavřela jsem oči a nadechla se říčního vzduchu, ve kterém bylo
zřetelně cítit moře a který jsem si během těch let spojila s
poklidem. Moje srdce zpomalilo a poté, co se Vincentovy svaly
napjaly kolem mých ramenou, zase zrychlilo.
Stáli jsme tam, dívali
se několik euforických chvil společně na město světel, než
sklonil svou hlavu a zašeptal: ,,Odpověď na tvou otázku, kam tě
beru, by byla...na to nejkrásnější místo v Paříži. S
nejkrásnější dívkou, u které jsem měl to štěstí, že na ní
spočinuly mé oči a u které zoufale doufám, že bude souhlasit s
další schůzkou. Co nejdřív to půjde.“ Podívala jsem se přes
rameno a všimla si jeho upřímného výrazu. Pomalu mě otočil k
němu. Díval se na mě svýma velkýma tmavýma očima celou minutu,
jako by se pokoušel zapamatovat si každičký kousek mého
obličeje. Poté zvedl svou ruku, aby odstranil pramen mých vlasů z
obličeje a jemně mi ho zastrčil za ucho, když zvedl mé rty k těm
jeho.
Naše kůže
se sotva dotkla. Byl váhavý, jako by věděl, co chce, ale bál se,
že mě vyděsí. Naše rty se otřely o sebe a já se cítila, jako
by někdo uvnitř mě udeřil na strunu a mým tělem se nesl jediný
tón. Pomalu jsem zvedla ruce, abych mu je mohla položit kolem krku,
bála jsem se, že by náhlý pohyb mohl zničit kouzlo. Jenže
jakmile se jeho rty dotkly ještě jednou těch mých, kouzlo se
zintenzivnilo a tón stále více zesiloval, až překryl všechny
ostatní zvuky. Paříž zmizela. Vlny vody pod námi, zvuk aut
projíždějících na obou stranách řeky, šeptání dvojic, které
se držely za ruce a procházely kolem nás...ti všichni zmizeli a
Vincent a já jsme byli jediní lidé, kteří zbyli na zemi.
0 komentářů :
Okomentovat