Rss Feed
  1. Sladká políbení (19)

    pátek 14. června 2013


    Toto je týdenní meme pořádané Syki.


    Die For Me
    Amy Plum

    Vkročili jsme na Pont des Arts – dřevěnou lávku pro pěší, která vede přes řeku – a začali jsme přecházet. Město bylo rozsvícené jako vánoční stromeček a jeho mosty byly osvětlené reflektory, díky kterým vypadaly majestátně a jako z jiného světa. Eiffelova věž svítila v dálce a měsíc osvětloval hladinu vody vířící pod námi. Došli jsme do středu mostu. Vincent mě dovedl k zábradlí, stoupl si za mě, objal mě a přitáhl si mě blíž k sobě. Zavřela jsem oči a nadechla se říčního vzduchu, ve kterém bylo zřetelně cítit moře a který jsem si během těch let spojila s poklidem. Moje srdce zpomalilo a poté, co se Vincentovy svaly napjaly kolem mých ramenou, zase zrychlilo. 

    Stáli jsme tam, dívali se několik euforických chvil společně na město světel, než sklonil svou hlavu a zašeptal: ,,Odpověď na tvou otázku, kam tě beru, by byla...na to nejkrásnější místo v Paříži. S nejkrásnější dívkou, u které jsem měl to štěstí, že na ní spočinuly mé oči a u které zoufale doufám, že bude souhlasit s další schůzkou. Co nejdřív to půjde.“ Podívala jsem se přes rameno a všimla si jeho upřímného výrazu. Pomalu mě otočil k němu. Díval se na mě svýma velkýma tmavýma očima celou minutu, jako by se pokoušel zapamatovat si každičký kousek mého obličeje. Poté zvedl svou ruku, aby odstranil pramen mých vlasů z obličeje a jemně mi ho zastrčil za ucho, když zvedl mé rty k těm jeho.

    Naše kůže se sotva dotkla. Byl váhavý, jako by věděl, co chce, ale bál se, že mě vyděsí. Naše rty se otřely o sebe a já se cítila, jako by někdo uvnitř mě udeřil na strunu a mým tělem se nesl jediný tón. Pomalu jsem zvedla ruce, abych mu je mohla položit kolem krku, bála jsem se, že by náhlý pohyb mohl zničit kouzlo. Jenže jakmile se jeho rty dotkly ještě jednou těch mých, kouzlo se zintenzivnilo a tón stále více zesiloval, až překryl všechny ostatní zvuky. Paříž zmizela. Vlny vody pod námi, zvuk aut projíždějících na obou stranách řeky, šeptání dvojic, které se držely za ruce a procházely kolem nás...ti všichni zmizeli a Vincent a já jsme byli jediní lidé, kteří zbyli na zemi.
    |


  2. 0 komentářů :

    Okomentovat