Rss Feed
  1. Veselé Vánoce!

    středa 24. prosince 2014

    Rok utekl jako voda - popravdě ani nevím, kam se všechen ten čas poděl :). Znovu tu máme Vánoce a ani se neotočíme a bude tu taky Silvestr. Proto vám všem chci popřát Veselé Vánoce, hromadu dárků (hlavně těch, které potom umístíte do knihovny :)) a krásné prožití svátků. No nového roku pak vkročte v pohodě a s vědomím, že máte znovu čistý štít, který s můžete vymalovat tak, jak chcete právě vy. Děkuji vám za přízeň a v příštím roce se tu určitě uvidíme :).



    |


  2. Vraní dívka

    úterý 25. listopadu 2014

    Česká obálka
    Autor: Erik Axl Sund
    Série: Slabost Victorie Bergmanové
    Díl: první

    Anotace:

    Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie… Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy. První díl trilogie, která oblétla a zasáhla doslova celý svět (vychází ve 35 zemích).



    Datum vydání v ČR: březen 2014
    Nakladatelství: Knižní klub
    Počet stran: 328
    Přečteno v listopadu 2014, 2 dny, v češtině



    Jeanette Kihlbergová je policejní komisařkou, která už toho za svou kariéru už viděla i slyšela celkem dost. Jenže nic ji nemohlo připravit na případ, který začne vyšetřovat nyní. Série vražd malých chlapců, kteří nikomu nechybí a kteří byli mučeni a poté zavražděni tak krutým způsobem, který naznačuje jediné - tyto vraždy mohl spáchat jedině opravdu silně narušený člověk. S ničím podobným se nikdo z Jeanettina týmu asi ještě nikdy předtím nesetkal. A směr, kterým je vraždy zavedou, není jen tak pro každého...

    Sofia Zetterlundová je psycholožka s vlastní praxí, které nyní v hlavě leží hlavně dva její klienti - bývalý dětský voják Samuel Bai a Victoria Bergmanová, která si z dětství nese obrovské břímě. Ani jeden z těchto případů pro ni není snadný a když je pak Samuel zavražděn a ona se setká s komisařkou Jeanette Kihlbergovou, naberou věci rychlý spád.

    Za to, že se mi tato kniha dostala do rukou může moje kamarádka, která mi ji půjčila. Se severskými detektivkami jsem se zatím setkala jen hodně okrajově a celkem jsem netušila, jak na mě kniha zapůsobí. Nejprve mě celkem děsil jenom obal. Pak ve mně vzbudila dost velký neklid i kniha, kterou jsem přečetla za dva dny, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout.

    Obdivuju spisovatele, kteří dokáží psát o společensky nepřijatelných a zneklidňujících věcech takovým způsobem, že i když je vám to naprosto protivné a místy je vám z postav i špatně, stejně čtete dál. Přece jen téma pedofilie a vražd není samo o sobě lehké čtení a pocit, který v člověku kniha zanechá, jen tak nezmizí. Čtenář ví, že je něco špatně, ale celou dobu neví, co přesně to je. Já sama jsem si myslela, že vím, co se děje, ale autoři mě tak překvapivě vyvedli z omylu, že jsem tomu nemohla uvěřit. To, jak si dokáží pohrát s hlavou čtenáře je místy až celkem neuvěřitelné. A poté, co to na vás takhle nahrají, zakončí knihu takovým cliffhangerem, že musíte hledat další stránku, protože takhle se přece kniha nezakončuje, ne?

    Vraní dívka pravděpodobně není čtením pro každého, už jenom tím, že jejím ústředními tématy jsou incest a pedofilie. Ale pro mě je to kniha, která je napsaná tak dobře, že se nemůžu dočkat toho, až si přečtu i druhý díl, u kterého doufám, že bude přinejmenším stejně dobrý, jako díl první. Ale pokud bude ještě lepší, rozhodně se zlobit nebudu.



    HODNOCENÍ:

    |


  3. Teaser Tuesday (54)

    úterý 24. června 2014


    Toto meme pořádá Should Be Reading.

    O CO JDE:
    1) Vezmi knihu, kterou právě čteš.
    2) Otevři ji na náhodné stránce.
    3) Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
    4) NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho neukazuje příliš moc.
         Nechceš přece zničit překvapení ostatním!)
    5) Sdílej název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci knihu přidat do své "to-read"
         záložky.



    We Were Liars
    E. Lockhart


    On flirtuje?

    ...

    ,,Jako bych měl na výběr," postěžoval si Johnny. 
    |


  4. A is for Abstinence

    pondělí 23. června 2014

    Originální cover
    Autor: Kelly Oram
    Série: V is for Virgin
    Díl: druhý

    Anotace na Goodreads:

    Šestinásobný vítěz Grammy, hudebník Kyle Hamilton, má všechno – peníze, slávu, talent, vzhled a práci, kterou miluje. Jeho jediná výčitka v životě: to, že odešel od jisté nechvalně známé panny, protože byl příliš pyšný, tvrdohlavý a dokonce bojící se dát jí jedinou věc, kterou po něm žádala – jeho abstinenci.

    O čtyři roky a jedno zlomené srdce později si Kyle uvědomil, že sex není všechno a najednou nemůže přestat myslet na dívku, která mu unikla. Panna Val Jensenová se mu dostala pod kůži tak jako nikdo jiný. Tehdy na ni nebyl připravený, ale teď jsou věci jiné. Je dospělý, pár věcí se naučil a konečně přišel na to, co přesně chce, nebo, spíše, koho chce.

    Kyle Hamilton to chce zkusit znovu, a tentokrát je ochotný udělat – nebo nedělat – cokoli, co bude potřeba.



    Datum vydání: 12. 5. 2014
    Nakladatelství: Bluefields
    Počet stran: 204
    Přečteno v červnu 2014, 1 den, v angličtině




    Kdo by nechtěl život Kylea Hamiltona? Peníze, sláva, krásný dům, holky...Zkrátka na cokoli si vzpomenete. A na vrcholu se jako třešinka na dortu tyčí jeho krásná snoubenka. Která ho na jeho narozeniny podvede. Jo, tomu se říká rána pod pás. Nic není horší než zlomené srdce, a Kyle se snaží léčit celkem svérázným způsobem. Jenže jeho metoda – vystřídat přes noc tolik holek, kolik je jen možné – nezabírá. Navíc v jeho hlavě naprosto nečekaně začala zabírat místo osoba, u které si myslel, že se přes ni už dostal – Valerie Jensenová. City, které k ní choval před čtyřmi lety se v plné síle vrací zpátky a on s tím může udělat jen jediné – najít Val a pokusit se dát jejich vztahu druhou šanci.

    Nejdřív jsem si myslela, že V is for Virgin bude jen samostatnou knihou, ale pak jsem narazila na A is for Abstinence. Hned mi bylo jasné, že si knihu musím přečíst, protože V is for Virgin mě pobavila a tenhle díl je navíc z Kyleova pohledu, což je ještě větší lákadlo.

    Rocková hvězda Kyle Hamilton. V prvním díle v podstatě záporák, kterého si každý i přes to zamiloval. Teď dospělý muž, který v životě touží po jediném – po reálném vztahu, který by ho naplňoval. A je si taky jistý tím, kde – a hlavně s kým – by tento vztah mohl najít. Ale věřte, že mu to Val rozhodně neudělá snadné, přece jen je tu pořád ta věc s jejím panenstvím, která pro Kylea byla dříve v podstatě překážkou. Teď ale našel způsob, jak Val dokázat, že to myslí vážně, a každý, kdo tuhle knihu četl, mu prostě musel držet palce, protože jinak by to ani nešlo. Musím taky říct, že jeho pohled na věc byl mnohem zábavnější, než tomu bylo u Val, protože Kyle je hodně svérázná postava, která se za svoje myšlenky vůbec nestydí.

    A is for Abstinence začíná chvilku před tím, než V is for Virgin skončilo. Za sebe jsem ráda, že se nejedná o pouhé převyprávění prvního dílu Kyleovýma očima, ale že jde o příběh úplně nový a tím pádem taky mnohem lákavější. Nevím čím to je, že příběhy, které jsou psané z mužského pohledu, bývají mnohem zábavnější. I tak jsem si ale nemohla párkrát pomoct a musela jsem přemýšlet, co se asi pro změnu honí hlavou Val :D. No jo, asi nikdy nebudu úplně spokojená :D. Na konec už snad zbývá jen říct, že pokud hledáte nějaké zábavné a lehké víkendové čtení, sáhněte po této sérii, protože přesně taková (alespoň pro mě) je.



    HODNOCENÍ:

    |


  5. Posuď knihu podle obalu (51)

    neděle 22. června 2014


    Toto je meme pořádané Syki. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno, jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.



    Název knihy: Love Letters to the Dead
    Autor: Ava Dellaira
    Datum vydání: 1. 4. 2014

    Začne to jako úkol do angličtiny: napište dopis mrtvé osobě. Laurel si vybere Kurta Cobaina, protože její sestra, May, ho milovala. A zemřel mladý, stejně jako May. Brzy má Laurel zápisník plný dopisů lidem jako Janis Joplin, Amy Winehouse, Amelia Earhartová, Heath Ledger a dalším; i když nikdy nedá ani jeden z nich svému učiteli. Píše o vstupu na střední školu, hledání nových přátelství, o prvním zamilování se, učení se žít s její rozbíjející se rodinou. A, nakonec, o týrání, které utrpěla, když na ni May měla dávat pozor.

    Jenom v ten okamžik, kdy Laurel napsala pravdu o tom, co se jí stalo, se může opravdu začít smiřovat s tím, co se stalo May. A teprve když Laurel začala vidět svou sestru jako člověka, kterým byla; milá a úžasná a s hlubokými chybami; může začít objevovat svou vlastní cestu.




    Můj názor: Řekla bych, že se tahle obálka ke knize naprosto hodí.


    Počínaje fontem písma, konče pozadím obálky, tahle obálka jasně ukazuje, co můžeme od knihy čekat. Navíc je krásně barevně sladěná - co víc si přát?
    |


  6. Zelená jako smaragd

    sobota 21. června 2014

    Česká obálka
    Autor: Kerstin Gier
    Série: Drahokamy
    Díl: třetí

    Anotace:

    Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Jí i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

    Vyvrcholení časocestovací trilogie!



    Datum vydání v ČR: 18. 2. 2013
    Nakladatelství: CooBoo
    Počet stran: 418
    Přečteno v květnu 2014, 2 dny, v češtině




    Když vám někdo zlomí srdce, je to neuvěřitelná bolest. Teď už to ví i Gwendolyn. A je to to nejhorší, co doposud zažila. Jenže nesmí zapomenout, že jsou tu i jiné věci, které momentálně vyžadují její pozornost – hrabě Saint Germain, její neúnavná podezíravá sestřenka, Xemerius...Je na čase, aby všechna tajemství zapadla do sebe a Gwen odhalila celou pravdu, která se za posláním cestovatelů v čase skrývá.

    Asi každý s napětím očekával poslední díl téhle série a já se nedivím. Tahle série má v sobě určitou jiskru, která vás prostě nutí vrhnout se do příběhu a neodtrhnout se od něj dřív, než dočtete poslední stránku. Proto bylo asi mým jediným štěstím, že jsem sérii četla, až když jsem měla všechny tři díly pohromadě. A popravdě je dost hrozné psát tuhle recenzi, protože bych vám chtěla říct tolik věcí a okomentovat tolik momentů, jenže tu nechci spoilerovat, takže to jen v rychlosti shrnu :).

    Naše milá Gwendolyn už nejednou dokázala, že není z cukru. Zvládla vraždu, setkání s ďábelským hrabětem, ale nakonec ji přece jen něco dostalo – zlomené srdce. Nic ale není tak horké, jak se to uvaří, takže se nemusíme bát. Navíc má Gwendolyn skvělého pomocníka, který její myšlenky s radostí odsune na jinou kolej – Xemeria. Tohoto chrliče jsem si oblíbila už v předchozím díle a nedokázala bych si ani představit, jak by příběh bez něj vypadal. Minimálně by byl trochu nudnější. Zato Gideon, to je číslo. Taky si ta svá tajemství nemusel nechávat pro sebe tak dlouho...

    Finální díl rozhodně dostál tomu, co jsem od něj očekávala a dostala jsem odpovědi na všechny otázky, které jsem měla. Některé věci mi byly jasné ještě dřív, než je postavy objasnily, některé mě zase naopak naprosto překvapily, protože jsem čekala něco jiného. Možná ten konec nemusel být až tak moc růžový ale co...Gwendolyn si ho zaslouží :).



    HODNOCENÍ:

    |


  7. Sladká políbení (26)

    pátek 20. června 2014


    Toto je týdenní meme pořádané Syki.



    To All the Boys I've Loved Before
    Jenny Han

    ,,Kdo je ten kluk?“

    ,,Jaký kluk?“

    ,,Ten, se kterým chodíš.“

    V tu chvíli ho uvidím. Peter Kavinski, kráčející po chodbě. Jako kouzlo. Okouzlující, tmavovlasý Peter. Zasloužil by si hudbu na pozadí, tak dobře vypadá.

    ,,Peter Kavinsky. Peter Kavinsky!“

    Zazvoní zvonek a já propluju kolem Joshe. ,,Musím jít! Promluvíme si později, Joshi!“

    ,,Počkej!“ zavolal.

    Doběhla jsem k Peterovi a vrhla jsem se mu do náruče jako by mě vystřelili z děla. Mám ruce kolem jeho krku a nohy zaháknuté kolem jeho pasu a ani nevím, jak to moje tělo zná, protože jsem se s jistotou nikdy předtím v mém životě takhle kluka nedotýkala. Je to jako bysme byli ve filmu a hudba nabírá na intenzitě a kolem nás bijí vlny. Až na skutečnost, že v Peterově výrazu je vidět jen čistý šok a nedůvěra a možná i troška pobavení. Zvedne obočí a řekne ,,Laro Jean? Co to-?“

    Neodpověděla jsem. Jenom jsem ho políbila. Moje první myšlenka je: pamatuju si jeho rty. Moje druhá myšlenka je: doufám, že se Josh dívá. Musí se dívat, jinak by to všechno bylo k ničemu. Moje srdce bije tak rychle, že se zapomenu bát, že bych to mohla dělat špatně. Protože asi tři sekundy mě líbal taky. Peter Kavinsky, kluk, o kterém sní všechny dívky, mě líbá. Předtím jsem zas tak moc kluků nepolíbila. Petera Kavinského, Johna Ambrose McClarena, bratrance Allie Feldmanové s divným okem a teď znovu Petera. Otevřu oči a Peter na mě zírá s tím stejným výrazem na tváři. Hodně upřímně řeknu, ,,Děkuju.“ Odpoví ,,Nemáš za co,“ a já vyskočím z jeho náruče a odběhnu druhým směrem.
    |


  8. Modrá jako safír

    čtvrtek 19. června 2014

    Česká obálka
    Autor: Kerstin Gier
    Série: Drahokamy
    Díl: druhý

    Anotace:

    Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!



    Datum vydání v ČR: 13. 8. 2012
    Nakladatelství: CooBoo
    Počet stran: 344
    Přečteno v květnu 2014, 2 dny, v češtině




    Před týdnem byl život Gwendolyn ještě v podstatě normální – v podstatě proto, že jediné zvláštní na ní bylo to, že mluvila s duchy. Jinak bylo všechno tak, jak má v šestnácti být. Jenže teď je z Gwendolyn cestovatelka časem a její svět se obrátil vzhůru nohama. Teď je jejím úkolem pomoct Gideonovi dokončit kruh všech cestovatelů časem – a to dokážou jen tehdy, pokud získají jejich krev. Takže teď je jejím úkolem dělat si výlety do minulosti, studovat, udržovat kontakty s okolním světem a poprat se se svou prvním láskou...

    Rudou jako rubín jsem četla už před hodně dlouhou dobou, takže než jsem začala číst další díl, dala jsem si re-reading, abych to měla pěkně ucelený a příběh mi pěkně plynul. A líp jsem ani udělat nemohla, protože bych si toho opravdu moc nepamatovala...

    Gwendolyn je prostě praštěná holka, to už všichni víme. A taková zůstala i v dílu druhém a já bych si ji ani jinak nedokázala představit (i když občas by potřebovala trochu probrat, ale nikdo z nás není dokonalý). Tentokrát k sobě Gwendolyn získala báječného parťáka – a rozhodně nemám na mysli Gideona. Teď mluvím o Xemeriovi. Já toho chrliče prostě žeru. Tenhle chrlič nemá chybu, jeho komentáře a situace, do kterých přivádí Gwendolyn by si člověk nevymyslel. Díky Xemeriovi dostal příběh úplně nový příval energie, takže nezabředl do starých vyjetých kolejí. Gideon je kapitola sama pro sebe, ale co – vždycky musí být v příběhu někdo s velkým egem :D. Někdy je ale opravdu velký problém přijít na to, co má vlastně za lubem, protože si naprostou většinu věcí nechává pro sebe. A tím od sebe odstrkuje i Gwendolyn, která tak získala i hromadu svých vlastních tajemství.

    Rozhodně jsem s tímhle pokračováním série naprosto spokojená. Co mě Chvílemi jsem sice nadávala, hlavně co se týče Gideona a Gwen, ale všechno se děje z nějakého důvodu, že? Jak se nakonec ukázalo, největším překvapením pro mě bylo to, že se Rudá jako rubín odehrála za pouhý týden :D. Teď už mi ale nezbývá nic jiného, než si přečíst, jak tahle cestovatelská série vlastně skončí :).



    HODNOCENÍ:

    |


  9. Lovci hlav

    středa 18. června 2014

    Česká obálka
    Autor: Jo Nesbo

    Anotace:

    Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav v Norsku, Protože má příliš krásnou a náročnou ženu a příliš drahou vilu, musí si potají přivydělávat krádežemi uměleckých děl. Clas Greve je dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jednu Rubensovu olejomalbu stomilionové hodnoty. Dokáže-li Roger Brown tento obraz získat, vyřeší se tím jeho ekonomické potíže a Diana bude navždy jeho. Diana chce svoji galerii. A dítě. Všichni něco chtějí. Nikdo nedostane nic zadarmo. Bude třeba jít přes mrtvoly. Lov hlav začíná.



    Datum vydání v ČR: 7. 11. 2011
    Nakladatelství: Kniha Zlín
    Počet stran: 252
    Přečteno v květnu 2014, 1 den, v češtině




    Roger Brown je lovec hlav. Vyhledává pro své zákazníky ideální zaměstnance, kteří by se přesně hodili na danou pozici ve firmě. A Roger Brown je hvězdou v oboru, která se nikdy neplete. Když řekne, že firma lepšího kandidáta nenajde, tak má pravdu. Jím vybraní kandidáti nikdy nezůstanou bez pozice. Roger má ale ještě jednu práci – krade obrazy. Za svůj plat by si totiž nemohl dovolit luxus a zábavu, kterou vyžaduje jeho žena a kterou ji on nemůže upřít. A všechno mu také vychází, dokud ho jeho žena neseznámí s Clasem Grevem. Pak to totiž s jeho životem půjde strmě dolů a pokud si nedá pozor, může skončit mrtvý...

    Tahle kniha se ke mně dostala díky jednomu semináři, který jsem si zapsala ve škole. Jo Nesba jsem měla v hledáčku dost dlouho a konečně jsem taky jednu z jeho knih přečetla.

    Z velké části si Roger Brown snaží svými pracovními úspěchy kompenzovat svou výšku, na kterou sám poukazuje. To, že není vysoký, je pro něj osobním břemenem. Přesto ale na okolí působí jako arogantní, sebejistý muž, který ví vše. Proto je pro něj Clas Greve výzvou – zpochybňuje mistrovské umění Rogera. Proto mu Roger musí ukázat, kdo je tu hvězdou. Tak ale začne hra na kočku a myš, která je hlavní osou většiny příběhu, který je rozdělen na několik samostatných částí. Tahle je chladnokrevná a Roger se v ní snaží o jediné – přežít. Chvílemi je vážně zajímavé sledovat, kam až jsou jednotlivé postavy ochotné zajít, aby dosáhly svého a co je k těmto činům motivuje. Rozhodně jde o zajímavé vykreslení psychiky nejen těchto knižních postav, ale i lidí všeobecně.

    Autorovi se povedlo vykreslit jednotlivé postavy a scény realisticky, někdy až brutálně. Pokud si čtenář nenechá nic ujít, může sledovat stopy zápletky spolu s hlavním hrdinou. Bohužel byla zlodějská stránka Rogera Browna odsunuta díky hlavnímu ději do pozadí. Tato kniha rozhodně patří mezi ty, které mě vtáhla do děje a nepustila, dokud jsem ji nedočetla a postupně jsem odhalovala motivy Clase Greveho spolu s hlavním hrdinou – ale ne všechny, některé byly opravdu zamotané. Jak už jsem řekla na začátku, jednalo se o mou první knihu z pera Jo Nesba a jako taková mě rozhodně nezklamala – naopak, příště se nebudu bát po další knize od tohoto autora sáhnout.



    HODNOCENÍ:

    |


  10. Česká obálka
    Autor: Jonas Jonasson

    Anotace:

    Allan Karlsson má narozeniny. Je mu sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý stařík má však docela jiné plány; jednoduše zmizí - a brzy je celé Švédsko kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Allan své zkušenosti - v mládí koneckonců uvedl do zmatku celý svět.

    Jonas Jonasson ve svém románu vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu svéhlavého muže, který se sice nikdy nezajímal o politiku, ale přesto byl vždy nějak zapleten do velkých historických událostí 20. století.



    Datum vydání v ČR: září 2012
    Nakladatelství: Panteon
    Počet stran: 400
    Přečteno v květnu 2014, 3 dny, v češtině

    Český trailer ke knize:





    Alan Karlsson v den svých stých narozenin vylezl z okna domova důchodců a zmizel. Všichni si mysleli, že se děda jen zatoulal a brzy ho někde v okolí najdou. Jenže Alan se chtěl od domova důchodců dostat co nejdál – proto odešel na autobusové nádraží, z kterého se chtěl vydat dál. Když se mu ale úplnou dostal do rukou kufr s neznámým obsahem, se kterým se sebral a odjel, začala Alanovi úplně nová kapitola jeho života.

    Kniha, ve které jsem našla přesně to, co sliboval její název. Žádný hluboký a skrytý význam, jenom skutečnost, protože tahle kniha je opravdu celá o stoletém staříkovi, který už toho měl dost a tak se sebral, vylezl z okna a vzal do zaječích.

    Alan Karlsson toho ve svém dlouhém životě viděl už spoustu a potkal lidi, které známe jenom z učebnic historie – generála Franca, Stalina, Mao Ce-Tunga, prezidenta Trumana a Johnsona, Kim Ir Sena a mnoho dalších. Popravdě je to příběh tak bizarní a neuvěřitelný, že by vlastně klidně mohl být pravdivý. I když Alan dokončil jen tři třídy, dostal se mezi nejvlivnější lidi světa, a to díky jedné jediné věci, ve které vynikal – vyhazování věcí do vzduchu. Stejně pestrá jako minulost je i jeho přítomnost. Alan si na své honbě za svobodou najde neobvyklou skupinu přátel, které zpočátku spojují pouze peníze, které jsou v onom kufru. Vyprávění volně přechází z minulosti do přítomnosti a my tak dostáváme ucelený obraz Alanova života. Během příběhu není ,,starý“ Alan zrovna výmluvná postava, ale když něco řekne, má jeho výrok v sobě určitou hloubku, která v sobě odráží jeho vysoký věk a životní příběh.

    Kromě Alana a jeho vzpomínek ale staví příběh především něco jiného – vedlejší postavy, které se postupně objevují a zůstávají v Alanově životě. Pokud by tyto postavy nebyly dobře popsané a propracované, celý příběh by se jednoduše zhroutil. A to, že se nestalo, svědčí o jediném – tyto postavy se vyvedly. A chvílemi se staly opravdovými tahouny situace.

    Kniha je vtipná i smutná, komedie i tragédie. Jenom jsem hlavně ke konci měla problém udržet pozornost, příběh se mi zdál zbytečně protahovaný a některé pasáže z minulosti jednoduše zbytečné. I tak mě styl psaní autora a celkový příběh navnadily na to, abych si přečetla i další knihy Jonase Jonassona, například nedávno vydanou Analfabetku, která uměla počítat.




    HODNOCENÍ:


    |



  11. Toto meme pořádá Should Be Reading.

    O CO JDE:
    1) Vezmi knihu, kterou právě čteš.
    2) Otevři ji na náhodné stránce.
    3) Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
    4) NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho neukazuje příliš moc.
         Nechceš přece zničit překvapení ostatním!)
    5) Sdílej název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci knihu přidat do své "to-read"
         záložky.



    A is for Abstinence
    Kelly Oram


    ,,Jo, já taky ne."

    ...

    Usmál jsem se jako idiot, když jsem uslyšel Valin hlas. ,,Konečně."
    |


  12. To All the Boys I've Loved Before

    pondělí 16. června 2014

    Originální cover
    Autor: Jenny Han
    Série: To All the Boys I've Loved Before
    Díl: první

    Anotace na Goodreads:

    Co kdyby všichni kluci, do kterých jsi byla zamilovaná zjistili, co jsi k nim cítila…zároveň?

    Lara Jean Song si schovává svoje milostné dopisy v krabici na klobouky, kterou ji dala její matka. Nejsou to milostné dopisy, které ji někdo dal; tohle jsou ty, které napsala. Jeden pro každého kluka, kterého kdy milovala – celkem pět. Když píše, vylije si své srdce a duši a říká věci, které by nikdy ve skutečném životě neřekla, protože její dopisy jsou jenom pro její oči. Až do dne, kdy jsou její dopisy rozeslány a milostný život Lary Jean se najednou změní z imaginárního na nekontrolovatelný.



    Datum vydání v USA: 15. 4. 2014
    Nakladatelství: Simon & Schuster Books for Young Readers
    Počet stran: 368
    Přečteno v červnu 2014, 2 dny, v angličtině




    Každá holka to zná – zamilujete se do někoho, koho prostě nemůžete mít. A každá se s tím vyrovnává jinak. Lara Jean napíše každému klukovi dopis. Není to klasický milostný dopis, ale dopis na rozloučenou. Jenom díky tomu, že se s nimi rozloučí, se může posunout dál. Tyhle dopisy měla vždy schované u sebe a nikdy neplánovala, aby je viděl někdo jiný. Jenže jednoho dne se u ní objeví Peter, jeden z kluků ze školy, a v ruce drží její dopis. Lara Jean nemůže věřit vlastním očím. Jak se její dopisy dostaly k lidem, kteří je nikdy neměli ani vidět? A co to vlastně znamená pro samotnou Laru Jean?

    Jenny Han o sobě dala vědět svou sérií Summer, která vyšla i u nás a která se řadí mezi mé oblíbené série. Není divu, že její další kniha se ihned zařadila do mé must-read poličky. A díky readathonu, který pořádala Kath s Vendeou, jsem si knihu taky konečně přečetla.

    Lara Jean je obyčejná holka. Rodina je pro ni všechno, hlavně po tom, co její matka před několika lety zemřela a jí zůstaly jenom její sestry a táta. Jenže teď její starší sestra odjíždí studovat do Skotska a ona neví, jak to bez ní zvládne. Vždyť do teď byla Margot tou, která držela domácnost v chodu a která vše zařizovala. Teď Laře Jean nezbývá nic jiného, než to prostě zvládnout – protože musí a protože chce. Jenže všechno se obrátí vzhůru nohama, když zjistí, že její krabice na klobouky je pryč…Lara Jean je zajímavá postava – má ráda pečení, plete, čte a ze všeho nejraději tráví své dny doma. Chová se spíše jako babička než jako holka v pubertě ale budiž (navíc mám podobné koníčky, i když jsem o pár let starší). Co – nebo spíše kdo – mi ale nejvíc pil krev, byla Margot. Právě Margot ovládala život Lary Jean, i když byla půl zeměkoule od ní. Všechno musí být podle Margot, Margot je královna, Margot ví všechno nejlíp, hurá, hurá, hurá! Měla jsem jí vážně plné zuby.

    Nemůžu říct, že by mě kniha zklamala, to ne. Jenom mi v ní něco chybělo, nějaký náboj, který by to hnal dál. V knize bylo několik momentů, které mě vážně pobavily a u kterých jsem se zasmála. Jenom to chvílemi tak nějak drhne, někdy jsem dočetla kapitolu a místo toho, abych četla dál, tak jsem si rozdělala něco jiného. Jak říkám, něco tomu chybělo. A něco zase přebývalo (třeba Margot – té tam na můj vkus vážně bylo až moc). Ale i tak to bylo příjemné víkendové počtení, u kterého jsem si odpočinula. A to je to, co se počítá, pánové (a dámy :D).



    HODNOCENÍ:

    |