Rss Feed
  1. Zimní dumání (4)

    pátek 28. prosince 2012


    Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Nezapomenutelné knihy

    Na spoustu knih, které během života přečteme, jen tak nezapomeneme, a to z jakéhokoliv důvodu. Zkrátka nám uvíznou v paměti a my můžeme dělat co chceme, ale jen tak je z ní nedostaneme. Já nikdy nezapomenu na knihy, které jsem četla jako dítě. Nikdo mi z hlavy nedostane Pejska a kočičku nebo Ferdy mravence. Jenže i já jsem vyrostla, a do hlavy se vloudily jiné nezapomenutelné tituly.

    Knihou, na kterou bych v životě nezapomněla, je Hrdinkou snadno a rychle. Byla to moje první ,,dospělejší“ kniha a první kniha od Meg, kterou jsem kdy četla. Od té doby se řady knih od této autorky u mě rozšířily, a já je vnímám naprosto stejně, jako tu první. Dalším zlomovým bodem pro mě (a nejspíš i řadu ostatních) Stmívání. Teď se mu plno lidí směje, ale když jsem na něj před pár roky narazila, otevřelo mi cestu do YA literatury. A pak to se mnou šlo z kopce :D.

    Takových zlomových sérií je určitě spousta. Bohužel se poslední dobou setkávám s knihami, které se snaží čerpat z úspěchu a nápadu jiných knih. Tyhle knihy jsou dost často také nezapomenutelné, protože já osobně mám i celkem problém je vůbec dočíst. Chápu, že už je celkem problém napsat nebo objevit něco nového, ale i se starými věcmi se dá s trochou originality vykouzlit příběh, který stojí za to číst.

    Asi hlavním faktorem toho, zda na nás kniha zapůsobí, jsou postavy, které v ní vystupují. Často právě postava rozhodujeme o tom, zda se nám kniha líbí nebo ne. Já sama jsem měla obrovský problém dočíst Paní Bovaryovou a to jen kvůli tomu, že bych tu ženskou nejraději zabila sama. Naopak postavy, které jsou vtipné a působivé nás příběhem provedou aniž bychom věděli, kolik hodin už uteklo od doby, kdy jsme knihu začali číst.
    |


  2. Posuď knihu podle obalu (21)

    neděle 23. prosince 2012


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: So Not Happening
    Autor: Jenny B. Jones
    Datum vydání: 5. 5. 2009

    Společenské zlatíčko z New Yorku se probudilo ve své noční můře: Oklahomě. Problém je, že právě tam ji Bůh chce.

    Bella Kirkwoodová měla všechno: vlivné přátele na její prestižní střední škole, Broadway na svém dvorku a tatínkovu kreditní kartu v kapse. Poté se její otec, plastický chirurg hvězd, rozhodl vyměnit její matku za nový model.

    Když se její máma zamiluje do muže, kterého potkala na internetu - pracovníka v továrně se dvěma spratky - Bella si musí sbalit a sestěhovat se společně se svou novou rodinou do Trumanu v Oklahomě. A ještě k tomu na farmu!


    Donucena vyměnit svůj exkluzivní životní styl v NYC za ten domácký, cítí se Bella jako pár riflí Rock & Republic v moři Wranglerek.

    Aspoň že někteří lidé v její nové škole jsou v pohodě. Hlavně ten sexy hráč fotbalu, který ji pozval na oběd. A možná i otravný - ale svým způsobem přitažlivý - editor školních novin.

    Ale ještě předtím Bella zjistí, že v Trumanu něco smrdí, a to nejen kravský hnůj. S využitím svých dobrých novinářských schopností se rozhodne odhalit příběh, který je skrytý za všemi tajemstvími.



    Můj názor: Nevím jak vy, ale mně už někdy lezou všechny ty modelky na obálkách knih celkem krkem. Navíc jsem vám poslední dobou servírovala jenom obálky z lehce děsivějšího soudku, proto jsem dneska sáhla úplně jinam. Nevím jak vy, ale já tuhle obálku miluju. Možná právě proto, že je naprosto odlišná od těch ostatních. Navíc všechny obálky v této sérii se nesou v podobném duchu a já jim prostě nemohla odolat :). Kniha má ještě k tomu poměrně vysoké hodnocení, tak jsem na ni celkem zvědavá, ale už za tu obálku má minimálně tři hvězdičky jisté :D.
    |


  3. Zimní dumání (3)

    pátek 21. prosince 2012


    Druhý díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Je tohle možné?

    Každý z nás hledá v knihách takový menší útěk před realitou. Hledáme v nich něco, co se nám ve skutečném životě nestane, ale po čem stejně v koutku duše toužíme. Je vůbec možné, narazit v našem světě na něco, co se děje v knihách?

    Upřímně, občas si přeju aby se knižní svět stal skutečným. Jistě, netoužím o světě s nadvládou upírů, tyranů nebo bůhví čeho, ale některé věci? Proč ne. Občas mám pocit, že nám autoři naschvál ukazují všechno, co nemůžeme mít. Ruku na srdce – kde na světě najdete muže, kteří jakoby vypadly z obálek časopisů nebo reklam na spodní prádlo Calvina Kleina, jsou milí, citlivý a udělají, co vám na očích vidí? Ale no tak...Tenhle Pan Božský je jenom v knihách a Sexu ve městě.

    Samozřejmě mužští hrdinové v tom nejsou sami. Dnešní autoři mají hlavně dvě tendence – buď udělat z hlavní hrdinky nemožnou naivní nánu, která se zamiluje do někoho, na koho nemá, ten ji kupodivu miluje taky a ona celou knihu přemítá o tom, jak to prostě není možné. Druhým typem hrdinek jsou silné a odvážné dívky, které i přesto že vědí, že žádnou lásku nepotřebují, se zamilují, půl knihy to popírají, pak se tomu poddají a dost často se z nich opět stanou patetické nány. Poslední dobou mě knižní hrdinky docela dost iritují, málokdy se stane, že by mi hrdinka opravdu sedla.

    Ano, je to tak. Nad muži se nám sbíhají sliny, nad ženskými hrdinkami pouze kroutíme hlavou. Nevím, jestli je to věkem nebo náladou nebo nevím čím, ale mám pocit, že dřív stačilo, aby si hlavní postavy dali pusu na tvář a já začala vzdychat a chtěla jsem to mít taky. Teď to zabere trochu víc než to. Přesto všechno se někdy přistihnu jak toužím, aby to vše bylo skutečné. Každý z nás se přece občas může trochu zasnít a doufat v nemožné :).
    |



  4. Toto je týdenní meme pořádané Knižním doupětem.


    Born Wicked
    Jessica Spotswood


    Až když ochutnám slanou chuť si uvědomím, že se slzy spouští v tiché řece po mé tváři a kapou z mé brady na studenou kamennou podlahu. Finn pořád drží mou ruku. Teď setřel mou slzu pryč jemným bříškem jeho palce. Jak věděl že pláču? Ve tmě to nemůže vidět a já nikdy nepláču. Jeho palec přejel přes mou tvář a zůstal na křivce mého spodního rtu. ,,To je v pořádku,“ řekl. Je tak blízko, že jeho teplý dech mě lechtá na krku. Otočím se a položím můj teplý obličej do jeho měkké košile. Voní jako deštivé jarní dny a staré knihy. Jeho ruce se přesunou na moje záda a zůstanou tam, váhavě, jako by čekal že ho odstrčím. Nikdy jsem nebyla tak blízko nějakému muži. Něco uvnitř mě se pohne, je to téměř jako nával magie, ale magie to není; tohle je něco úplně jiného, jenom mezi Finnem a mnou a touhle chvílí.
    |


  5. RC Review: Jonas

    čtvrtek 20. prosince 2012

    Česká obálka
    Autor: Eden Maguire
    Série: Krásní mrtví
    Díl: první

    Česká anotace:

    Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím. V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a Phoenix. Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska…Je její setkání s Krásnými mrtvými skutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává? Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek…Odhalí Darina včas temná tajemství tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?



    Vydání v ČR: březen 2011
    Nakladatelství: Fragment
    Počet stran: 274
    Hodnocení: 3 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v češtině

    Trailer k sérii:



    Autor
    Eden Maguire získala titul na Birminghamské univerzitě v oboru Anglická literatura a nyní žije v Yorkshire Dales se svými dvěma dcerami, jejím koněm Merlinem, kočkou a psem. Část roku tráví vždy v Coloradu. Její vášní je také cestování, a to po všech kontinentech.

    Kniha
    Darině se smrtí jejího přítele Phoenixe zhroutil svět. Odmítá uvěřit, že by tohle byl konec. Právě to ji žene do hor, k opuštěné stodole, ve které je spatří - všechny její mrtvé spolužáky, včetně Phoenixe. Darina netuší, co se děje. Kdo jsou vlastně Krásní mrtví? Proč jsou stále na světě, když už byli pohřbeni? A hlavně - jak jim může pomoci?

    Darina by udělala vše, aby se její přítel vrátil. Tohle přání se jí také splní. Ovšem je tu jedna podmínka - aby mohla být s Phoenixem, musí pomoct ostatním vyřešit, co se jim vlastně stalo. Krásní mrtví totiž mohou na světě zůstat pouze rok. Bude Darina dost silná a odvážná na to, aby zjistila proč zemřel Jonas, kterému na tomto světě zbývá už jen pár dní? Darina není hrdinka, kterou bych měla vyloženě ráda. Ano, jsou v ní schopnosti, které by jí člověk mohl závidět, ale ty jsou stavěny do kontrastu s jejími ostatními povahovými vlastnostmi. Na jedné straně se vrhá po hlavě do celkem riskantních situací, ale jen co tyto situace odezní, utíká se do hor vyplakat Phoenixovi na rameno. Tohle její chování (plus její obrovská naivita) mě občas opravdu iritovaly.

    Samotní Krásní mrtví jsou čelí kruté realitě toho, že jsou mrtví a mají jen málo času na to, aby zjistili, co se stalo. Možná právě proto většina z nich přivítá Darininu přítomnost. Občas se mi zdálo, jako by jí i přesto nevěřili, jako by si ani oni nebyli jistí, zda ji tam vůbec chtějí - a to včetně Phoenixe.

    Tahle kniha ve mně vyvolala celkem rozporuplné pocity. Zpočátku mi připadala celkem chaotická a rozporuplná, ale na tento styl si člověk po chvíli zvykne. Co mi ale připadalo takové nedodělané a místy jako by useknuté byly dialogy mezi postavami. Někdy jsem měla pocit, že jsou postavy v křeči z toho, že spolu musí vůbec mluvit. Když k tomu přidáte Darininu naivní povahu a její věčné básnění o lásce, střídané fňukáním nad čímkoli, co se právě stalo, nemůžete se divit, že mi kniha chvílemi trošku lezla na nervy. Přesto jsem se ale do ní začetla a samotný děj mi utekl rychleji, než jsem čekala. Přesto mám pocit, že je kniha prvotně určená mladším čtenářům okolo patnácti let.

    Autorka se tématu chytila originálně a představila nám zombie v jiné podobě, než jaké je známe. Místo chodících mrtvol s odpadávajícími kousky těla tu máme nedotčené a krásné bytosti, které touží po jediném - zjistit co vedlo k tomu, že jsou mrtví. Dokáže nakonec Darina pomoct prvnímu v řadě, Jonasovi, a ulehčit mu tak jeho odchod? To si musíte přečíst sami.
    |


  6. Česká obálka
    Autor: Jill Hathaway
    Série: Děsivé splynutí
    Díl: první
    Česká anotace:

    Vee Bellová si je naprosto jistá, že sestřina kamarádka Sophie nespáchala sebevraždu. Byla zabita. Ona to ví, protože tam byla. Vee má narkolepsii, během záchvatů ale neupadá do spánku. Když omdlí, ocitá se v hlavě někoho jiného a prožívá život skrz jeho oči. Vklouzla například do hlavy své sestře, když podváděla při testu z matematiky, do učitelovy, který pil před začátkem hodiny. Nic ale Vee nepřipravilo na to, co se stalo jedné říjnové noci… ocitla se v hlavě někoho, kdo držel v ruce zakrvácený nůž, a stál nad Sophiiným tělem. Vee přímo zoufale touží někomu sdělit své tajemství, ale kdo by jí věřil? Zní to tak šíleně, že to nedokáže říct ani kamarádovi Rollinsovi, natož policii. Rollinsovi to ale říct stejně nemůže, protože teď už se moc nestýkají, Vee totiž tráví čím dál tím víc času se Zanem. Zamotaná do nebezpečí a děsivých lží, musí Vee sama odhalit vraha dříve, než udeří znovu.



    Vydání v ČR: červen 2012
    Nakladatelství: Fragment
    Počet stran: 272
    Hodnocení: 3 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 4 dny, v češtině

    Trailer ke knize:





    Autor

    Jill Hathaway žije v oblasti Des Moines spolu se svým manželem a dětmi. Získala bakalářský titul ve výuce angličtiny a magisterský titul v oboru Literatura. Učí angličtinu na střední škole a na vysoké škole vypomáhá s kurzy. Vidím to, co vrah je jejím autorským debutem, ke kterému se již připravuje pokračování.








    Kniha

    Vee Bellová by si přála to, co je pro ostatní samozřejmostí - být obyčejnou středoškolačkou s obyčejnými problémy. Jenže tohle přání se jí nikdy splnit nemůže, protože ona je všechno, jen ne normální. Vee se totiž propadá do ostatních lidí a zažívá situace, kterým by se nejraději chtěla obloukem vyhnout. Nemůže o tom nikomu říct - když to jednou zkusila, skončila u psychiatričky. Jenže vše se změní, když je zabita nejlepší kamarádka její sestry. Ona totiž byla u toho - ne osobně, ale v těle vraha. Ona jediná ví, že to nebyla sebevražda. Jenže jak může dokázat něco, o čem nemá důkazy? Jak usvědčí vraha, o kterém nemůže říct ani svému nejlepšímu příteli? Co když nakonec půjde o život i jí?

    Knihy jsem si poprvé všimla už když poprvé vycházela v zahraničí, a to hlavně díky jejímu traileru. Byla jsem rozhodnutá si ji přečíst, proto mě potěšilo když jsem se dozvěděla, že kniha bude vycházet v češtině.

    Vee je i přes svůj ,,dar" celkem normální hrdinkou. Jejím výrazným rysem je její starostlivost, a to hlavně o její sestru, která si během knihy prochází celkem peklem. Kromě toho je ovšem Vee také silná, zvědavá a pevně odhodlaná najít vraha Sophie, jehož očima se na tělo mrtvé dívky dívala. Je ale Vee připravena na všechna tajemství, která během jejího pátrání vyplavou na povrch? Naučí se konečně ovládat své schopnosti? Co když se najednou podezřelým stane někdo, za koho by dala ruku do ohně?

    I když to tak vypadá, Vee není na všechno sama. Ovšem poslední dobou si ona a její nejlepší přítel Rollins nějak nerozumí, jako by mezi nimi vyrostla propast, kterou neví jak překonat. Podle mě by si Vee s Rollinsem měli sednout a promluvit si, protože to, co se mezi nimi děje je jasné jako facka, jen Vee to nevidí - nebo spíš nechce vidět. Ale všechno nakonec vyplave na povrch - včetně tajemství, která Rollins skrývá.

    Samotné téma převtělování do jiných osob je zajímavé, autorka vsadila na celkem dobrého koně, protože se nejedná o okoukané téma. Ovšem chvílemi jako by děj příběhu zadrhával a hlavně zpočátku knihy hodně dlouho trvalo, než se přešlo k hlavnímu jádru příběhu. Pořád jsem četla a četla a čekala, kdy už to konečně přijde. Nakonec to přece jen přišlo, a už jen ze samotné představy, že bych se očima vraha dívala na to, co spáchal, mi naskakovala husí kůže.

    Vidím to, co vrah je kniha, která by mohla zaujmout především mladší čtenáři, kteří se teprve pouštějí do vod knih pro dospívající. Pokud už máte něco načteno může se stát, že vám dojde už mnohem dřív, než samotné hrdince, kdo za tím asi stojí. Přesto jsem si knihu užila, rozhodně se jedná o zajímavý začátek série, jehož druhý díl vychází pod názvem Impostor v zahraničí v březnu příštího roku.
    |


  7. Waiting On Wednesday (30)

    středa 19. prosince 2012


    Týdenní meme pořádané Breaking the SpineCílem je vybrat si vždy knihu, kterou si chcete přečíst. Tuto středu jsem vybrala :


    Unholy Ghosts
    Stacia Kane

    ZEMŘELÍ DORAZILI.

    Svět není takový, jaký býval. Mrtví povstali a živí čelí jejich útoku. Mocná Církev Skutečné Pravdy, řídící zemi od doby, kdy padla vláda, přísahala odškodnění občanů, kteří jsou štvaní zesnulými.

    Následkem toho se objevují hlášení o falešných štvanicích od těch, kteří na tom chtějí vydělat. Zde vstupuje na scénu Chess Putnam, tetovaná čarodějka, opovážlivá vyvracečka teorií a lovkyně duchů. Má skutečný talent pro vytipování lidských lhářů a ničení děsivých mrtvých. Jenže před Církví skrývá temné tajemství: malý problém s drogami, který ji zavedl do nebezpečných vod.

    Chess dluží hodně peněz vraždícímu drogovému králi Bumpovi. A Bump chce okamžitý výdělek. Vše, co musí Chess udělat, je poslat na onen svět všechny odporné druhy nemrtvých ze starého letiště. Jenže práce zahrnuje černou magii, lidskou oběť, podlé démonické stvoření a zkřížit meče s takovým množstvím špatné magie, že ba mohla smazat ze světa celé město duší. Přidejte touhu po vůdci konkurenčního gangu a nebezpečnou přitažlivost k Bumpovu nemilosrdnému vymahači a Chess začíná přemýšlet, jestli ten spěch za to skutečně stojí.

    Sakra, že jo.
    |


  8. Teaser Tuesday (26)

    úterý 18. prosince 2012


    Toto meme pořádá Should Be Reading.

    O CO JDE:  
    1) Vezmi knihu, kterou právě čteš. 
    2) Otevři ji na náhodné stránce. 
    3) Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky. 
    4) NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho neukazuje příliš moc.  
        Nechceš přece zničit překvapení ostatním!) 
    5) Sdílej název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci knihu přidat do své "to-read"
        záložky.


    Born Wicked
    Jessica Spotswood


    Je to můj nejoblíbenější zvuk na světě.

    ...

    ,,Já taky. Otec toho sice moc nesvede, ale alespoň není tyran."
    |


  9. Originální cover
    Autor: Jennifer L. Armentrout
    Série: Lux
    Díl: druhý
    Anotace na Goodreads:

    Být spojená s Daemonem Blackem je na nic...

    Díky tomu, že je mimozemšťan, je Daemon rozhodnutý dokázat, že to co ke mně cítí je víc než jen výsledek našeho bizarního spojení. Takže jsem se ho vzdala, i když je teď víc milejší než býval. Ale máme větší problémy.

    Ve městě je něco horšího než Arumové...

    Je tu Ministerstvo Obrany. Kdyby někdy zjistili, čeho je Daemon schopný a že jsme propojení, jsem mrtvá. Stejně jako on. A je tu nový kluk ve škole, který má své vlastní tajemství. Ví, co se mi stalo a může pomoct, ale aby to mohl udělat, musím Daemonovi lhát a držet se od něj dál. Jako by to bylo možné. I když je to nerozumné, začínám být do Daemona zamilovaná. Hodně.

    Jenže potom se všechno změní...

    Viděla jsem někoho, kdo by neměl být naživu. A musím to říct Daemonovi, i když vím, že nikdy nepřestane pátrat, dokud nezjistí pravdu. Co se stalo jeho bratrovi? Kdo ho zradil? A co od nich ministerstvo chce - a ode mě?

    Nikdo není tím, kým se zdá. A ne všichni přežijí ty lži...



    Datum vydání v USA: 14. 8. 2012
    Nakladatelství: Entangled Teen
    Počet stran: 366
    Hodnocení: 4 z 5
    Přečteno v listopadu 2012, 3 dny, v angličtině

    Trailer ke knize:




    Když Daemon vyléčil Katy, ani jeden z nich netušil, že přijdou následky. Proto když Katy o pár dní později onemocní ani ji nenapadne, že by mohlo jít o něco jiného než o běžnou chřipku. Když ale začne náhodně manipulovat s věcmi, aniž by se jich dotkla ví, že je něco špatně. Dojde to až daleko, že uklouzne před člověkem. Alespoň to si myslí, že Blake je - obyčejný člověk, který je normální. Někdo, s kým by mohla zapomenout na to, že její nejlepší kamarádka a její bratr jsou mimozemšťané. Ale Blake i Blake má tajemství. Možná i on není tak úplně normální. Může mu Katy věřit? Má věřit svým instinktům nebo poslechnout Daemona, jehož nedůvěra k Blakeovi může pramenit i z takové emoce, jakou je žárlivost? Jedno rozhodnutí totiž může ovlivnit i to, zda se všichni dožijí dalšího dne...

    K prvnímu dílu této série jsem měla menší výhrady, takže jsem čekala, jaký bude druhý díl. Je pravda, že druhý díl příjemně překvapil, ale některé věci zůstaly (bohužel) naprosto stejné...

    Ach, Katy. Zkus se jednou zamyslet nad tím, co děláš a co říkáš místo toho, abys zbytečně kopala kolem sebe. Katy mi chvílemi lezla na nervy už v prvním díle, ale ve druhém? Chvílemi bych ji uškrtila. Vážně. To jak neustále popírá, že k Daemonovi nic necítí, že je to jen následek jejich pouta, to je vážně blbost. Kéž by postava šla vytáhnout z knížky, abych ji mohla pěkně proplesknout...Hned by mi bylo líp...

    Zato Daemon, to je jiný šálek kávy :). Jeho postava se nám od prvního dílu posunula, a i přes to, že ukáže i svou citlivou stránku, zůstala mu i jeho arogance, ironie a sarkasmus, což je sakra dobře. Chvílemi to sice taky přehání, ale kdo mu to může mít za zlé, když se zajímá o někoho takového, jako je Katy.

    A je to tu! Co by to bylo za pořádnou knihu 21, století, kdyby se v ní neobjevil milostný trojúhelník. Ano, na scénu přichází Blake, nováček na střední škole, kterému hned padne do oka kdo jiný, než Katy. Musí se nechat, že nakonec jsem byla postavou Blakea překvapena, že neustrnul pouze jako doplněk hlavní dvojice. Uvidíme, zda se objeví v dalším díle.

    Některé věci, které mi v prvním díle vadily, zůstaly, některé odvál vítr. Například to, že mi první díl chvílemi nápadně připomínal Stmívání - potom v druhém díle už nenajdete ani stopy. Což je dobře, protože není nad originalitu :). Ale blogerské nadšení a hromady knížek, které naprosto miluje, to zůstalo. A vadilo mi to stejně jako v prvním díle...Zkrátka nic není dokonalé...

    Možná po tom všem, co bylo řečeno je takové menší překvapení, že knize dávám 4 hvězdičky. I přes všechny zápory mě autorka dokázala překvapit a v jednom momentě i naprosto zdrtit, což překonalo moje výtky. Jak to tak vypadá, tak se tahle série díl od dílu zlepšuje. Proto jsem zvědavá, co na nás autorka nachystala v díle třetím, který vyšel před pár dny.


    |


  10. Musing Mondays (18)

    pondělí 17. prosince 2012


    Meme z dílny Should Be Reading. Podstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Je nějaká kniha, u které jsi rozhodnutá, že ji jednoho dne dočteš?


    Hmmmm...Zrovna teď si nevzpomínám na žádnou knihu, kterou jsem rozečetla a byla neschopná ji dokončit. I když byla kniha sebehorší, vždycky jsem ji dočetla. Našla jsem si nějaký důvod, kvůli kterému jsem ji prostě dočetla. Ať už to byla povinná literatura k maturitě, kterou jsem načíst prostě musela, nebo paní Bovaryová, kterou jsem dočetla jenom proto, že jsem chtěla vědět, jak umře (nejsem psychopat, jenom mi ta ženská neuvěřitelně pila krev :D). Momentálně mám rozečtený Parfém, příběh vraha, který neustále odkládám kvůli nějakým jiným knihám, ale snad ho už brzo dočtu.


    Co vy, je nějaká kniha, kterou jste z nějakého důvodu odložili, ale přesto ji chcete dočíst?
    |


  11. Posuď knihu podle obalu (20)

    neděle 16. prosince 2012


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Insomnia
    Autor: J. R. Johansson
    Datum vydání: 8. 6. 2013

    Byly to čtyři roky, co jsem spal a já si myslím, že mě to zabíjí.

    Místo spaní vstupuje Parker Chipp do snu poslední osoby, se kterou navázal oční kontakt. Tráví své noci ničený strachem a bolestí jiných lidí, jejich znepokojujícími tajemstvími - a Parker nikdy nemůže mít své vlastní sny. Ničí ho těžké vyčerpání. Jestli se něco nezmění, mohl by Parker brzy čelit psychóze, nebo dokonce smrti.

    Poté se setká s Miou. Její sny, klidné a nádherně jednoduché, mu dovolí užít si překrásný odpočinek, který je silně návykový. Parker je ochotný dělat bizarní věci, jen aby se na něj Mia každý den podívala. Každý ve škole si myslí, že začal bláznit, dokonce i jeho nejlepší přítel. A když Mii začne hrozit opravdový stalker, všichni si myslí, že je to Parker.

    Trpící výpadky paměti, Parker začne přemýšlet, zda se mění v někoho nebezpečného. Co když ta zrůda, která pronásleduje Miu, je přece jen on?



    Můj názor: V poslední době jsem se celkem zaměřila na covery, které nahánějí husí kůži, ale tento, to je jejich král. Tenhle cover mi nenahání husí kůži - ne, ne, tenhle mě doslova děsí. A to vážně. Podle mě je v ní skvěle vidět propojení grafiky a anotace, protože celá obálka tak nějak odráží narušenou psychiku hlavní postavy. Mám takový zlozvyk - nechávat si někdy knihu na posteli, když třeba odpoledne usnu. U téhle knihy bych to ale neudělala, protože vedle ní bych se rozhodně probudit nechtěla :D. Jedná se o první díl nové série a já jsem zvědavá, jak bude vypadat obálka druhého dílu, protože překonat nebo vyrovnat se téhle, bude opravdu oříšek. 
    |


  12. Ježíšku, proč jsi v červeném?

    sobota 15. prosince 2012


    Vím, že tohle je knižní blog, jenže je tu jedna věc která mě trápí už celkem dlouho a přemýšlím o ní posledních pár Vánoc. Tak bych se s Vámi chtěla touhle cestou podělit o svůj názor a zeptat se na ten Váš.

    Pamatujete si časy, kdy jste ještě byli dětmi a těšili se na Ježíška? Ta chvilka napětí, kdy celý večer přešlapujete a čekáte, kdy se už konečně záhadně objeví dárky pod stromečkem? Jak jste si vůbec Ježíška představovali? Já jsem ho vždycky viděla jako malé dítě, které sebou táhne všechny ty dárečky. Ježíšek byl obklopený kouzlem, které z něj dělalo právě to, čím je. Jenže časy se mění – bohužel. Zkuste se dnešních malých dětí zeptat, jak podle nich vypadá Ježíšek. Co myslíte, jakou dostanete odpověď? Je dost pravděpodobné, že se dozvíte, že Ježíšek je starý tlustý vousatý pán, který je celý v červeném...

    Nevím jak vás, ale mě celá tahle situace tak nějak mrzí. Když jsem byla malá, byly v televizi české pohádky, které rozhodně patří mezi klasiku a od vlastní mámy vím, že vás ani po pár desetiletích neomrzí. Když si ale otevřete televizní program v roce 2012 zjistíte, že nezaměnitelné místo mají nejen české pohádky, ale i americké komedie. Já nevím jak vy, ale já si na Štědrý večer raději pustím Popelku než film plný Santa Clausů. Jenže ani tak se tomu nedá vyhnout...

    Vánoční ozdoby, ubrousky, prostírání, plyšáci a kdoví co ještě vykukující na nás z výloh vštěpuje dětem do hlavy obraz Santa Clause. Já neříkám, že je na něm něco špatného, jen si myslím, že každá kultura by si měla chránit své tradice, a ne pod vlivem komerce tíhnout k něčemu, co nám vnucuje reklama. V dnešní době je totiž vše jenom o tom, co se lépe prodává...

    Rozhodně tu nechci polemizovat a filozofovat, přece jen je tohle knižní blog, ale chci říct jen jedno: jestli máte malé sourozence nebo nějaké děti v okolí, pomozte jim si vzpomenout, kdo je to vlastně Ježíšek, to malé dítě z Betléma. Pomozte zachránit Ježíška dřív, než místo Betléma budeme dětem vyprávět o Severním Pólu a o sobech. Podle mě by to totiž byla hrozná škoda...
    |


  13. Zimní dumání (2)

    pátek 14. prosince 2012


    Druhý díl zimního projektu, který pořádá Syki.


    Knižní zlozvyky

    Nevím jak u vás, ale u mě je tohle kapitola sama pro sebe. Každý z nás se při čtení knih nějak chová, každý má nějaký ten svůj zlozvyk. Já? Já jsem na tom tak, že i moje vlastní máma se mi směje :D.

    Když přijde řeč na moje knížky můžu říct, že jsem na ně dost fixovaná. Myslím, správnější výraz bude úzkostná :D Všechno to začíná už v knihkupectví. Když si kupuju knížku, nesmí na ní být ani kazík, což je někdy v knihkupectvích zázrak. Když tam vidím ty chudáčky paperbacky nacpané v regálech, s ohnutými rohy a podobně, tak je mi jich až líto...Navíc je to pro mě důvod, abych si ho nekupovala, protože si přece nekoupím knihu, která už je nějak poškozená.

    Když už mám knížku doma, tak si jí hledím. Zacházím s nimi jako v rukavičkách, proto asi všechny vypadají jako nové, a to i takový Mediátor, kterého mám doma už pěkných pár let :). Nikdy bych nesáhla na knihu špinavýma rukama nebo ji sebou tahala po všech čertech. Ne, ne, moje knížky se nepodívají za dveře mého pokoje :D. Co se týče půjčování knížek, z toho jsem se už před pár lety vyléčila. Půjčila jsem mou oblíbenou knížku kamarádkám, a nebudu vám ani říkat, v jakém stavu se vrátila...V ten moment bych jim zakroutila krkem...

    Ovšem můj nejhorší zlozvyk teprve přijde (asi si už říkáte, že nic horšího než moje chorobná úzkost asi není :D). V každé knížce se totiž nejprve podívám na poslední stránku a věřte mi, že bych si za to někdy nakopala zadek :D. Ano, jsou knížky, ve kterých vám závěr knihy nic neřekne, ale najdou se i takové, ve kterých se na závěrečné stránce dozvíte to nejdůležitější. Takže když hlavní dvojice v polovině čelí nějakému problému, já už vím, jak to s nimi v podstatě dopadne. Pokud je ale kniha dobrá, tak mi to dost často ani nevadí.

    Abych to tedy shrnula, jsem přehnaně úzkostná, háklivá a zvědavá :D. Doma se mi smějí, ale ani to mě nezastaví, abych sháněla další knihy, které bych si mohla hýčkat :).
    |


  14. Waiting On Wednesday (29)

    středa 12. prosince 2012


    Týdenní meme pořádané Breaking the SpineCílem je vybrat si vždy knihu, kterou si chcete přečíst. Tuto středu jsem vybrala :


    Drakie - Útěk
    Sophie Jordan

    Jacinda vyzradila tajemství svého drakijského kmene, aby zachránila chlapce, kterého miluje. Převtělila se kvůli němu před lidmi, a tak porušila jedno z nejpřísněji dodržovaných pravidel. Teď se ale musí ke kmeni vrátit, s vědomím, že Willa možná už nikdy neuvidí. Will má zastřenou paměť a jeho vzpomínky na onu osudnou noc a slib, který Jacindě dal, jsou zřejmě ty tam. Za své prohřešky a za to, že z drakijského města utekla, ale hlavně proto, že se zamilovala do lovce draků, Jacinda přichází o výsadní postavení i o nejlepší kamarádku Azurku. Cítí se strašně osamělá a začíná pochybovat o tom, jestli přece jen nedělá chybu, když se vzpírá kmenovým pravidlům, a jestli by se jim neměla nakonec podrobit. Přesto se upíná k naději, že na ni Will úplně nezapomněl, najde ji a zase budou spolu. Může se její přání splnit a bude schopná případně s Willem odejít a všeho se vzdát?
    |


  15. Teaser Tuesday (25)

    úterý 11. prosince 2012


    Toto meme pořádá Should Be Reading.

    O CO JDE:  
    1) Vezmi knihu, kterou právě čteš. 
    2) Otevři ji na náhodné stránce. 
    3) Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky. 
    4) NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho neukazuje příliš moc.  
        Nechceš přece zničit překvapení ostatním!) 
    5) Sdílej název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci knihu přidat do své "to-read"
        záložky.


    The Edge Of Never
    J. A. Redmerski


    O chvilku později se Andrew vrací zadními dveřmi s jeho taškami a akustickou kytarou jeho bratra.

    ...

    Andrew položí své tašky na zem a jde s kytarou do postele.
    |


  16. Musing Mondays (17)

    pondělí 10. prosince 2012


    Meme z dílny Should Be ReadingPodstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Kterou knihu jsi naposledy nemohla dokončit a proč?


    Momentálně mám rozečtené tři knihy, které se mi po dost dlouhé době snad konečně podaří dočíst. Když škola poručí, musí prostě i knihy stranou...Ale teď se na to vrhnu a snad vás v brzké době zahrnu recenzemi :).



    Co vy, kterou knihu a proč nemůžete dokončit?
    |


  17. Vánoční soutěž u VeEee :)

    neděle 9. prosince 2012

    Je tu doba Vánoc a doba štědrosti, takže si VeEee pro vás připravila vánoční soutěž. Ale honem, už nebude trvat dlouho :)

    http://veeeebookshelf.blogspot.cz/2012/12/vanocni-soutez.html
    |



  18. Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Some Quiet Place
    Autor: Kelsey Sutton
    Datum vydání: 8. 7. 2013

    Elizabeth Caldwellová dotáhla umění předstírání, že cítí nějaké emoce, k dokonalosti, ale je to vždycky lež. Po téměř fatální autonehodě když byla ještě malé dítě, ztratila Elizabeth schopnost cítit jakoukoli emoci, ale společně s touto ztrátou získala bizarní schopnost: může vidět zosobněné Emoce, které nemůže cítit. Vztek, Rozhořčení, Touhu – všichni to s ní vzdali, protože ona nedokáže podlehnout jejich doteku. Doteku všech, až na jednoho. Strach. Ten je pohlcen záhadou Elizabethiny minulosti, pohlcen jí.

    A ještě jsou tu Elizabethiny záhadné, opakující se sny, ve kterých je vždycky láska, a vždycky taky smrt. Sžíraná těmito sny je Elizabeth nakreslí, protože ví, že jsou nějakým způsobem schopné rozluštit záhadu její minulosti.

    Ale záhadná hrozba pronásleduje Elizabeth. Její přežití závisí na zjištění pravdy o sobě samé. A když na tom záleží nejvíc, nebude schopna se spolehnout na to, že ji Strach zachrání.



    Můj názor: Nevím, co to teď mám za období, ale pořád vybírám obálky, které mi celkem nahání husí kůži. I přesto mě ta obálka tak nějak fascinuje. To, jak se modelka postupně rozpadá na malé lístky (nebo co to je :D) plus fakt, že nemá ruce mě fascinuje a děsí zároveň. Když k tomu ještě přičtu pozadí, u kterého to vypadá, že se brzy spustí pořádná bouře, tak bych knihu už nejradši měla v ruce a na obálku nějakou tu dobu zírala na živo :D.
    |


  19. Zimní dumání (1)

    pátek 7. prosince 2012


    Léto je za námi, a s ním i Letní dumání. Jenže Syki ani roční období nezastaví, a my tu máme pro změnu dumání zimní, jehož první článek je na téma knižních postav.



    A teď to zkusím já

    Kdo z nás se někdy nechtěl převtělit do nějaké postavy, o které právě čteme? Je mistrovským umem autora, pokud se mu podaří zatáhnout vás do děje tak, že si řeknete: ,,Kéž bych to byla já.“

    Nevím jak je tomu u vás, ale mě se dost často stává, že pokud mě kniha chytne, tak si místo hlavní hrdinky začnu tak nějak představovat sama sebe. Ne, opravdu nejsem narcista, jenom se dost často uprostřed příběhu chytnu, že si nepředstavuju krásnou blondýnku, ale úplně obyčejnou brunetu, která se jenom dost často nudí a alespoň prostřednictvím knih prožije nějaké to dobrodružství. Obzvlášť pokud kolem hrdinky poletuje nějaký ultra sexy kluk, který je tak dokonalý, že vážně nemůže existovat.


    Dalším momentem, kdy lituju, že se nemůžu prodrat do knížky a zasáhnout do děje je, když hrdinka dělá naprosté koniny a já chci udělat jediné – pěkně ji proplesknout a narvat ji trochu rozumu do hlavy. Kolikrát jste chtěli zařvat alespoň na tu knihu, jenom abyste si ulevili, když už vás hrdinka vytáčela na maximum. Jenže ruku na srdce – i my děláme chyby, a dost často se taky neobjeví nikdo, kdo by vás proplesknul a poradil. Takže se musíme smířit s tím, že i postavy jsou jenom lidé, i když fiktivní, takže mají právo na chyby stejně jako my.



    Asi všichni jsme si v dětství během čtení pohádek představovali, že jsme princové nebo princezny. Bohužel jsme vyrostli, a pohádkové postavy nám nestačí. Teď chceme po boku Harryho studovat v Bradavicích, s Rose zabíjet strigoje a společně s Tris přijít na kloub tomu, co to skutečně znamená být divergentní. A na tom není nic špatného. Každý z nás má právo se občas zasnít a stát se součástí světa, který se od našeho naprosto liší, ale v mnoha věcech je také naprosto stejný.
    |