Je tohle možné?

Každý z nás hledá v knihách takový menší útěk před realitou. Hledáme v nich něco, co se nám ve skutečném životě nestane, ale po čem stejně v koutku duše toužíme. Je vůbec možné, narazit v našem světě na něco, co se děje v knihách?

Upřímně, občas si přeju aby se knižní svět stal skutečným. Jistě, netoužím o světě s nadvládou upírů, tyranů nebo bůhví čeho, ale některé věci? Proč ne. Občas mám pocit, že nám autoři naschvál ukazují všechno, co nemůžeme mít. Ruku na srdce – kde na světě najdete muže, kteří jakoby vypadly z obálek časopisů nebo reklam na spodní prádlo Calvina Kleina, jsou milí, citlivý a udělají, co vám na očích vidí? Ale no tak...Tenhle Pan Božský je jenom v knihách a Sexu ve městě.

Samozřejmě mužští hrdinové v tom nejsou sami. Dnešní autoři mají hlavně dvě tendence – buď udělat z hlavní hrdinky nemožnou naivní nánu, která se zamiluje do někoho, na koho nemá, ten ji kupodivu miluje taky a ona celou knihu přemítá o tom, jak to prostě není možné. Druhým typem hrdinek jsou silné a odvážné dívky, které i přesto že vědí, že žádnou lásku nepotřebují, se zamilují, půl knihy to popírají, pak se tomu poddají a dost často se z nich opět stanou patetické nány. Poslední dobou mě knižní hrdinky docela dost iritují, málokdy se stane, že by mi hrdinka opravdu sedla.

Ano, je to tak. Nad muži se nám sbíhají sliny, nad ženskými hrdinkami pouze kroutíme hlavou. Nevím, jestli je to věkem nebo náladou nebo nevím čím, ale mám pocit, že dřív stačilo, aby si hlavní postavy dali pusu na tvář a já začala vzdychat a chtěla jsem to mít taky. Teď to zabere trochu víc než to. Přesto všechno se někdy přistihnu jak toužím, aby to vše bylo skutečné. Každý z nás se přece občas může trochu zasnít a doufat v nemožné :).