Vím, že tohle je knižní blog, jenže je tu jedna věc která mě trápí už celkem dlouho a přemýšlím o ní posledních pár Vánoc. Tak bych se s Vámi chtěla touhle cestou podělit o svůj názor a zeptat se na ten Váš.

Pamatujete si časy, kdy jste ještě byli dětmi a těšili se na Ježíška? Ta chvilka napětí, kdy celý večer přešlapujete a čekáte, kdy se už konečně záhadně objeví dárky pod stromečkem? Jak jste si vůbec Ježíška představovali? Já jsem ho vždycky viděla jako malé dítě, které sebou táhne všechny ty dárečky. Ježíšek byl obklopený kouzlem, které z něj dělalo právě to, čím je. Jenže časy se mění – bohužel. Zkuste se dnešních malých dětí zeptat, jak podle nich vypadá Ježíšek. Co myslíte, jakou dostanete odpověď? Je dost pravděpodobné, že se dozvíte, že Ježíšek je starý tlustý vousatý pán, který je celý v červeném...

Nevím jak vás, ale mě celá tahle situace tak nějak mrzí. Když jsem byla malá, byly v televizi české pohádky, které rozhodně patří mezi klasiku a od vlastní mámy vím, že vás ani po pár desetiletích neomrzí. Když si ale otevřete televizní program v roce 2012 zjistíte, že nezaměnitelné místo mají nejen české pohádky, ale i americké komedie. Já nevím jak vy, ale já si na Štědrý večer raději pustím Popelku než film plný Santa Clausů. Jenže ani tak se tomu nedá vyhnout...

Vánoční ozdoby, ubrousky, prostírání, plyšáci a kdoví co ještě vykukující na nás z výloh vštěpuje dětem do hlavy obraz Santa Clause. Já neříkám, že je na něm něco špatného, jen si myslím, že každá kultura by si měla chránit své tradice, a ne pod vlivem komerce tíhnout k něčemu, co nám vnucuje reklama. V dnešní době je totiž vše jenom o tom, co se lépe prodává...

Rozhodně tu nechci polemizovat a filozofovat, přece jen je tohle knižní blog, ale chci říct jen jedno: jestli máte malé sourozence nebo nějaké děti v okolí, pomozte jim si vzpomenout, kdo je to vlastně Ježíšek, to malé dítě z Betléma. Pomozte zachránit Ježíška dřív, než místo Betléma budeme dětem vyprávět o Severním Pólu a o sobech. Podle mě by to totiž byla hrozná škoda...