Křídla

Česká obálka

Autor: Aprilynne Pike
Série: Laurel
Díl: první

Anotace:

Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt…

Datum vydání: listopad 2011
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 304
Hodnocení: 3,5 z 5
Přečteno v květnu 2013, 4 dny, v češtině

Laurel má před sebou nové období života - společně s celou rodinou se přestěhovala a ve svých patnácti letech poprvé nastoupí na státní školu. Jenže každá změna je k něčemu dobrá - Laurel se ve škole seznámí s Davidem, který se jí stane blízkým přítelem. Všechno vypadá líp, než si Laurel představovala - do doby, než se jí na zádech objeví tajemná bulka, která se den ode dne zvětšuje. Laurel dostane strach, co když má nějakou nevyléčitelnou nemoc? Jenže jednoho rána se ukáže, že jde o něco naprosto jiného - Laurel na zádech vykvete květ. Co se to s ní stalo? Rodičům to říct nemůže, jenže pro sebe si to nechat taky nechat nemůže. Uvěří jí člověk, na kterém ji nejvíce záleží? A dostane odpovědi, po kterých tak zoufale touží?

Jakmile jsem tuto knihu dočetla, naprosto jsem nevěděla, co si počít. Málokdy mám problém nějakou knihu ohodnotit, ale u téhle jsem byla na vážkách. Na čtyři hvězdičky jsem to rozhodně neviděla, ale na druhé straně mi tři přišly málo. Takže jsem poprvé sáhla po řešení, které se přímo nabízí, a nakonec jsem knize udělila 3,5 hvězdičky. A proč jsem s hodnocením měla takový problém?

Hlavní hrdinka je postava, která ničím nedráždí, ale podle mě ani ničím moc nevyniká (až na ten květ na zádech :D). Už od začátku je čtenáři jasné, že s ní něco není tak úplně v pořádku, protože její postava a stravovací návyky rozhodně neodpovídají průměrné středoškolačce. Takže fakt, že je víla, není až tak zarážející.

Podobně je na tom i David. V podstatě obyčejný kluk, který je ovšem vášnivým amatérským vědcem. Spojení mezi ním a Laurel je od počátku jasné a poměrně i silné, ale přesto je tu něco, co mi vadilo. Některé scény a dialogy mezi nimi mi přišly celkem vynucené. Možná to nějak souviselo s Laurel a s tím, že nevěděla, co chce, ale kniha by se rozhodně bez některých scén a řečí obešla. Z toho ale mezi nimi byly momenty, které byly úsměvné a nahradily zbytečnost těch ostatních.

Aby to ale nebylo málo, objeví se v Laurelině životě ještě jeden kluk - lépe řečeno vílák (Je to vůbec slovo? Jaký je mužský opak víly?). Tamani je pro Laurel jednoduše řečeno zhoubou. Naprosto ji přitahuje a i přesto, že se snaží, nemůže ho dostat z hlavy. Když je s ním, má problém ho opustit. Jenže zároveň si uvědomuje, jak velkou roli má v jejím životě i David. Takže tu máme klasický milostný trojúhelník. Popravdě, celou dobu jsem fandila spíše Davidovi, protože jednou by člověk taky měl zvítězit nad krásným nadpřirozeným stvořením, ale závěrečná scéna mezi Tamanim a Laurel mě málem dostala do slz. Vážně mě to dojalo, i když jsem si myslela, že mě autorka už asi ničím nepřekvapí. A ejhle, nakonec se jí to podařilo :).

Pravdou je, že kniha není jen o citových problémech dospívající víly. V příběhu se objeví i menší vedlejší zápletka, která nakonec sehraje celkem klíčovou roli v rozhodování Laurel a je příjemným osvěžením příběhu. Jak jsem ale už naznačila na začátku, kniha je plná naprostých kontrastů. Na jedné straně jsou tam momenty, které jsou naprosto skvěle vykreslené a dovedené do detailů, ale na druhé straně jsou i momenty, které by jste z příběhu jednoduše vytrhli. Právě proto jsem měla po dočtení tak rozporuplné pocity a nevěděla jsem, co si počít. Každopádně se ale knize musí nechat, že si zachovala originálnost a poskytla nám naprosto nový pohled na vílí mytologii, což někdy nemusí být zase tak lehkou záležitostí.