Rss Feed
  1. Sladká políbení (14)

    pátek 30. listopadu 2012


    Toto je týdenní meme pořádané Knižním doupětem.



    Obsidian
    Jennifer L. Armentrout

    Jeho ruce sjely po zdi dolů a zastavily se u mých boků. ,,Vsadím se, že na mě pořád myslíš. Nonstop."
    ,,Jsi blázen." Přitiskla jsem záda ke zdi, bez dechu.
    ,,Asi se ti o mně i zdá." Jeho pohled sjel na mé rty. Cítila jsem, jak se pootevřely. ,,Vsadím se, že si dokonce píšeš moje jméno do tvých sešitů, pořád a pořád dokola, s malým srdíčkem okolo." Zasmála jsem se. ,,ve tvých snech, Daemone. Ty jsi poslední člověk, na kterého-"

    Daemon mě políbil.

    Nebyla v tom chvíle zaváhání. Jeho rty byly na mých a já přestala dýchat. Zatřásl se a vydal ze sebe zvuk, napůl zavrčení, napůl sten. Projely mnou malé záchvěvy rozkoše a paniky když polibek prohloubil a rozevřel mé rty. Přestala jsem myslet. Odstrčila jsem se od zdi a uzavřela tu trochu místa mezi námi, natlačila jsem se na něj, zaryla moje prsty do jeho vlasů. Byly jemné, hedvábné. Nic jiného u něj takové nebylo. Ožila jsem, moje srdce zvětšené do bodu, kdy by mohlo puknout. Nával pocitů, plížících se napříč mým tělem, byl nesnesitelný. Děsivý. Vzrušující.

    Jeho ruce byly na mých bocích a on mě zvedl ze zeěm jako bych byla ze vzduchu. Moje nohy se omotaly kolem jeho pasu a pohli jsme se doprava, kde jsme narazili do lampy. Ta se svalila, ale mně to bylo jedno. Někde v domě zablikalo světlo. Televize se zapnula, vypnula, zase zapnula. Naše rty se neoddělily. Bylo to, jako bysme se nemohli nabažit jeden druhého. Vychutnávali jsme si jeden druhého, topili jsme se v sobě.

    Směřovali jsme k tomuhle měsíce, a Bože, to čekání za to stálo. A já chtěla víc.
    |


  2. 0 komentářů :

    Okomentovat