Dny plné šedi

     Nebojte se, nepropadla jsem depresi :). Jenom jsem se konečně rozhodla nějak vypořádat s tématem, které mě poslední dobou pronásleduje snad na každém kroku. Proto s ním raději skončím hned, než začne hrát roli i v mých nočních můrách :D. Někteří z vás už možná ví, o čem je tu řeč. Ano, ano, kdo tipoval Padesát odstínů vyhrál.

     Tahle kniha, potažmo série, je teď hitem snad všude. V knihkupectvích se tyčí velké komíny pečlivě vyrovnaných knih, na internetových obchodech visí obrovské bannery a kniha je bestsellerem. Už ráno na autobusovém nádraží kolem mě prošla holka, hrdě držící Padesát odstínů pod paží a kráčící na zastávku. Podnětem ale pro mě bylo až něco, co se stalo o pár hodin později. Když jsem se po prvním dni nového semestru vracela domů, seděli za mnou v autobuse dvě holky, které se bavily o knihách. Jejich rozhovor se ale od povinné četby do školy stočil naprosto někam jinam – upřímně pochybuji, že by někdo zařadil Odstíny do povinné literatury. Když se jedna z dívek zmínila o knize o svérázném panu Greyovi, druhá nevěděla, která bije. Tak se jí to kamarádka pokusila osvětlit těmito slovy: ,,Je to...Já nevím jak bych to dobře popsala...Je to takový erotický román.“ A tahle věta bylo to, co odstartovalo moje myšlenkové pochody.

     V poslední době se s erotickými romány tak trochu roztrhl pytel. A je celkem těžké říct, které z nich jsou dobré, protože každý má zkrátka jiný vkus a líbí se mu jiné věci. Věřte mi, já sama měla Odstíny v ruce. Sáhla jsem po nich ještě dříve, než u nás vůbec vyšli, takže jsem ji rozečetla v originále. A jak jsem po románu sáhla, tak jsem ho i odložila. A to hodně daleko. Nejvíce mě iritovala právě hlavní hrdinka, která vám už v prvním odstavci popíše, jak hrozně vypadá a jak její sebevědomí je hluboko pod nulou. To, že je naprosté nemehlo, to už je celkem časté klišé, aby se v knize objevila dáma v nesnázích. To všechno bych snad ještě nějak skousla, ale to, že každá její druhá věta začínala slovem ,,So...“ nebo výrazem ,,Oh My...“, to už bylo vážně moc. A to ani nemluvím o bájné Vnitřní Bohyni... Ale třeba se některé tyto věci v překladu ztratily. Pomyslnou tečkou pro mě ale byla chvíle, kdy ji hlavní hrdina, libující si v poměrně svérázných kratochvílích, připravil o panenství. V tu chvíli jsem měla oči tak v sloup, že sahaly přímo do nebeských výšin. Ruku na srdce, stát se to takhle mě, tak už nikdy s nikým do postele nechci :D. A v ten moment gilotina scvakla a já s knihou skončila. Zkrátka pan Grey a jeho libůstka v příkazech a hračkách, o kterých tu raději mluvit nebudu, nebyl mým šálkem kávy.

     Mým cílem tu rozhodně nebylo nějak shazovat knihu nebo nedejbože její čtenáře. Jak už jsem řekla před tím, každému se prostě líbí něco jiného a stejně tak se někomu zase nemusí líbit to, co jsem já naprosto milovala. Jenom jsem se prostě potřebovala nějak vyventilovat a podělit se s někým o moje myšlenky dřív, než mě tahle mánie naprosto zavalí a já se utopím v šedi :D.

Otázka na konec (asi celkem nečekaná :D): Jaký máte vztah vy k tomuto bestselleru? Chytil vás pan Grey za srdce?