Rss Feed
  1. Nevšední maličkosti dne (1)

    sobota 2. února 2013



    Už delší dobu jsem přemýšlela nad nějakou rubrikou, do které bych psala svoje postřehy nebo historky, které se mi staly. Tak vznikly tyto Maličkosti, které se zřejmě budou objevovat nepravidelně, podle toho, co mě napadne. Doufám, že alespoň některé z vás tato rubrika zaujme :).


    V dnešní uspěchané době dost často lidé zapomínají dívat se kolem sebe. Nezajímáme se o ostatní, jenom se ženeme za svými vlastními cíli. Já si ale ráda udělám chvilku, například když sedím v centru, vytáhnu si oběd a udělám si čas sama pro sebe, kdy pozoruju lidi kolem sebe a vymýšlím si příběhy o jejich životě. Přesně takhle se stala tato docela úsměvná příhoda. Seděla jsem (celkem klasicky) v nákupním centru před knihkupectvím, když jsem si všimla na první pohled celkem nenápadného chlapíka ve středních letech. Vešel do knihkupectví a s odhodlaným výrazem v očích se rozhodl a když zahlédl onu kořist, pro kterou přišel, neváhal a rozběhl se k ní. V tom jsem si uvědomila, k čemu to vlastně míří – k velikému sloupečku výtisků Padesáti odstínů temnoty, které teprve nedávno vyšly z tiskárny. Knihu rychle popadl, její přebal si přitiskl k noze, a urychleně zamířil k pokladně. Položil ji, opět obálkou dolů, přitom se pořád zoufale rozhlížel okolo. Pokladní mu to vůbec neulehčoval, jeho tempo asi nebylo zrovna takové, jaké pán očekával. Když už měl knihu strčenou v sáčku a připravenou na její cestu domů, rychle se sehl pro knižní katalog u pokladny, strčil ho do sáčku a opět s ním doslova umělecky skryl obálku, která jinak přes tašku prosvítala. Jakmile bylo hotovo, vystřelil z knihkupectví jako nějaký tajný agent prchající před kulkami a ztratil se v davu. Tato historka mě nejen pobavila, ale i donutila zamyslet se a já sobě – ale hlavně vám – chci položit otázku: Styděli jste se někdy za nějakou knihu, kterou jste si koupili?
    |


  2. 2 komentářů :

    1. Astesia řekl(a)...

      Jej :) To je celkom milá príhodička :) Ja brigádujem v kníhkupectve a keď si prídechlapkúpiť knihu, ktorá nieje práve "chlapská" tak vždy len tak mimochodom podotkne, že je pre niekoho iného. Neviem, či je to práve hanba, ale ľudia sa mnohkrát boja priznať svoje záujmy. Asi je to preto, že majú strach, čo im na to povedia ostatný. Teraz sa mnoho ľudí správa podľa stanovených noriem, aby dokonalo splynuli s davom a to je veľká škoda...

    2. Moonlight řekl(a)...

      Skvelá príhoda :)
      Myslím, že ja som sa ešte nikdy nehanbila za to, akú knihu si kupujem, myslím, že to nikdy nebolo niečo, čo by bolo zarážajúce, že práve dievča v mojom veku si to kupuje. Ale keď som bola menšia, moja mamina si zvykla požičiavať knihy cezo mňa, takže som ako 13-14 ročná mala vybraté okrem fantasy kníh aj 2-3 romantické knihy, vtedy sa na mňa pani za pultom trochu zvláštne pozerala, ale potom si zvykla. Ale je pravda, že som v tej chvíli mala strašné nutkanie povedať jej, že to je pre moju mamu :D
      Teraz je to však už iné, väčšinou mi je jedno, kto si čo myslí o mojom výbere kníh, väčšinou chodím k známej, ktorá pracuje v našej knižnici a tá si zvykla, že u mňa môže nájsť aj kreslené rozprávky pre brata, tá už to nejak nerieši :D

    Okomentovat