Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.
Jak vypadá hrdina
Už se vám někdy stalo, že jste si
přečetli anotaci na knihu a chtěli ji přečíst jenom proto, jak
byl popsán hlavní hrdina? Autoři nad námi mají prostřednictvím
svých hrdinů velkou moc. Právě oni z velké části určují,
jestli se nám kniha bude líbit. Děj může být sebelepší, ale
když je hlavní hrdinka hrozná slepice, tak ani to nestačí. A
jací hrdinové frčí?
Každému z nás se líbí něco
jiného. Někoho dostanou do kolen zamračení bad boys, někoho
zakřiknutí hrdinové, kteří jenom čekají na to, až konečně
dostanou příležitost ukázat, co umí, jinému zase králové
střední školy, kterým patří svět. Záleží pouze na nás. Co
je podle mě ale důležité je to, aby celá postava působila
lidsky a reálně. U některých hrdinů se objevuje, že jsou příliš
dokonalí na to, abychom si vůbec mohli představit, že by někdo
podobný vůbec mohl existovat. Popravdě, po světě se to nehemží
okouzlujícími krasavci, kteří vás dostanou do kolen svým
vzhledem, chováním, přízvukem, vůní, zkrátka jenom tím, že
existují. V tom je právě ten rozdíl – skuteční lidé zkrátka
nejsou dokonalí, tak proč by měly být knižní postavy? Když má
hrdina nějakou tu vadu na kráse, hned ho mám raději :).
U ženských hrdinek je to docela
podobné. Jenom u nich se vyskytují jiné extrémy – buď jsou
příliš dokonalé, nebo naprosté nány. Pro mě je poslední dobou
celkem těžké najít hrdinku, která by se alespoň trochu
nechovala jako rozmazlený spratek nebo naivní slepice. A pokud se
nechovají takhle, tak jsou pro změnu příliš dokonalé a krásné
na to, aby se jim stalo něco zlého – a ono se to přece jen stane
a ony se s tím půl knihy srovnávají a bědují nad svým osudem.
Nejsem feministka nebo něco podobného, ale my holky vážně nejsme
bezmocné křehké květinky, které se zhroutí z toho, že nemají
kabelku, která jim ladí k botám.
Nechtěla jsem, aby celé tohle dumání
vyznělo nějak negativně, ale tak nějak to dopadlo :D. Nemusíte
se mnou souhlasit. Navíc můžu říct, že i já mám to své
guilty pleasure, kde hrdinky rozhodně nejsou moc duchaplné, a mě
se to stejně libí – zkrátka výjimka která potvrzuje pravidlo
:). Přesto by občas neškodilo, kdyby některé postavy byly
reálnější, i když v poslední době je už celkem těžké
vymanit se ze zajetých kolejí a ozkoušených vzorů. A proč taky,
když ještě pořád fungují :).
0 komentářů :
Okomentovat