Dvacetiletá Camryn Bennettová vždycky vyčnívala z davu, věděla, že chce od života něco víc než následovat vyjeté koleje a zestárnout se stejným opakováním životního příběhu. Myslela si, že její život směřuje správným směrem, dokud se všechno nerozpadlo.

Rozhodnutá nelpět na negativech a pokračovat kupředu, Camryn se chystá nastěhovat do bytu společně se svou kamarádkou a začít v nové práci. Jenže po nečekané noci v nejžhavějším klubu ve městě Raleigh, Severní Karolina, učiní konečné rozhodnutí opustit život, který znala, daleko za sebou.

S kabelkou, mobilem a malým batohem s pár nutnostmi si Camryn, bez absolutního ponětí o tom, kam jede nebo proč, nastoupí sama na autobus Greyhound a vydá se tento smysl najít sama. To, co najde, je kluk se jménem Andrew Parrish, někdo, kdo není tolik odlišný od ní a kdo má svá vlastní temná tajemství. Jenže Camryn přísahala, že zdi kolem sebe nikdy nesundá. A slíbila, že se nikdy nezamiluje.

Ale s Andrewem Camryn zjistí, že dělá věci, o kterých se jí nikdy nesnilo. Ukáže jí, jaké to opravdu je žít mimo dav a podlehnout nejhlubším, nejtemnějším touhám. Na jejich sporadické cestě se stane středem jejího vzrušujícího a odvážného nového života, dostává z ní lásku a chtíč a emoce způsoby, jaké si nikdy nedokázala ani představit. Ale dokáže je Andrewovo tajemství stmelit, nebo je od sebe naprosto odloučí?

Datum vydání v USA: 15. 11. 2012

Nakladatelství: Createspace

Počet stran: 426

Hodnocení: 5 z 5

Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v angličtině

Camryn už má svého života plné zuby. Toužila po něčem jiném, než ráno vstát, jít do práce, domů a zase jít spát. Možná by se to dalo snést, kdyby se nepohádala se svou nejlepší kamarádkou. Jenže teď má pocit, že je vše zbytečné a její život se jí rozpadá pod rukama. Právě proto skončí v autobuse, aniž by věděla, kde je její cíl. Jenže osud jí do cesty přivede někoho, kdo jí ukáže, jaký život může doopravdy být...

Na tuhle knihu jsem narazila naprostou náhodou, a první, co mě na ní zaujalo, byla její obálka. Ta je v podstatě jednoduchá, ale dokáže zaujmout a je na ní něco, co mě na ni přimělo koukat znovu a znovu. Ale ještě lepší než obálka, byl samotný příběh.

S Camryn si život pěkně pohrál. Je jí sice teprve dvacet, ale to, co má za sebou, by nikomu nepřála. Dusí v sobě věci tak dlouho, až to prostě nevydrží a rozhodne se odjet. Sice ještě pořádně neví kam, ale jí to stačí. Potřebuje přemýšlet. Potřebuje si v hlavě srovnat vše, co se jí za posledních pár let stalo. Camryn jako postavu jsem si celkem oblíbila. Taky mám občas chuť prostě popadnou batoh a vypadnout pryč, jedno kam. Jediné, co mi na ní občas pilo krev bylo to, jak si neustále odmítala připustit Andrewa k tělu, i když strašně moc chtěla. Jenom se bála toho, co se stane, až si ho k tělu pustí. Protože ví, že jejich cesta se bude muset rozdělit...Nebo ne?

Andrew si je s Camryn v mnohém podobný. Sám moc dobře ví, že život je všechno, jen ne jednoduchý. Sám má svoje důvody, proč se ocitl ve stejném autobuse jako Camryn a stejně jako ona ví, že musí být opatrný, že se nesmí jen tak lehce poddat tomu, co cítí. Chce udělat správnou věc - jenže správná věc nám nezaručí, že budeme šťastní. Někdy neuškodí trocha sobeckosti - pokud ovšem není protkána lží, která může váš život obrátit vzhůru nohama.

Poslední dobou mám nějakou slabost pro tyhle příběhy ze života, u kterých je dost velká šance, že si popláču. A stejně tak tomu bylo i s touhle knihou. Autorka nám prostřednictvím pohledů obou dvou postav ukáže, co se každému z nich honí hlavou, jaké jsou jejich motivy a touhy. Jenže je tu jedna věc, kolem které chodí po špičkách (a kterou vám nepovím, protože je to podstata příběhu :)) a i když máte tušení, že se něco děje, stejně vás to potom smete. Autorka na vás hodí tuhletu bombu a pak vás srazí na kolena. Dopis, který napsal Andrew Camryn mě dojmul tak, jak poslední dobou málo co a já zase skončila v slzách. Ale i přes to, že všechno vypadalo dost černě, jsem dostala svůj happy end.

Jsou knihy, u kterých mi nezáleží na tom, že některé situace se v životě prostě nestanou. Tohle je jedna z nich. Celou jsem si ji maximálně užila, a to jak její vtipné, tak i smutné chvilky. Zkrátka zase jedna, které se kompletně povedlo zabrnkat mi na city a já jsem se od ní nemohla odtrhnout :).