Toto je týdenní meme pořádané Knižním doupětem.




,,Ty jsi byl jediný, kdo se na mě kdy podíval jako na člověka.''

Nikdy se mnou nepromluvil. Nikdy mi neřekl jediné slovo, ale byl jediný, kdo se odvážil sedět blízko mého plotu. Byl jediný, kdo se mě zastal, jediná osoba, která za mě bojovala, jediný, kdo někoho udeřil do obličeje za to, že hodil kámen na mou hlavu. Ani nevím jak mu poděkovat.

Byl to nejbližší k příteli co jsem kdy měla.

Otevřela jsem oči a on stál přímo přede mnou. Moje srdce je záhon lilií kvetoucích pod tabulí skla, třepajících se k životu jako příval dešťových kapek. Jeho čelist je stejně napjatá jako jeho oči, napjatá jako jeho pěsti, napjatá jako svaly jeho rukou.

,,Vždycky jsi věděla?'' 3 zašeptaná slova a prolomil mou hráz, odemkl moje rty a znovu ukradl moje srdce. Stěží cítím slzy na mé tváři.

,,Adame.'' Pokusím se zasmát a moje rty klopýtnou o přidušený vzlyk. ,,Tvoje oči bych poznala kdekoli na světě.''

A je to.

Tentokrát žádná sebekontrola.

Tentokrát jsem v jeho objetí a opřená o zeď a třesu se všude a on je tak něžný, tak opatrný, dotýká se mě, jako bych byla z porcelánu a já se chci rozbít.