Rss Feed
  1. Povídkový hop

    úterý 6. prosince 2011




    Povídkový hop organizuje Triss. Níž najdete mou povídku a linky na stránky ostatních zúčastněných. Doufám, že se povídka bude líbit :).


    Šťastné a zmatené
     
    Otevřela jsem oči. Myslela jsem, že se mi to jen zdálo, že je to jen nějaký špatný vtip mé vlastní hlavy. Jenže nebyl. Byla to pravda. Stála jsem v obýváku a zírala na to, co měl být náš vánoční stromeček. Tohle do něj mělo vážně daleko. Tak to dopadá, když něco svěříte opačnému pohlaví… I když je pravda, že dnešní den byl katastrofa už od začátku…

    ...

    Už nějakou dobu jsem bydlela se svým přítelem. Když ale přišly Vánoce věděla jsem, že je chci slavit se svou rodinou. Přijeli jsme k našim už den před Štědrým večerem. Všechno vypadalo že je pod kontrolou, tak jsme se spokojeně odebrali do mého starého pokoje a vybalili si. U večeře jsme už všichni byli svátečně naladění a nemohli se dočkat dalšího dne.
    Už když jsem se ráno probudila věděla jsem, že něco není v pořádku. Sešla jsem do kuchyně a rozhlídla se kolem sebe. Použila bych na to jedno slovo – chaos.
    ,,Co se tady děje?‘‘ zeptala jsem se mámy, která zápasila s troubou.
    ,,Nic, všechno je v úplným pořádku.‘‘
    ,,Ty pečeš? Na Štědrý den? Myslela jsem, že cukroví máš koupený, jinak bych něco dovezla…‘‘
    ,,Měla jsem, dokud nám ho Eddie nesežral…‘‘
    ,,Aha, a byl to vážně Eddie, nebo spíš táta?‘‘ Odpovědí mi bylo ticho. Mně to bylo jasný. Táta. Jako by to nemohl vydržet…
    ,,Víš co, tak ty peč a já půjdu nazdobit stromeček.‘‘
    ,,Díky zlato.‘‘
    Otočila jsem se a zamířila si to do kumbálu, kde skladujeme náš poklad – stromeček. Jenže ať jsem hledala jak jsem mohla, po stromečku ani vidu, ani slechu. Tak jsem vzala aspoň ozdoby a šla do obýváku. Cestou jsem zahlídla v koupelně tátu, jak zápasí s kaprem.
    ,,Tati, kam jste dali stromeček?‘‘
    ,,Měl by být v kumbále…Sakra! ‘‘A po prvním kole vítězí – samozřejmě kapr
    ,,Tam ale není.‘‘
    ,,A do háje…‘‘ Přesně to jsem slyšet nechtěla.
    ,,Děje se něco? Prosím řekni že to není nic vážnýho…‘‘
    ,,Ten stromek jsme na jaře vyhodili, protože už ani jako stromek nevypadal. Chtěli jsme koupit nový, ale hádám že jsme na to kapku zapomněli…‘‘
    ,,Tím mi chceš jemně naznačit, že nemáme stromeček?‘‘
    ,,V podstatě.‘‘
    ,,Chápu. A ty s tím očividně nic neuděláš.‘‘ Opět mi odpovědí bylo ticho. Proč všichni v naší rodině odpovídají tak, že mlčí? Je vážně tak těžký říct prostě ano?
    ,,Fajn, takže co si neudělám, to prostě nemám…‘‘
    Nečekala jsem ani na odpověď a utíkala jsem do obýváku. Věděla jsem, že s tímhle budu potřebovat pomoc, které se od své rodiny asi nedočkám. Vzbudila jsem Tomáše a vysvětlila mu, jaká je situace.
    ,,Takže potřebuju abys šel a sehnal někde stromeček. Jak ho budeš mít tak ho dej do obýváku. Jsou tam už i ozdoby, tak je na něj nějak naházej. Já budu pomáhat mámě s jídlem, takže ti s tím asi nebudu schopná pomoct.‘‘
    ,,V pohodě. Snad ještě zvládnu koupit a ozdobit stromeček.‘‘
    Tomáš odjel a já se konečně zklidnila. Všechno bude v pohodě, budeme mít normální Vánoce. Budeme šťastní a veselí a všechno bude dokonalé…
    Během obalování kapra jsem zaslechla, že se Tomáš už vrátil. Musím říct, že to zvládl vážně rychle. Přece jen mě dokázal překvapit.
    Kapr už se smažil a já měla chvilku čas, tak jsem se šla podívat na tu krásu, co Tomáš vytvořil. Otevřela jsem dveře. Očima jsem sjela k místu, kde každý rok stával náš stromeček. Musela jsem zavřít oči, protože tohle musel být jenom zlý sen…

    ...      

    ,,Co to je?‘‘
    ,,Přece stromeček.‘‘
    ,,Tohle nemyslíš vážně...‘‘
    ,,Proč by ne?‘‘
    ,,To že ověsíš fíkus vánočníma ozdobami a omotáš řetězem neznamená, že se z něj automaticky stane vánoční stromeček.‘‘
    ,,Tohle bylo to jediný co jsem sehnal. Ještě jsem váhal nad palmou, ale to by asi bylo trochu moc…‘‘
    Tohle ale bylo moc na mě…Vyběhla jsem ven. Nutně jsem potřebovala na vzduch. Tohle snad není možný. Moje rodina mi dokonale zničila celý den. Chtěla jsem toho snaho snad moc, když jsem chtěla prožít jeden šťastný a naprosto dokonalý den? Co to s nima ksakru je? Byla jsem tak vzteklá, že jsem si nejdřív ani nevšimla že sněží. Došlo mi to, až když mi začala být zima na nohy, které jsem měla pořád v papučích. Páni! Na Vánoce nesněžilo ani nepamatuju. Otáčela jsem se kolem dokola a užívala si to. Zase jsem si připadala jako dítě. Bylo to dokonalé…V ten moment mi to došlo. Chtěla jsem dokonalé Vánoce s velkým nazdobeným stromečkem, s mísou plnou bramborového salátu a smaženým kaprem a talířem plným cukroví. Jenže o tom přece Vánoce nejsou…Z myšlenek mě vytrhlo zavrzání dveří. Otočila jsem se a uviděla Tomáše.
    ,,Promiň mi to…‘‘
    ,,Ne, ty mi promiň. Chovala jsem se hrozně. asi jsem to trošku přehnala.‘‘
    ,,To máš asi pravdu, ale já tě chápu. Chtěla jsi, aby to bylo perfektní a my jsme ti to zrovna dvakrát neusnadnili.‘‘ Usmál jsem a já ho chytla za ruce. ,,Měli bysme jít dovnitř. Myslím že všem dlužím omluvu.‘‘

    Víte, ten den jsem pochopila, že k perfektním Vánocům nepotřebujete ani cukroví, ani dokonal stromek, ani drahé dárky. Stačí být s těmi které milujete a kteří milují vás. Pak vám ani nevadí, že máte dárky pod ozdobeným fíkusem :)




  2. 2 komentářů :

    1. Triss řekl(a)...

      My sme si teraz kupili novu pracku a tiez sme sa smiali, ze ju postavime namiesto stromceka a omotame ju svetielkami. To este aj ten fikus by bol lepsi :)

    2. KS řekl(a)...

      Vianočný fikus :-D

    Okomentovat