Zvedl hlavu. ,,Měla jsi někdy kluka?‘‘ Zadusila jsem smích. ,,Těžko. Viděl jsi…no, viděl jsi jak to je ve škole. Nemám ani kamaráda.‘‘ 

,,Teď máš,‘‘ řekl tiše.

,, Nevím proč, ale jsi můj kamarád. Můj jediný kamarád. Jsi můj nejlepší přítel.‘‘

Zlehka se zasmál, ,,Jsem za to rád.‘‘ Jeho tón je tichý a zastřený soustředěním, nikdy jsem ho ještě neslyšela ho použít. Pomalu se ke mně naklonil a přiblížil jeho tvář k mé. Zastavil kousek od mé tváře. ,,Ale vážně se snažím být víc.‘‘ 

Můj dech se mi díky jeho blízkosti zachytil v hrdle. 

,,Políbil tě někdo?‘‘ zašeptal s úsměvem. Jenom ty, pomyslela jsem si. Pokud si to nepamatuje tak to nebudu vytahovat. Zakroutila jsem hlavou, přitom jsem se rozpaky trochu skrčila.

Potom mě políbil, jeho teplé a hladké rty na mých. Ohromilo mě to, moje doširoka otevřené oči zíraly na jeho zavřené. Instinktivně jsem ho políbila, nevinně, topící se v pocitech. V pokoji se nic nehýbalo, žádný zvuk jen naše dýchání. srdce bušící v uších. Nedotýkal se mě nikde jinde než na mých rtech. Je to nejlepší chvíle mého života, ještě lepší než houpání.