„Ty víš, že tě hlídám, že jo?“ zašeptal. Cítila jsem jeho rty na svém čele. „Chci, abys byla v bezpečí.“

„Nepotřebuju, abys mě chránil před nějakým nebezpečím, Lucasi.“ 

Objala jsem ho pevně kolem pasu. „Potřebuju, abys mě chránil před samotou. Nebojuj o mě. Buď se mnou. To je to, po čem toužím.“

Zasmál se a znělo to podivně smutně. „Potřebuješ někoho, kdo tě bude hlídat. Kdo se o tebe postará. Chci být tvůj ochránce.“

Zvedla jsem svůj obličej k jeho. Byli jsme tak blízko sebe, že jsem ho řasami šimrala na bradě a cítila mezi našimi rty teplo, které z nás obou vycházelo. Sebrala jsem veškerou odvahu a prohlásila: „Lucasi, já potřebuju jen tebe.“

Dotkl se mé tváře a pak přitiskl své rty na mé. Tenhle první dotek mi vyrazil dech, ale věděla jsem, že už se nebojím. Byla jsem s Lucasem a nic se mi nemohlo stát.