Rss Feed
  1. Nevšední maličkosti dne (2)

    pondělí 18. února 2013



    Dny plné šedi

         Nebojte se, nepropadla jsem depresi :). Jenom jsem se konečně rozhodla nějak vypořádat s tématem, které mě poslední dobou pronásleduje snad na každém kroku. Proto s ním raději skončím hned, než začne hrát roli i v mých nočních můrách :D. Někteří z vás už možná ví, o čem je tu řeč. Ano, ano, kdo tipoval Padesát odstínů vyhrál.

         Tahle kniha, potažmo série, je teď hitem snad všude. V knihkupectvích se tyčí velké komíny pečlivě vyrovnaných knih, na internetových obchodech visí obrovské bannery a kniha je bestsellerem. Už ráno na autobusovém nádraží kolem mě prošla holka, hrdě držící Padesát odstínů pod paží a kráčící na zastávku. Podnětem ale pro mě bylo až něco, co se stalo o pár hodin později. Když jsem se po prvním dni nového semestru vracela domů, seděli za mnou v autobuse dvě holky, které se bavily o knihách. Jejich rozhovor se ale od povinné četby do školy stočil naprosto někam jinam – upřímně pochybuji, že by někdo zařadil Odstíny do povinné literatury. Když se jedna z dívek zmínila o knize o svérázném panu Greyovi, druhá nevěděla, která bije. Tak se jí to kamarádka pokusila osvětlit těmito slovy: ,,Je to...Já nevím jak bych to dobře popsala...Je to takový erotický román.“ A tahle věta bylo to, co odstartovalo moje myšlenkové pochody.

         V poslední době se s erotickými romány tak trochu roztrhl pytel. A je celkem těžké říct, které z nich jsou dobré, protože každý má zkrátka jiný vkus a líbí se mu jiné věci. Věřte mi, já sama měla Odstíny v ruce. Sáhla jsem po nich ještě dříve, než u nás vůbec vyšli, takže jsem ji rozečetla v originále. A jak jsem po románu sáhla, tak jsem ho i odložila. A to hodně daleko. Nejvíce mě iritovala právě hlavní hrdinka, která vám už v prvním odstavci popíše, jak hrozně vypadá a jak její sebevědomí je hluboko pod nulou. To, že je naprosté nemehlo, to už je celkem časté klišé, aby se v knize objevila dáma v nesnázích. To všechno bych snad ještě nějak skousla, ale to, že každá její druhá věta začínala slovem ,,So...“ nebo výrazem ,,Oh My...“, to už bylo vážně moc. A to ani nemluvím o bájné Vnitřní Bohyni... Ale třeba se některé tyto věci v překladu ztratily. Pomyslnou tečkou pro mě ale byla chvíle, kdy ji hlavní hrdina, libující si v poměrně svérázných kratochvílích, připravil o panenství. V tu chvíli jsem měla oči tak v sloup, že sahaly přímo do nebeských výšin. Ruku na srdce, stát se to takhle mě, tak už nikdy s nikým do postele nechci :D. A v ten moment gilotina scvakla a já s knihou skončila. Zkrátka pan Grey a jeho libůstka v příkazech a hračkách, o kterých tu raději mluvit nebudu, nebyl mým šálkem kávy.

         Mým cílem tu rozhodně nebylo nějak shazovat knihu nebo nedejbože její čtenáře. Jak už jsem řekla před tím, každému se prostě líbí něco jiného a stejně tak se někomu zase nemusí líbit to, co jsem já naprosto milovala. Jenom jsem se prostě potřebovala nějak vyventilovat a podělit se s někým o moje myšlenky dřív, než mě tahle mánie naprosto zavalí a já se utopím v šedi :D.

    Otázka na konec (asi celkem nečekaná :D): Jaký máte vztah vy k tomuto bestselleru? Chytil vás pan Grey za srdce?

  2. Posuď knihu podle obalu (25)

    neděle 10. února 2013


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.



    Název knihy: Jsem roztříštěná
    Autor: Tahereh Mafi
    Datum vydání: 1. 4. 2013

    Jsem prokletá.
    Mám dar.
    Jsem zrůda.

    Jsem víc než jen člověk.
    Můj dotek je smrtící.

    Můj dotek znamená sílu.
    Jsem jejich zbraň.

    Budu se bránit.
    Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň.
    Ovšem Juliettina představa je úplně jiná…
    Kniha, kterou držíte v ruce, vás bude děsit.

    Tuhle knihu nebudete moci odložit!

    Můj názor: Byla jsem celkem zvědavá, jak si nakladatelství s obálkou poradí. V zahraničí totiž obálku po prvním díle změnili, a ta nová se mi už tolik nelíbí. Jsem ráda, že se CooBoo rozhodlo původní zahraniční obálkou inspirovat, ale udělat si ji přitom po svém. Nemůžu se dočkat, až budu knížku držet v rukách. Shatter Me jsem si totiž naprosto zamilovala. Jediné, co si snad můžu ještě dodat je: AŤ UŽ JE DUBEN!



  3. Teaser Tuesday (27)

    úterý 5. února 2013



    Toto meme pořádá Should Be Reading.

    O CO JDE:  
    1) Vezmi knihu, kterou právě čteš. 
    2) Otevři ji na náhodné stránce. 
    3) Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky. 
    4) NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho neukazuje příliš moc.  
        Nechceš přece zničit překvapení ostatním!) 
    5) Sdílej název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci knihu přidat do své "to-read"
        záložky.


    Death and the Girl Next Door
    Darynda Jones


    Nelíbilo se mi, kam Jaredův příběh směřuje.

    ...

    Schoulila jsem se do sebe a zatřásla hlavou, víc jsem toho už slyšet nechtěla.




  4. Posuď knihu podle obalu (24)

    neděle 3. února 2013


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Send
    Autor: Patty Blount
    Datum vydání: 1. 8. 2012

    Bylo to pět let od toho, co jsem klikl na Odeslat.
    Čtyři roky od toho, co jsem se dostal z nápravného centra.
    Tři měsíce od toho, co jsem si změnil jméno.
    Dvě minuty od toho, co jsem potkal Julie.
    Vteřina na změnu mého života.

    Vše, co Dan od svého maturitního ročníku chce, je být neviditelný. Tohle je jeho poslední šance na celkem normální život. Nikdo tady ho nezná. Ani neví, co udělal. Ale během prvního školního dne, místo toho, aby se otočil jako všichni ostatní, Dan skoncuje s rvačkou. Protože Dan ví jaké to je, být někým terorizován – protože i on někoho šikanoval.

    Teď si celá škola myslí, že je nějaký hrdina – kromě Julie. Ta se na něj dívá jakoby věděla, že má nějaké tajemství. Jako by věděla, že jeho jméno není Daniel...



    Můj názor: Na téhle obálce mi něco nesedí. Asi to bude ten rozdělený název knihy, možná by bylo lepší vyřešit to trošku jinak... Alespoň je ale na obálce vidět základní zápletka příběhu, a to očividně ,,zmučený" hrdina trpící svými vzpomínkami a v pozadí za ním i pravděpodobně dívka zmiňovaná v anotaci. Přesto by se podle mě dal vzhled obálky ještě trochu vychytat...

  5. Nevšední maličkosti dne (1)

    sobota 2. února 2013



    Už delší dobu jsem přemýšlela nad nějakou rubrikou, do které bych psala svoje postřehy nebo historky, které se mi staly. Tak vznikly tyto Maličkosti, které se zřejmě budou objevovat nepravidelně, podle toho, co mě napadne. Doufám, že alespoň některé z vás tato rubrika zaujme :).


    V dnešní uspěchané době dost často lidé zapomínají dívat se kolem sebe. Nezajímáme se o ostatní, jenom se ženeme za svými vlastními cíli. Já si ale ráda udělám chvilku, například když sedím v centru, vytáhnu si oběd a udělám si čas sama pro sebe, kdy pozoruju lidi kolem sebe a vymýšlím si příběhy o jejich životě. Přesně takhle se stala tato docela úsměvná příhoda. Seděla jsem (celkem klasicky) v nákupním centru před knihkupectvím, když jsem si všimla na první pohled celkem nenápadného chlapíka ve středních letech. Vešel do knihkupectví a s odhodlaným výrazem v očích se rozhodl a když zahlédl onu kořist, pro kterou přišel, neváhal a rozběhl se k ní. V tom jsem si uvědomila, k čemu to vlastně míří – k velikému sloupečku výtisků Padesáti odstínů temnoty, které teprve nedávno vyšly z tiskárny. Knihu rychle popadl, její přebal si přitiskl k noze, a urychleně zamířil k pokladně. Položil ji, opět obálkou dolů, přitom se pořád zoufale rozhlížel okolo. Pokladní mu to vůbec neulehčoval, jeho tempo asi nebylo zrovna takové, jaké pán očekával. Když už měl knihu strčenou v sáčku a připravenou na její cestu domů, rychle se sehl pro knižní katalog u pokladny, strčil ho do sáčku a opět s ním doslova umělecky skryl obálku, která jinak přes tašku prosvítala. Jakmile bylo hotovo, vystřelil z knihkupectví jako nějaký tajný agent prchající před kulkami a ztratil se v davu. Tato historka mě nejen pobavila, ale i donutila zamyslet se a já sobě – ale hlavně vám – chci položit otázku: Styděli jste se někdy za nějakou knihu, kterou jste si koupili?

  6. Ano, už i Vampýrská akademie se dočkala a jako mnoho ostatních knih zamíří na filmové plátno. První díl by se měl jmenovat Vampire Academy: Blood Sisters a jeho režisérem bude Mark Waters, který má na svém kontě spíše komediální kousky, například Protivný sprostý holky nebo A co když je to pravda. Co je ale mnohem zajímavější je ta skutečnost, že už byla vybrána první trojice herců.


    Jsou jimi Zoey Deutch, Lucy Fry a Danila Kozlovsky. Popravdě, když jsem Kozlovského uviděla na téhle fotce, tak jsem se kapku zarazila, protože Dimitriho jsem si takhle vážně nepředstavovala. Když jsem si ho ale vygooglila a udělala menší průzkum na jeho osobu, tak by to zase nemuselo být tak hrozné :D. Navíc má tu výhodu, že je opravdu Rus, takže by to nemuselo vypadat nijak nuceně. Co se týče hereček nejsem ani zklamaná, ani nadšená :D. Ty se zkrátka ještě musí vybarvit :).


    Co říkáte na obsazení Vampýrské akademie vy? Jste zklamaní, nebo to mohlo být horší?

  7. 4242 zobrazení = PŘEKVAPENÍ

    pátek 1. února 2013

    Včera večer dosáhl blog Soul In Shadows 4242 zobrazení, a protože se mi tohle číslo zalíbilo, rozhodla jsem se své čtenáře a i ty, kteří se na blog zatoulali, odměnit. A CO JE TO VLASTNĚ ZA PŘEKVAPENÍ? Včera jsem v rámci jednoho meme na zahraničním blogu, které je na podobném principu jako Sladká políbení, narazila na ukázku jednoho dost exkluzivního polibku. KTERÝ POLIBEK MÁM NA MYSLI? Nebudu vás napínat, jedná se o Adriana a Sydney z třetího dílu série Bloodlines s názvem The Indigo Spell od Richelle Mead, která v zahraničí vyjde za necelé dva týdny. A aby jste si to užili ještě víc, dám vám sem jak anglický úryvek, tak i můj překlad. Doufám, že si polibek (alespoň ve své fantazii) užijete :).


    Adrian Ivashkov wasn't easy to surprise, but I surprised him then when I brought his mouth toward mine. I kissed him, and for a moment, he was too stunned to respond. That lasted for, oh, about a second. Then the intensity I'd come to know so well in him returned. He pushed me backward, lifting me so that I sat at the table. The tablecloth bunched up, knocking over some of the glasses. I heard what sounded like a china plate crash against the floor.
    Whatever logic and reason I normally possessed had melted away. There was nothing but flesh and fire left, and I wasn't going to lie to myself--at least not tonight. 

    Adriana Ivashkova nebylo lehké překvapit, ale já ho překvapila, když jsem stáhla jeho rty na ty své. Políbila jsem ho a chvilku byl příliš překvapený na to, aby zareagoval. To trvalo, no, asi vteřinu. Potom se ta intenzita, kterou jsem v něm za tu dobu poznala, vrátila. Zatlačil mě dozadu a zvedl mě tak, abych seděla na stole. Ubrus se zmačkal a srazil nějakou ze sklenic. Slyšela jsem něco, co znělo jako talíř z čínského porcelánu, rozbít se na zemi.

    Jakákoliv logika a rozum, které normálně mám, se vytratily. Nezůstalo tam nic jiného, jenom tělo a oheň a já jsem se nechystala si nic nalhávat - alespoň ne dnešní noc.