Rss Feed
    Zobrazují se příspěvky se štítkemDumání. Zobrazit všechny příspěvky
    Zobrazují se příspěvky se štítkemDumání. Zobrazit všechny příspěvky
  1. Letní dumání 2 (6)

    sobota 17. srpna 2013


    Stejně jako loňské léto tu máme projekt Letní dumání, které má na svědomí Syki. Projekt bude probíhat až do 31. 8., takže máme před sebou dva zajímavé měsíce :).



    Mluva jako šmirgl papír


    Sprostým slovům se nevyhneme, ať už v reálném světě, filmech nebo knihách. Poslední dobou mám pocit, že malé děti znají sprostá slova pomalu dřív než abecedu, což je celkem smutné. Já se taky občas nějakému tomu sprostému slovu nevyhnu, hlavně když jsem vytočená, to ze mě lezou ani nevím jak. Ale přece jen, já už mám nějaký věk :D.

    Ze sprostých slov v knihách jsem zpočátku byla nervózní. Přece jen, je to něco, s čím se v knihách nesetkáváte. Jenže když jsou knihy tak říkajíc ze života, těm slovům se prostě neubráníte, protože jsou všude kolem nás. Ale to není omluva pro to, že budete taková slova mermomocí rvát do textu, i do míst, kam se absolutně nehodí. I to se totiž stává. A text pak může vyznít úplně jinak, než byl původní záměr. Nevím jak vy, ale já se dost často nemůžu udržet u českých překladů. Smekám nad prací překladatelů, protože přeložit text, aby vyzněl správně, to je opravdu kumšt. I tak jsem se ale nejednou, zvláště u erotických scén, dobře pobavila. Asi za to může pestrost českých sprosťáren, protože když čtu knihu v originále, vzbuzuje ve mně dost často naprosto odlišné pocity. Je zajímavé, že oni umí s tak málo slovíčky čarovat daleko lépe, než my s celým slovníkem sprostých slov.

    Pak je tu ovšem úplně jiná kapitola – slang, přízvuky a podobné jazykové vychytávky. Když čtete knihu v originále, naprosto přesně vidíte, jak si autor s postavami vyhrál, hlavně anglický přízvuk, to je něco co mě bere i na papíře :D. Proto když někdy zjistím, že má taková kniha vyjít v češtině, mám z toho docela strach, protože v ten moment může nastat jeden veliký problém – charakteristický rys v jazyku postavy se vytratí a čtenář je tak, dost často nevědomky, ochuzený o něco, co právě může činit onu postavu takovou, jakou má. Třeba já, vzhledem k tomu že jsem z jižní Moravy, mám taky bezpochyby svoje jazykové rozmary, kterým nemusí vždycky každý rozumět. Ale stejně jako ke knižním postavám to ke mně zkrátka patří a zčásti mě to dělá takovou, jaká jsem :).

    Pokud vám nadávky v knihách vadí, mám pro vás jedinou radu – knihám s nimi se vyhněte. Zejména těm erotickým, protože ty jimi naprosto přetékají. I když jak jsem napsala už na začátku, někdy je to spíše k pobavení. Můžete takové knihy rovnou odsoudit. Otázkou ale je, zda to není tak trochu pokrytectví. Všichni mluvíme sprostě, někdo víc a někdo míň. Někdy oprávněně, někdy naprosto zbytečně. Sprostým slovům se někdy neubráníme ani u samotných knih, protože v nás vyvolávají emoce. A v tom to celé vězí – v emocích. Někdy to sprosté slovo je jediný možný ventil pro emoci, kterou už jinak zvládnout nemůžeme. Ono to někdy může být i zdravé, prostě si na něco zanadávat a dostat tak ze sebe to, co nás frustrovalo někdy i dost dlouhou dobu. Jenom bychom měli být opatrní, protože, stejně jako v textu knihy, i v životě se to s těmi nadávkami nesmí přehánět.

  2. Letní dumání 2 (5)

    pondělí 5. srpna 2013


    Stejně jako loňské léto tu máme projekt Letní dumání, které má na svědomí Syki. Projekt bude probíhat až do 31. 8., takže máme před sebou dva zajímavé měsíce :).



    Čtení v cizím jazyce

    Ve škole mě vždycky cizí jazyky bavily, ale mělo to jeden háček – učitelé vás zpravidla zahrnou množstvím gramatiky a slovíček, které, ruku na srdce, vám dost často budou k ničemu. Tento fakt jsem si potvrdila ve chvíli, kdy jsem až díky čtení knih v originále a sledování filmů s titulky byla schopná bez problémů a plynule komunikovat s mou učitelkou angličtiny.

    Už si ani nepamatuju, která kniha byla tou první, ke které jsem se odhodlala, protože od té chvíle už uteklo hodně vody. Důvod byl ale jasný – mnoho knížek, které vyjdou v anglicky mluvících zemích, se u nás ani neobjeví, protože naše nakladatelství prostě nemohou překládat všechno. A bývají i dost dobré, takže by byla škoda si je nepřečíst. Zpočátku byl součástí povinné výbavy slovník, který jsem ale postupem času mohla více méně odložit (pořád se najdou slovíčka, která neznám – jsem taky jenom člověk :D). Zajímavé je, že anglické knihy se mi čtou jednodušeji než ty české – rychleji mi ubíhá děj a jsem schopnější se do nich lépe ponořit. Možná za to může i to, že u českých překladů se často soustřeďuji i na jiné věci, než je příběh.

    Filmy v originále jsem se naučila sledovat díky své učitelce angličtiny na gymplu, která nám odmítala pouštět filmy s dabingem. Zpočátku to nám všem lezlo kapku na nervy, ale teď jsem jí za to vděčná. Pokud si mám sama vybrat mezi dabingem a titulky, jsem jasně pro verzi s titulky. Film si tak víc užiju a strašně ráda poslouchám (obzvlášť některé) přízvuky herců, o které jsme díky dabingu ošizeni. U seriálu jsem ještě trošku pozvedla level, takže na ně koukám nejen v originále, ale i s anglickými titulky. Neptejte se proč, sama nevím :D.

    Díky anglickým knihám, filmům a seriálům jsem si mnohem víc angličtinu oblíbila. Naučila jsem se fráze a některá slova, která by mi učitelé neprozradili. Rozhodně mi anglické knihy mnoho dali, a tak to bude doufám i nadále :).

  3. Letní dumání 2 (4)

    neděle 28. července 2013


    Stejně jako loňské léto tu máme projekt Letní dumání, které má na svědomí Syki. Projekt bude probíhat až do 31. 8., takže máme před sebou dva zajímavé měsíce :).




    Historický fenomén


    Historie mě láká odjakživa. Možná proto jsem jako blázen maturovala z dějepisu a dějin umění :). Vždycky, když vidím nějakou upoutávku na historický seriál tak jsem naprosto unesená a okamžitě si řeknu, že to musím vidět. To se ale nekoná. Nevím, čím to je, ale já se k nim prostě nikdy nedostanu...

    Od té doby, co všichni začali pět slávu na Game of Thrones jsem říkala, že je zkouknu. Teď bych se asi měla začít ohromně stydět, ale já prostě nevím, proč se k tomu nemůžu dokopat :D. Co se týče historických filmů, tam je to se mnou lepší :D. Ať už je to z doby starověkého Říma nebo Egypta, až po celkem nedávné dějiny, takové ty hlavní filmy mám zkouknuté. Aspoň něco...Otázka, zda to, co se ve filmech a seriálech objevuje, je pravdivé, je už trošku jiná otázka. V některých případech mi to vůbec nevadí, ale stává se, že mě výmysly autorů někdy vyloženě dráždí. Asi někdo má zkrátka buňky na to, aby vycítil, co bude fungovat, a někdo asi ne.


    Vzato kolem a kolem, historie mě vždycky brala. Proto jsem taky původně chtěla studovat dějiny umění, ale i bez toho je v mém oboru historie až moc :D. Lidé někdy nedokáží dostatečně ocenit svou historii a vážit si jí, o čemž svědčí i to, že někteří prostě nepochopí, proč by se vůbec měli obtěžovat s návštěvou muzeí, hradů nebo sledováním historických dokumentů a filmů. Z toho potom vzniká nevědomost, která v minulosti už nadělala až dost paseky. I my se jednou staneme součástí historie, takže bychom na ni rozhodně neměli zanevřít.

  4. Letní dumání 2 (3)

    neděle 21. července 2013


    Stejně jako loňské léto tu máme projekt Letní dumání, které má na svědomí Syki. Projekt bude probíhat až do 31. 8., takže máme před sebou dva zajímavé měsíce :).


    Retelling

    Retelling aneb Převlečme starý příběh do nového kabátu. Zní to jednoduše, ale zdání klame. Onen kabát nemusí vždy sedět a z něčeho hezkého se může stát něco, co na vás má jediný efekt – nudíte se. Právě taková je temná stránka retellingů.

    Asi nejčastější retelling najdeme u pohádek. Fakt, že ne všichni lidé znají stejnou verzi jedné pohádky svědčí o tom, že každý příběh se během let trošku upraví. Tomuto se asi nevyhneme a ne vždycky to musí být na škodu. V poslední době jako by se ale roztrhl pytel s novými verzemi Krásky a zvířete, řeckých mýtů a podobných tradičních příběhů. A abych byla upřímná, najde se mezi nimi jen pár povedených kousků. Málokterý autor totiž dokáže vnést do příběhu nějakou originalitu a něco svého tak, aby to nepůsobilo přeplácaně. Většinou se totiž honba za originálním příběhem změní v boj o to, kolik nových prvků se dá do příběhu vnést.

    Právě takový byl například příběh v knize Tris & Izzie, která má být retellingem klasického příběhu Tristana a Isoldy. Už podle hodnocení na Goodreads je ale vidět, že nejsem jediný čtenář, kterému přišlo, že tahle kniha prostě není ono. Staví sice na dobrém základě, ale některé prvky by stálo za to rozpracovat, zatímco jiné by stálo za to úplně vymazat. Podobně je na tom i řada různých retellingů Pýchy a předsudku, které ale většinou také narazí. Těžko říct, kde může ležet chyba – jestli v tom, že se autoři až moc drží původní verze, nebo naopak naprosto vyjedou ze zajetých kolejí a dělají si s příběhem co chtějí. Nevím, nevím...

    Na téma retellingů by se bezpochyby dalo diskutovat hodiny. Jedno je ale jasné – retellingy byly, jsou a budou. A my bychom jim měli dát šanci, protože mezi dlouhou řadou těch nepovedených se skrývají i ty opravdu vydařené, u kterých by byla škody, kdyby nedostali šanci.



  5. Letní dumání 2 (2)

    sobota 13. července 2013


    Stejně jako loňské léto tu máme projekt Letní dumání, které má na svědomí Syki. Projekt bude probíhat až do 31. 8., takže máme před sebou dva zajímavé měsíce :).


    Erotická kanonáda

    Erotické romány zažívají v poslední době boom. Takovou pomyslnou zápalkou k této bombě byl román Padesát odstínů šedi, který sám o sobě vyvolává dost smíšené diskuze – někteří jej milují, někteří jej nemůžou ani vidět. Po uvedení této knihy se s erotickými romány doslova roztrhl pytel. A ženy je doslova hltají. Jaké k tomu mají důvody?

    Sama za sebe musím říct, že ve mně erotické romány zpočátku budily rozpaky. Ano, byla jsem zvědavá, tajit to nebudu, zároveň jsem se ale i pekelně styděla, protože přece jen nejde o knihy, které byste si otevřeli a četli v autobuse. Úplně živě si pamatuju, jak jsem poprvé dostala do ruky knihu Night Huntress a s váháním se začetla. Věřte, že jsem se u nejedné scény pěkně červenala. A taky jsem zjistila, že to není tak hrozné, jak to zpočátku vypadá.

    Chápu, že tohle téma může někoho pohoršit. Že se na tyto knihy můžete dívat skrz prsty. Ale upřímně – k životu to prostě patří a v dnešní době se před tímto tématem zkrátka neschováte. Možná právě proto je také čte stále větší množství čtenářů – tedy spíše čtenářek. A proč ženy tyto romány úplně milují? Jako odpověď stačí jedno slovo – fantazie. Ano, tyto romány stimulují především naši fantazii a představivost, protože ruku na srdce – to, co se v nich děje, se v reálném životě většinou nestane. A tak ženám snícím o divokém a nespoutaném milenci nezbude nic jiného, než se uchýlit ke knize. Není se čemu divit – Lojza tomu dá 4 minuty, překulí se a usne, zatímco knižní hrdina uspokojuje svůj protějšek pomalu půl hodiny a to dokonce pětkrát za sebou. O tomhle mohou ženy vážně jen fantazírovat.

    Vzhledem k tomu, že jsem žena, můžu jen polemizovat o tom, jak k těmhle románům přistupují sami muži. Ale mám tu jednu historku, kterou jsem už na blogu sice zmiňovala, ale která podle mě naprosto přesně vystihuje typický mužský postoj. Když jsem v nákupním centru seděla na lavičce před knihkupectvím, všimla jsem si jednoho pána, tak kolem čtyřicítky, jak stojí před knihkupectvím a neustále se rozhlíží. Už ten fakt upoutal mou pozornost a já z pána nespouštěla pozornost. Když si byl jistý, že je vzduch čistý, doslova se vrhl do knihkupectví a zamířil ke komínku, ve kterém byl úhledně vyrovnán titul Padesát odstínů temnoty. Jeho úprku skrze knihkupectví si všiml každý, takže pokud chtěl být nenápadný, moc mu to nešlo. Rychle popadl vrchní knihu a svižným tempem zamířil k pokladně, přičemž knihu držel tak, aby její titul nebyl vidět. Na pultě ji položil opět titulem dolů a nervózně přešlapoval, zatímco pokladní si dával načas. Naneštěstí tašky v knihkupectví jsou průhledné a když to zjistil i náš zákazník, rychle popadl nějaké prospekty u pokladny, knihu jimi v tašce obalil a rychlostí blesku vypálil z knihkupectví. A proč vám to tu říkám? Protože bych se nedivila, kdyby si tento pán knihu tajně půjčoval od své ženy, ale byl by příliš hrdý a ješitný na to aby přiznal, že i on sám čte erotický román. Zřejmě podle mě by nebyl prvním, ani posledním mužem s podobným uvažováním. Ale vážně – je na tom opravdu něco tak hrozně ponižujícího? Já myslím že ne. Koneckonců i muži mají své sny :).

    Ano, vaše fantazie si bezpochyby zamlsá. Ale pokud chcete stimulovat spíš mozek, sáhněte po něčem jiném, protože co se týče příběhu a jeho vývoje, v žádném případě nejde o nic složitého. Ale náročných knížek je na světě taky dost a někdy není špatné jen tak vypnout a nemuset přemýšlet nad tím, co se v knize děje.


    Jak už jsem řekla na začátku, erotické romány jsou právě teď hitem na poličkách knihkupectví. Pokud si chcete zafantazírovat a odpočinout, jděte do toho. Pokud jsou pro vás ale tyhle knihy trnem v oku mám pro vás jen jednu radu – počkejte si, až přijde zase něco nového a doufejte, že tentokrát to bude téma právě pro vás.

  6. Letní dumání 2 (1)

    sobota 6. července 2013


    Stejně jako loňské léto tu máme projekt Letní dumání, které má na svědomí Syki. Projekt bude probíhat až do 31. 8., takže máme před sebou dva zajímavé měsíce :).



    Paralelní světy


    Víte, někdy mám pocit, že se v paralelních světech pohybuju už odmala. Pamatuju si, že jsem to byla já, kdo pořád vymýšlel nějaké bláznivé hry, jako třeba hledání pokladu, který nikdy ani neexistoval. Ale pravděpodobně všechny děti mají ten vzácný dar bujné fantazie, která se bude pomalu vytrácet, jakmile začnou čím dál víc vstupovat do opravdového světa. Já měla to štěstí a kousek té dětské fantazie jsem si ponechala...

    Jsem typický snílek. Velkou část dne zvládnu strávit v představách a světech, které se od toho mého naprosto liší, ale přesto do něj zapadají. V jednom světě jsem tanečnicí, kterou jsem vždycky zoufale toužila být, v druhém zase klavíristkou, protože ten nástroj mě jednoduše fascinuje, a v neposlední řade také muzejní kurátorkou – teď se nesmějte, to byl můj sen když jsem se hlásila na vysokou. Vždycky mě fascinovaly obrazy a sochy, protože si v sobě nesou svoje vlastní příběhy a světy. Bohužel, jak už to tak bývá, skončila jsem úplně někde jinde...

    Většina lidí bezpochyby sní o své budoucnosti. O tom, kým se staneme. Stane se chlapec právníkem, jak chtěli jeho rodiče, nebo se bude věnovat fotografování, které tak miluje? Obě budoucnosti si umí představit, těžko říct, kterou si nakonec zvolí. Já jsem snila (a někdy ještě sním) o tom, že se mi povede něco změnit. Že tu po mně něco zůstane a já na sebe budu moct být pyšná...Sen je to bezpochyby krásný :).

    Díky čtení knih se mi povedlo značně rozšířit svůj seznam světů, ve kterých bych chtěla žít...Když sáhnu po nějaké knize a začtu se, otevře se mi úplně nový svět. V hlavě mi to vždycky jede jako nějaký film, který se odehrává souběžně s textem, který mám přímo před očima. Takhle jsem se ocitla společně s Tris a Čtyřkou v dystopickém Chicagu, s Rose a Dimitrim na Akademii svatého Vladimíra nebo také v normálním světě, za to ale v Paříži ve společnosti Anny a St. Claira.

    V každém světě můžeme objevit, jakými bychom chtěli být. Bojovnicí, cestovatelkou, vědkyní, čímkoli jenom chceme. A v některých případech se takovými můžete stát – pokud je to možné (třeba takovým upírem můžete chtít být sebevíc, ale stejně se to nesplní...). Jenom je škoda, že plno lidí svou fantazii ztrácí. Snění a nové příběhy jsou pro ně ztrátou času. A to je chyba – nezabíjejte svoje vnitřní dítě, bez něj by přece v životě byla hrozná nuda :).

  7. Zimní dumání (6)

    neděle 20. ledna 2013


    Další díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Nadpřirozené bytosti

    Posledních pár let zažíváme v knižním světě doslova boom co se týče nadpřirozených bytostí. S klidem můžeme říct, že jsme se na stránkách knih setkali už v podstatě se vším, a máloco nás už překvapí.

    Se kterou nadpřirozenou bytostí jsem se setkala nejdříve? Byli to duchové. Pamatuju si to jako dnes – měla jsem narozeniny a co jsem nedostala – první díl série Mediátor od Meg Cabotové. A jak nejlépe navnadíte dospívající holku na duchařinu? Meg na to kápla – udělejte z hlavní postavy sexy ducha v rozhalené košili, který používá španělské výrazy a i když existuje jenom v knize, vy si umíte docela dobře to jeho tělo představit :D. Ano, vážení autoři, přesně takhle se to dělá :D. Od tohohle setkání to se mnou šlo jenom z kopce...

    Asi nejvýraznějšími bytostmi knižního světa se stali upíři. Ovšem prošli menším upgradem – nejsou to vraždící krvechtivá monstra (alespoň většinou ne), ale sexy chlápci, kteří chtějí jenom jediné – lásku. Jsou citliví, milí a sami sebe v podstatě nenávidí za to, co jsou. Popravdě, někdy už mám upírů v knize dost, protože někteří autoři už z tohohle prvku zkrátka nedokážou vymlátit nic nového a topí se ve věcech, které tu už někdy byly. Přesto se i tak některým podaří příjemně překvapit.

    Nemůžu samozřejmě číst všechno, takže existují bytosti, se kterými ještě nemám moc velké zkušenosti, takže v tomhle směru nemohu soudit. Například s vílami jsem se zatím setkala pouze v jedné sérii, takže si netroufnu je nějak moc soudit. V poslední době jsem se nově setkala v knize s mimozešťany, a to v sérii Lux od Jennifer L. Armentrout, ze které jsem celkem v rozpacích (což jde vidět i v mých recenzích). Někdy i nové prvky mohou způsobit více škody než užitku...

    Jedním z důvodů, proč vyhledávám knihy s nadpřirozenými bytostmi je to, že mi svým způsobem pomáhají uniknout z běžného světa. Není nic příjemnějšího, než si od zkoušek, učení a podobných věcí odpočinout a zatoulat se do jiného světa. Ale i moc nadpřirozena někdy škodí a jak se říká, nic se nemá přehánět. Někdy pro změnu neuškodí kapka reality :D.

  8. Zimní dumání (5)

    sobota 5. ledna 2013


    Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.




    Jak vypadá hrdina

    Už se vám někdy stalo, že jste si přečetli anotaci na knihu a chtěli ji přečíst jenom proto, jak byl popsán hlavní hrdina? Autoři nad námi mají prostřednictvím svých hrdinů velkou moc. Právě oni z velké části určují, jestli se nám kniha bude líbit. Děj může být sebelepší, ale když je hlavní hrdinka hrozná slepice, tak ani to nestačí. A jací hrdinové frčí?

    Každému z nás se líbí něco jiného. Někoho dostanou do kolen zamračení bad boys, někoho zakřiknutí hrdinové, kteří jenom čekají na to, až konečně dostanou příležitost ukázat, co umí, jinému zase králové střední školy, kterým patří svět. Záleží pouze na nás. Co je podle mě ale důležité je to, aby celá postava působila lidsky a reálně. U některých hrdinů se objevuje, že jsou příliš dokonalí na to, abychom si vůbec mohli představit, že by někdo podobný vůbec mohl existovat. Popravdě, po světě se to nehemží okouzlujícími krasavci, kteří vás dostanou do kolen svým vzhledem, chováním, přízvukem, vůní, zkrátka jenom tím, že existují. V tom je právě ten rozdíl – skuteční lidé zkrátka nejsou dokonalí, tak proč by měly být knižní postavy? Když má hrdina nějakou tu vadu na kráse, hned ho mám raději :).

    U ženských hrdinek je to docela podobné. Jenom u nich se vyskytují jiné extrémy – buď jsou příliš dokonalé, nebo naprosté nány. Pro mě je poslední dobou celkem těžké najít hrdinku, která by se alespoň trochu nechovala jako rozmazlený spratek nebo naivní slepice. A pokud se nechovají takhle, tak jsou pro změnu příliš dokonalé a krásné na to, aby se jim stalo něco zlého – a ono se to přece jen stane a ony se s tím půl knihy srovnávají a bědují nad svým osudem. Nejsem feministka nebo něco podobného, ale my holky vážně nejsme bezmocné křehké květinky, které se zhroutí z toho, že nemají kabelku, která jim ladí k botám.

    Nechtěla jsem, aby celé tohle dumání vyznělo nějak negativně, ale tak nějak to dopadlo :D. Nemusíte se mnou souhlasit. Navíc můžu říct, že i já mám to své guilty pleasure, kde hrdinky rozhodně nejsou moc duchaplné, a mě se to stejně libí – zkrátka výjimka  která potvrzuje pravidlo :). Přesto by občas neškodilo, kdyby některé postavy byly reálnější, i když v poslední době je už celkem těžké vymanit se ze zajetých kolejí a ozkoušených vzorů. A proč taky, když ještě pořád fungují :).


  9. Zimní dumání (4)

    pátek 28. prosince 2012


    Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Nezapomenutelné knihy

    Na spoustu knih, které během života přečteme, jen tak nezapomeneme, a to z jakéhokoliv důvodu. Zkrátka nám uvíznou v paměti a my můžeme dělat co chceme, ale jen tak je z ní nedostaneme. Já nikdy nezapomenu na knihy, které jsem četla jako dítě. Nikdo mi z hlavy nedostane Pejska a kočičku nebo Ferdy mravence. Jenže i já jsem vyrostla, a do hlavy se vloudily jiné nezapomenutelné tituly.

    Knihou, na kterou bych v životě nezapomněla, je Hrdinkou snadno a rychle. Byla to moje první ,,dospělejší“ kniha a první kniha od Meg, kterou jsem kdy četla. Od té doby se řady knih od této autorky u mě rozšířily, a já je vnímám naprosto stejně, jako tu první. Dalším zlomovým bodem pro mě (a nejspíš i řadu ostatních) Stmívání. Teď se mu plno lidí směje, ale když jsem na něj před pár roky narazila, otevřelo mi cestu do YA literatury. A pak to se mnou šlo z kopce :D.

    Takových zlomových sérií je určitě spousta. Bohužel se poslední dobou setkávám s knihami, které se snaží čerpat z úspěchu a nápadu jiných knih. Tyhle knihy jsou dost často také nezapomenutelné, protože já osobně mám i celkem problém je vůbec dočíst. Chápu, že už je celkem problém napsat nebo objevit něco nového, ale i se starými věcmi se dá s trochou originality vykouzlit příběh, který stojí za to číst.

    Asi hlavním faktorem toho, zda na nás kniha zapůsobí, jsou postavy, které v ní vystupují. Často právě postava rozhodujeme o tom, zda se nám kniha líbí nebo ne. Já sama jsem měla obrovský problém dočíst Paní Bovaryovou a to jen kvůli tomu, že bych tu ženskou nejraději zabila sama. Naopak postavy, které jsou vtipné a působivé nás příběhem provedou aniž bychom věděli, kolik hodin už uteklo od doby, kdy jsme knihu začali číst.

  10. Zimní dumání (3)

    pátek 21. prosince 2012


    Druhý díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Je tohle možné?

    Každý z nás hledá v knihách takový menší útěk před realitou. Hledáme v nich něco, co se nám ve skutečném životě nestane, ale po čem stejně v koutku duše toužíme. Je vůbec možné, narazit v našem světě na něco, co se děje v knihách?

    Upřímně, občas si přeju aby se knižní svět stal skutečným. Jistě, netoužím o světě s nadvládou upírů, tyranů nebo bůhví čeho, ale některé věci? Proč ne. Občas mám pocit, že nám autoři naschvál ukazují všechno, co nemůžeme mít. Ruku na srdce – kde na světě najdete muže, kteří jakoby vypadly z obálek časopisů nebo reklam na spodní prádlo Calvina Kleina, jsou milí, citlivý a udělají, co vám na očích vidí? Ale no tak...Tenhle Pan Božský je jenom v knihách a Sexu ve městě.

    Samozřejmě mužští hrdinové v tom nejsou sami. Dnešní autoři mají hlavně dvě tendence – buď udělat z hlavní hrdinky nemožnou naivní nánu, která se zamiluje do někoho, na koho nemá, ten ji kupodivu miluje taky a ona celou knihu přemítá o tom, jak to prostě není možné. Druhým typem hrdinek jsou silné a odvážné dívky, které i přesto že vědí, že žádnou lásku nepotřebují, se zamilují, půl knihy to popírají, pak se tomu poddají a dost často se z nich opět stanou patetické nány. Poslední dobou mě knižní hrdinky docela dost iritují, málokdy se stane, že by mi hrdinka opravdu sedla.

    Ano, je to tak. Nad muži se nám sbíhají sliny, nad ženskými hrdinkami pouze kroutíme hlavou. Nevím, jestli je to věkem nebo náladou nebo nevím čím, ale mám pocit, že dřív stačilo, aby si hlavní postavy dali pusu na tvář a já začala vzdychat a chtěla jsem to mít taky. Teď to zabere trochu víc než to. Přesto všechno se někdy přistihnu jak toužím, aby to vše bylo skutečné. Každý z nás se přece občas může trochu zasnít a doufat v nemožné :).

  11. Zimní dumání (2)

    pátek 14. prosince 2012


    Druhý díl zimního projektu, který pořádá Syki.


    Knižní zlozvyky

    Nevím jak u vás, ale u mě je tohle kapitola sama pro sebe. Každý z nás se při čtení knih nějak chová, každý má nějaký ten svůj zlozvyk. Já? Já jsem na tom tak, že i moje vlastní máma se mi směje :D.

    Když přijde řeč na moje knížky můžu říct, že jsem na ně dost fixovaná. Myslím, správnější výraz bude úzkostná :D Všechno to začíná už v knihkupectví. Když si kupuju knížku, nesmí na ní být ani kazík, což je někdy v knihkupectvích zázrak. Když tam vidím ty chudáčky paperbacky nacpané v regálech, s ohnutými rohy a podobně, tak je mi jich až líto...Navíc je to pro mě důvod, abych si ho nekupovala, protože si přece nekoupím knihu, která už je nějak poškozená.

    Když už mám knížku doma, tak si jí hledím. Zacházím s nimi jako v rukavičkách, proto asi všechny vypadají jako nové, a to i takový Mediátor, kterého mám doma už pěkných pár let :). Nikdy bych nesáhla na knihu špinavýma rukama nebo ji sebou tahala po všech čertech. Ne, ne, moje knížky se nepodívají za dveře mého pokoje :D. Co se týče půjčování knížek, z toho jsem se už před pár lety vyléčila. Půjčila jsem mou oblíbenou knížku kamarádkám, a nebudu vám ani říkat, v jakém stavu se vrátila...V ten moment bych jim zakroutila krkem...

    Ovšem můj nejhorší zlozvyk teprve přijde (asi si už říkáte, že nic horšího než moje chorobná úzkost asi není :D). V každé knížce se totiž nejprve podívám na poslední stránku a věřte mi, že bych si za to někdy nakopala zadek :D. Ano, jsou knížky, ve kterých vám závěr knihy nic neřekne, ale najdou se i takové, ve kterých se na závěrečné stránce dozvíte to nejdůležitější. Takže když hlavní dvojice v polovině čelí nějakému problému, já už vím, jak to s nimi v podstatě dopadne. Pokud je ale kniha dobrá, tak mi to dost často ani nevadí.

    Abych to tedy shrnula, jsem přehnaně úzkostná, háklivá a zvědavá :D. Doma se mi smějí, ale ani to mě nezastaví, abych sháněla další knihy, které bych si mohla hýčkat :).

  12. Zimní dumání (1)

    pátek 7. prosince 2012


    Léto je za námi, a s ním i Letní dumání. Jenže Syki ani roční období nezastaví, a my tu máme pro změnu dumání zimní, jehož první článek je na téma knižních postav.



    A teď to zkusím já

    Kdo z nás se někdy nechtěl převtělit do nějaké postavy, o které právě čteme? Je mistrovským umem autora, pokud se mu podaří zatáhnout vás do děje tak, že si řeknete: ,,Kéž bych to byla já.“

    Nevím jak je tomu u vás, ale mě se dost často stává, že pokud mě kniha chytne, tak si místo hlavní hrdinky začnu tak nějak představovat sama sebe. Ne, opravdu nejsem narcista, jenom se dost často uprostřed příběhu chytnu, že si nepředstavuju krásnou blondýnku, ale úplně obyčejnou brunetu, která se jenom dost často nudí a alespoň prostřednictvím knih prožije nějaké to dobrodružství. Obzvlášť pokud kolem hrdinky poletuje nějaký ultra sexy kluk, který je tak dokonalý, že vážně nemůže existovat.


    Dalším momentem, kdy lituju, že se nemůžu prodrat do knížky a zasáhnout do děje je, když hrdinka dělá naprosté koniny a já chci udělat jediné – pěkně ji proplesknout a narvat ji trochu rozumu do hlavy. Kolikrát jste chtěli zařvat alespoň na tu knihu, jenom abyste si ulevili, když už vás hrdinka vytáčela na maximum. Jenže ruku na srdce – i my děláme chyby, a dost často se taky neobjeví nikdo, kdo by vás proplesknul a poradil. Takže se musíme smířit s tím, že i postavy jsou jenom lidé, i když fiktivní, takže mají právo na chyby stejně jako my.



    Asi všichni jsme si v dětství během čtení pohádek představovali, že jsme princové nebo princezny. Bohužel jsme vyrostli, a pohádkové postavy nám nestačí. Teď chceme po boku Harryho studovat v Bradavicích, s Rose zabíjet strigoje a společně s Tris přijít na kloub tomu, co to skutečně znamená být divergentní. A na tom není nic špatného. Každý z nás má právo se občas zasnít a stát se součástí světa, který se od našeho naprosto liší, ale v mnoha věcech je také naprosto stejný.


  13. Projekt z dílny Syki, kerá je ale za velkou louží, takže ho převzala VeEee.


    Dnešní téma: KNIHY, KTERÉ RODIČE NESMÍ VIDĚT

    Každý z nás má pár kousků knih, o nichž před rodiči tak nějak mlží, hlavně jim nesděluje jejich hříšný obsah. Protože před rodiči by něco mělo zůstat tajemstvím - pro vaše i jejich dobro. Sestavte seznam 5 knih, za které se před rodiči tak trochu stydíte a raději byste dělali týden domácí práce, než abyste jim vysvětlili, o čem vlastně ta kniha je a napište, proč jste si vybrali právě je.


    Popravdě nemám doma knížku, o které by máma nevěděla. Poslední dobou není sice moc nadšená, když vidí že přibyla další, ale ví že nemá cenu mi něco vymlouvat nebo zakazovat. To ale neznamená, že v té knihovně není něco, co bych mámě za žádnou cenu nepůjčila. Třeba bych jí do rukou nikdy nedala knihy ze série Bratrstva Černé dýky, nebo sérii Noční lovci od Jeaniene Frost, protože to co občas Bones provádí s Cat by moje máma rozhodně vidět neměla. Nechtěla bych vidět ten její obličej, když by v těhle knihách došla k určitým pasážím :D. To ale řešit naštěstí nemusím, protože máma zatím o moji knihovnu moc velký zájem neprojevila a tak to asi i zůstane.


  14. Projekt z dílny Syki, kerá je ale za velkou louží, takže ho převzala VeEee.

    Dnešní téma: KNIHY, KTERÉ PŘILÁKAJÍ POTENCIONÁLNÍ OBJEKT(Y) LETNÍ LÁSKY 

    Taky jste vždycky chtěli zažít tu správnou a nespoutanou letní lásku? Ukradené polibky, nekončící procházky a krásně přiblblý výraz na tváři. Jenže ono je z toho nakonec prd a tak hledáte pomoc v knihách. Sestavte seznam 5 knih, které jsou podle vás zaručeným lákadlem pro opačné pohlaví anebo knihy, v nichž jste našli inspiraci a napište, proč jste si vybrali právě je.

















    Stejně jako minulý týden jsem i tentokrát šla tak nějak za ,,hlasem svého srdce'' a vybrala těchto pět knížek. Většinu z nich jsem ještě nečetla, i když některé na mě už čekají, takže jsem je yvbírala jen podle toho, jaký dojem na mě dělají obálky. Nevím jak vy, ale já bych si těhle knížek rozhodně všimla, protože v sobě mají něco, co k nim vaše oči vloženě přitáhne.


  15. Projekt z dílny Syki, kerá je ale za velkou louží, takže ho převzala VeEee.


    Dnešní téma: KNIHY, KTERÉ MI DOBŘE PŮJDOU K BARVĚ PLAVEK

    Léto v plném proudu a pokud počasí dá, taký pěkný pařák. Člověk se samozřejmě musí nějak osvěžit a kam jinam jít, než k bazénu? Jenže k tomu potřebujete nejen kvalitní a dosti přitažlivé plavky, ale také adekvátní knihu, která by vám k vašemu plaveckému úboru také řádně ladila. Sestavte seznam 5 knih, které jsou tím nejlepším čtivem k bazénu a také k vaší image a napište, proč jste si vybrali právě je.









    Některé jsem četla, některé ne. Ale o to teď nejde. Asi nemá cenu se o nich nějak rozepisovat, protože stejně nevím, co bych k nim napsala. Podstatné je, že všechn tyhle knih bezvadně ladí s mými plavkami (ano, jsou modré :D). Škoda jen, že letos jsem jich zatím moc nevyužila.





  16. Projekt z dílny Syki, kerá je ale za velkou louží, takže ho převzala VeEee.

    Dnešní téma: KNIHY, KTERÉ SI K TÁBORÁKU ROZHODNĚ NEVEZMU

    Noc jako dělaná pro správný táborák se špekáčky napíchnutými na dostatečně dlouhých a silných klaccích, kytarou v ruce a líbivou trampskou melodií na rtech. Ale vy stejně nedokážete přestat přemýšlet nad tím, co jste ještě před chvilkou četli a od čeho jste se nemohli odtrhnout. Jenže vy si tu knihu k táboráku prostě nevezmete. Kdo ví, co by se s ní pak stalo. Sestavte seznam 5 knih, které byste si k táboráku rozhodně nevzali, protože nechcete riskovat jejich újmu a napište, proč jste si vybrali právě je.

    Easy
    Tammara Webber

    Téhle knihy by byla ohromná škoda, protože je to vážně jízda od začátku do konce, kterou jsem si náležitě užila. Pro ni bych do těch plamenů klidně i skočila :D.







    Polibek pro Annu
    Stephanie Perkins

    Tak myslím že tady to ani vysvětlovat nemusím. Jen blázen by dovolil, aby se téhle knize něco stalo, protože tahle porce romantiky, zábavy a pohodového čtení si to rozhodně nezaslouží.







    Shatter Me
    Tahereh Mafi


    Báječná kniha. Rozhodně jedna z nejlepších knih roku 2011. Skvěle napsaná kniha s ještě lepším příběhem, jen ta změna obálky mě štve, ale budiž. Tuhle knihu bych k ohni ani nepřibližovala, protože takhle ohrozit bych ji nemohla.





    Na půl cesty do hrobu
    Jeaniene Frost

    Tuhle knihu k táboráku? Nikdy. V životě bych nebyla schopná vzdát se té chemie mezi Kat a Bonesem. Ani omlem. V žádném případě se tu nejedná o tuctovou upířinu. S touhle knihou by mělo chodit varování, aby jste se s ní k ohni ani nepřibližovali, protože spolehlivě rozpálí všechno a všechny okolo.





    Hrdinkou snadno a rychle
    Meg Cabot

    Jak už jsem tu jednou psala, tahle kniha je moje srdcovka. A všichni víme, jak to s takovými knihami chodí - nikdy bych nedovolila, aby se s ní něco stalo. To jen přes moji mrtvolu :D.