Rss Feed
    Zobrazují se příspěvky se štítkemMaličkosti. Zobrazit všechny příspěvky
    Zobrazují se příspěvky se štítkemMaličkosti. Zobrazit všechny příspěvky
  1. Nevšední maličkosti dne (3)

    úterý 19. února 2013



    Každý z nás má určitě někdy dny, kdy by nejradši profackoval všechny okolo, do něčeho si kopnul nebo si pořádně zaječel. Věřte mi, já mám tyhle dny poslední dobou celkem často :). Může nás rozhodit maličkost - zapomenutý telefon, lidi, kteří do nás po cestě neustále vrážejí, nebo jsme se prostě jenom špatně vyspali. Ale já vím, že v tom nejsem sama. Protože je tu někdo, kdo je ještě naštvanější než já. Ještě nevrlejší. Dámy a pánové, tímto vám chci představit GRUMPY CAT.


    Je docela pravděpodobné, že jste se s touhle nabručenou kočkou už setkali. Na internetu se z ní stal celkem hit a já si ji zamilovala taky. Proč? Protože dokáže jednoduše a výstižně říct, co já bych měla s to chutí zařvat na každého. Navíc mě dokáže rozesmát.


    Jestli o téhle číče chcete vědět víc stačí, když do Googlu napíšete Grumpy Cat a vyjede vám tam toho víc než dost. A na závěr poslání: i když si myslíte, že jste vytočení na maximum věřte, že na světě existuje ještě někdo naštvanější :D.



    A opět otázka: Co vy a Grumpy Cat? Milujete ji, nebo nesnášíte? Máte nějakou oblíbenou hlášku? Nebo znáte někoho ještě naštvanějšího?

  2. Nevšední maličkosti dne (2)

    pondělí 18. února 2013



    Dny plné šedi

         Nebojte se, nepropadla jsem depresi :). Jenom jsem se konečně rozhodla nějak vypořádat s tématem, které mě poslední dobou pronásleduje snad na každém kroku. Proto s ním raději skončím hned, než začne hrát roli i v mých nočních můrách :D. Někteří z vás už možná ví, o čem je tu řeč. Ano, ano, kdo tipoval Padesát odstínů vyhrál.

         Tahle kniha, potažmo série, je teď hitem snad všude. V knihkupectvích se tyčí velké komíny pečlivě vyrovnaných knih, na internetových obchodech visí obrovské bannery a kniha je bestsellerem. Už ráno na autobusovém nádraží kolem mě prošla holka, hrdě držící Padesát odstínů pod paží a kráčící na zastávku. Podnětem ale pro mě bylo až něco, co se stalo o pár hodin později. Když jsem se po prvním dni nového semestru vracela domů, seděli za mnou v autobuse dvě holky, které se bavily o knihách. Jejich rozhovor se ale od povinné četby do školy stočil naprosto někam jinam – upřímně pochybuji, že by někdo zařadil Odstíny do povinné literatury. Když se jedna z dívek zmínila o knize o svérázném panu Greyovi, druhá nevěděla, která bije. Tak se jí to kamarádka pokusila osvětlit těmito slovy: ,,Je to...Já nevím jak bych to dobře popsala...Je to takový erotický román.“ A tahle věta bylo to, co odstartovalo moje myšlenkové pochody.

         V poslední době se s erotickými romány tak trochu roztrhl pytel. A je celkem těžké říct, které z nich jsou dobré, protože každý má zkrátka jiný vkus a líbí se mu jiné věci. Věřte mi, já sama měla Odstíny v ruce. Sáhla jsem po nich ještě dříve, než u nás vůbec vyšli, takže jsem ji rozečetla v originále. A jak jsem po románu sáhla, tak jsem ho i odložila. A to hodně daleko. Nejvíce mě iritovala právě hlavní hrdinka, která vám už v prvním odstavci popíše, jak hrozně vypadá a jak její sebevědomí je hluboko pod nulou. To, že je naprosté nemehlo, to už je celkem časté klišé, aby se v knize objevila dáma v nesnázích. To všechno bych snad ještě nějak skousla, ale to, že každá její druhá věta začínala slovem ,,So...“ nebo výrazem ,,Oh My...“, to už bylo vážně moc. A to ani nemluvím o bájné Vnitřní Bohyni... Ale třeba se některé tyto věci v překladu ztratily. Pomyslnou tečkou pro mě ale byla chvíle, kdy ji hlavní hrdina, libující si v poměrně svérázných kratochvílích, připravil o panenství. V tu chvíli jsem měla oči tak v sloup, že sahaly přímo do nebeských výšin. Ruku na srdce, stát se to takhle mě, tak už nikdy s nikým do postele nechci :D. A v ten moment gilotina scvakla a já s knihou skončila. Zkrátka pan Grey a jeho libůstka v příkazech a hračkách, o kterých tu raději mluvit nebudu, nebyl mým šálkem kávy.

         Mým cílem tu rozhodně nebylo nějak shazovat knihu nebo nedejbože její čtenáře. Jak už jsem řekla před tím, každému se prostě líbí něco jiného a stejně tak se někomu zase nemusí líbit to, co jsem já naprosto milovala. Jenom jsem se prostě potřebovala nějak vyventilovat a podělit se s někým o moje myšlenky dřív, než mě tahle mánie naprosto zavalí a já se utopím v šedi :D.

    Otázka na konec (asi celkem nečekaná :D): Jaký máte vztah vy k tomuto bestselleru? Chytil vás pan Grey za srdce?

  3. Nevšední maličkosti dne (1)

    sobota 2. února 2013



    Už delší dobu jsem přemýšlela nad nějakou rubrikou, do které bych psala svoje postřehy nebo historky, které se mi staly. Tak vznikly tyto Maličkosti, které se zřejmě budou objevovat nepravidelně, podle toho, co mě napadne. Doufám, že alespoň některé z vás tato rubrika zaujme :).


    V dnešní uspěchané době dost často lidé zapomínají dívat se kolem sebe. Nezajímáme se o ostatní, jenom se ženeme za svými vlastními cíli. Já si ale ráda udělám chvilku, například když sedím v centru, vytáhnu si oběd a udělám si čas sama pro sebe, kdy pozoruju lidi kolem sebe a vymýšlím si příběhy o jejich životě. Přesně takhle se stala tato docela úsměvná příhoda. Seděla jsem (celkem klasicky) v nákupním centru před knihkupectvím, když jsem si všimla na první pohled celkem nenápadného chlapíka ve středních letech. Vešel do knihkupectví a s odhodlaným výrazem v očích se rozhodl a když zahlédl onu kořist, pro kterou přišel, neváhal a rozběhl se k ní. V tom jsem si uvědomila, k čemu to vlastně míří – k velikému sloupečku výtisků Padesáti odstínů temnoty, které teprve nedávno vyšly z tiskárny. Knihu rychle popadl, její přebal si přitiskl k noze, a urychleně zamířil k pokladně. Položil ji, opět obálkou dolů, přitom se pořád zoufale rozhlížel okolo. Pokladní mu to vůbec neulehčoval, jeho tempo asi nebylo zrovna takové, jaké pán očekával. Když už měl knihu strčenou v sáčku a připravenou na její cestu domů, rychle se sehl pro knižní katalog u pokladny, strčil ho do sáčku a opět s ním doslova umělecky skryl obálku, která jinak přes tašku prosvítala. Jakmile bylo hotovo, vystřelil z knihkupectví jako nějaký tajný agent prchající před kulkami a ztratil se v davu. Tato historka mě nejen pobavila, ale i donutila zamyslet se a já sobě – ale hlavně vám – chci položit otázku: Styděli jste se někdy za nějakou knihu, kterou jste si koupili?