Rss Feed
  1. Zlodějka duší

    úterý 22. ledna 2013

    Česká obálka
    Autor: Kiersten White
    Série: Paranormálové
    Díl: první

    Česká anotace:

    Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch – paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby. Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit. Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život…



    Vydání v ČR: listopad 2011
    Nakladatelství: Fortuna Libri
    Počet stran: 352
    Hodnocení: 4 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v češtině

    Oficiální trailer ke knize:




    MAZP je vše, co Evie kdy znala. Rodiče ji opustili, hned když byla ještě mimino a z pěstounské péče ji osvobodilo střetnutí s upírem. Od té doby je to právě agentura, zabývající se paranormály, která je její rodinou. Může za to vděčit svým schopnostem, díky kterým vidí skrz mimikry, za kterými se paranormálové skrývají. Ano, občas by chtěla být normální, chodit na normální školu a mít zamykací skříňku, ale bez toho všeho se dá žít. Myslela si, že už ji celkem nic nepřekvapí. Tuhle představu naruší paranormál, který se vloupe do Střediska. Nikoho takového ještě nikdy neviděla. Něco na něm ji přitahuje. Ví, že by se s vězněm neměla stýkat, ale nemůže si pomoct. Co když se ale ukáže, že nakonec je vězněm agentury stejně jako Lease? A co s ní mají společného mrtví paranormálové, kteří jsou hromadně vyvražďováni?

    Evie je pěkné třeštidlo. Její hlavní zálibou je seriál pro teenagery a její závislost na růžové. Ale co je hlavní, Evie je svá. Ať už mezi stěnami střediska nebo mimo něj, Evie je výrazná osobnost. Celkem nic ji nezastaví - jenom ona sama. Nebo někdo, kdo je jí až nápadně podobný...

    Lease ví, že Evie je jedinečná. A to nejen díky tomu, že je jediná, kdo ho může vidět - opravdu vidět. Ví, že jí musí nějak pomoct. Musí najít cestu, jak ji ochránit - a to i před ní samotnou.

    Musím říct, že kniha mi svým stylem opravdu sedla. Je psaná velmi lehce, příběh se strašně dobře čte a já hltala každé slovo. Asi jedinou vadou na kráse, kterou tato kniha má, jsou chyby v textu. A že jich není málo. Někdy se to dá přehlédnout, ale tady se to jimi jenom hemží. Právě toto knize hodně ubralo na kráse.

    Kiersten nám v knize ukázala nový úhel pohledu na paranormální bytosti. Nebála se ukázat je v jejich opravdové kráse. Opravdu, ve které knize se v dnešní době setkáte s upírem, který není sexy, ale jen tělo v naprostém rozkladu. Tohle bylo vážně příjemné osvěžení. Navíc se tu objevily i bytosti, o kterých jste ještě neslyšeli a nakonec skončíte vtaženi do světa, který je součástí našeho, ale přesto se od něj naprosto liší. Navíc jsem sama dost dlouho, co se to krucinál děje a sama jsem tápala nad tím, co je vlastně Evie zač. Moc mi to neulehčil ani Reth, který neustále něco zkoušel nebo pronášel tajemné věty a já zase nevěděla nic...

    Jsem ráda, že jsem po knize sáhla, protože to byl právě ten čerstvý vítr, který jsem potřebovala. Opravdu, nebýt těch hrubek, byla by to značka ideál. Už se nemůžu dočkat, jak sáhnu po druhém dílu.

  2. The Edge of Never

    pondělí 21. ledna 2013

    Originální cover
    Autor: J. A. Redmerski
    Anotace na Goodreads:


     Dvacetiletá Camryn Bennettová vždycky vyčnívala z davu, věděla, že chce od života něco víc než následovat vyjeté koleje a zestárnout se stejným opakováním životního příběhu. Myslela si, že její život směřuje správným směrem, dokud se všechno nerozpadlo.

    Rozhodnutá nelpět na negativech a pokračovat kupředu, Camryn se chystá nastěhovat do bytu společně se svou kamarádkou a začít v nové práci. Jenže po nečekané noci v nejžhavějším klubu ve městě Raleigh, Severní Karolina, učiní konečné rozhodnutí opustit život, který znala, daleko za sebou.

    S kabelkou, mobilem a malým batohem s pár nutnostmi si Camryn, bez absolutního ponětí o tom, kam jede nebo proč, nastoupí sama na autobus Greyhound a vydá se tento smysl najít sama. To, co najde, je kluk se jménem Andrew Parrish, někdo, kdo není tolik odlišný od ní a kdo má svá vlastní temná tajemství. Jenže Camryn přísahala, že zdi kolem sebe nikdy nesundá. A slíbila, že se nikdy nezamiluje.

    Ale s Andrewem Camryn zjistí, že dělá věci, o kterých se jí nikdy nesnilo. Ukáže jí, jaké to opravdu je žít mimo dav a podlehnout nejhlubším, nejtemnějším touhám. Na jejich sporadické cestě se stane středem jejího vzrušujícího a odvážného nového života, dostává z ní lásku a chtíč a emoce způsoby, jaké si nikdy nedokázala ani představit. Ale dokáže je Andrewovo tajemství stmelit, nebo je od sebe naprosto odloučí?



    Datum vydání v USA: 15. 11. 2012
    Nakladatelství: Createspace
    Počet stran: 426
    Hodnocení: 5 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v angličtině



    Camryn už má svého života plné zuby. Toužila po něčem jiném, než ráno vstát, jít do práce, domů a zase jít spát. Možná by se to dalo snést, kdyby se nepohádala se svou nejlepší kamarádkou. Jenže teď má pocit, že je vše zbytečné a její život se jí rozpadá pod rukama. Právě proto skončí v autobuse, aniž by věděla, kde je její cíl. Jenže osud jí do cesty přivede někoho, kdo jí ukáže, jaký život může doopravdy být...

    Na tuhle knihu jsem narazila naprostou náhodou, a první, co mě na ní zaujalo, byla její obálka. Ta je v podstatě jednoduchá, ale dokáže zaujmout a je na ní něco, co mě na ni přimělo koukat znovu a znovu. Ale ještě lepší než obálka, byl samotný příběh.

    S Camryn si život pěkně pohrál. Je jí sice teprve dvacet, ale to, co má za sebou, by nikomu nepřála. Dusí v sobě věci tak dlouho, až to prostě nevydrží a rozhodne se odjet. Sice ještě pořádně neví kam, ale jí to stačí. Potřebuje přemýšlet. Potřebuje si v hlavě srovnat vše, co se jí za posledních pár let stalo. Camryn jako postavu jsem si celkem oblíbila. Taky mám občas chuť prostě popadnou batoh a vypadnout pryč, jedno kam. Jediné, co mi na ní občas pilo krev bylo to, jak si neustále odmítala připustit Andrewa k tělu, i když strašně moc chtěla. Jenom se bála toho, co se stane, až si ho k tělu pustí. Protože ví, že jejich cesta se bude muset rozdělit...Nebo ne?

    Andrew si je s Camryn v mnohém podobný. Sám moc dobře ví, že život je všechno, jen ne jednoduchý. Sám má svoje důvody, proč se ocitl ve stejném autobuse jako Camryn a stejně jako ona ví, že musí být opatrný, že se nesmí jen tak lehce poddat tomu, co cítí. Chce udělat správnou věc - jenže správná věc nám nezaručí, že budeme šťastní. Někdy neuškodí trocha sobeckosti - pokud ovšem není protkána lží, která může váš život obrátit vzhůru nohama.

    Poslední dobou mám nějakou slabost pro tyhle příběhy ze života, u kterých je dost velká šance, že si popláču. A stejně tak tomu bylo i s touhle knihou. Autorka nám prostřednictvím pohledů obou dvou postav ukáže, co se každému z nich honí hlavou, jaké jsou jejich motivy a touhy. Jenže je tu jedna věc, kolem které chodí po špičkách (a kterou vám nepovím, protože je to podstata příběhu :)) a i když máte tušení, že se něco děje, stejně vás to potom smete. Autorka na vás hodí tuhletu bombu a pak vás srazí na kolena. Dopis, který napsal Andrew Camryn mě dojmul tak, jak poslední dobou málo co a já zase skončila v slzách. Ale i přes to, že všechno vypadalo dost černě, jsem dostala svůj happy end.

    Jsou knihy, u kterých mi nezáleží na tom, že některé situace se v životě prostě nestanou. Tohle je jedna z nich. Celou jsem si ji maximálně užila, a to jak její vtipné, tak i smutné chvilky. Zkrátka zase jedna, které se kompletně povedlo zabrnkat mi na city a já jsem se od ní nemohla odtrhnout :).

  3. Zimní dumání (6)

    neděle 20. ledna 2013


    Další díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Nadpřirozené bytosti

    Posledních pár let zažíváme v knižním světě doslova boom co se týče nadpřirozených bytostí. S klidem můžeme říct, že jsme se na stránkách knih setkali už v podstatě se vším, a máloco nás už překvapí.

    Se kterou nadpřirozenou bytostí jsem se setkala nejdříve? Byli to duchové. Pamatuju si to jako dnes – měla jsem narozeniny a co jsem nedostala – první díl série Mediátor od Meg Cabotové. A jak nejlépe navnadíte dospívající holku na duchařinu? Meg na to kápla – udělejte z hlavní postavy sexy ducha v rozhalené košili, který používá španělské výrazy a i když existuje jenom v knize, vy si umíte docela dobře to jeho tělo představit :D. Ano, vážení autoři, přesně takhle se to dělá :D. Od tohohle setkání to se mnou šlo jenom z kopce...

    Asi nejvýraznějšími bytostmi knižního světa se stali upíři. Ovšem prošli menším upgradem – nejsou to vraždící krvechtivá monstra (alespoň většinou ne), ale sexy chlápci, kteří chtějí jenom jediné – lásku. Jsou citliví, milí a sami sebe v podstatě nenávidí za to, co jsou. Popravdě, někdy už mám upírů v knize dost, protože někteří autoři už z tohohle prvku zkrátka nedokážou vymlátit nic nového a topí se ve věcech, které tu už někdy byly. Přesto se i tak některým podaří příjemně překvapit.

    Nemůžu samozřejmě číst všechno, takže existují bytosti, se kterými ještě nemám moc velké zkušenosti, takže v tomhle směru nemohu soudit. Například s vílami jsem se zatím setkala pouze v jedné sérii, takže si netroufnu je nějak moc soudit. V poslední době jsem se nově setkala v knize s mimozešťany, a to v sérii Lux od Jennifer L. Armentrout, ze které jsem celkem v rozpacích (což jde vidět i v mých recenzích). Někdy i nové prvky mohou způsobit více škody než užitku...

    Jedním z důvodů, proč vyhledávám knihy s nadpřirozenými bytostmi je to, že mi svým způsobem pomáhají uniknout z běžného světa. Není nic příjemnějšího, než si od zkoušek, učení a podobných věcí odpočinout a zatoulat se do jiného světa. Ale i moc nadpřirozena někdy škodí a jak se říká, nic se nemá přehánět. Někdy pro změnu neuškodí kapka reality :D.

  4. Musing Mondays (19)

    pondělí 7. ledna 2013


    Meme z dílny Should Be Reading. Podstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Co právě teď čteš?


    Právě teď čtu knihu Born Wicked od Jessicy Spotswood. Popravdě mám tuhle knížku rozečtenou už tak dlouho, že ji nejspíš budu muset začít číst znovu od začátku. Pořád jsem se na ni nějak nemohla soustředit a pořádně začíst, tak jsem ji odložila. Uvidíme, třeba ji do konce ledna konečně dočtu :D.










    Co právě teď čtete vy?

  5. Posuď knihu podle obalu (22)

    neděle 6. ledna 2013


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Just One Day
    Autor: Gayle Forman
    Datum vydání: 8. 1. 2013


    Když se upjatá americká vzorná holka Allyson „Lulu“ Healey v Anglii poprvé setká s bezstarostným holandským hercem Willemem De Ruiterem při undergroundovém představení hry Dvanáctá noc, přeskočí mezi nimi nepopiratelná jiskra. Po jednom společně stráveném dni se tato jiskra změní v plamen, nebo to alespoň tak připadá Allyson do doby, než se následující ráno po divokém dni v Paříži probudí a zjistí, že je Willem pryč. Během následujícího roku se Allyson vydá na cestu smíření se s omezeními jejího života a skrze Shakespeara, cestování a hledání její téměř- opravdové-lásky se pokusí z těchto omezení osvobodit.





    Můj názor: Jednoduchá obálka, která mě svým způsobem chytá za srdce. Možná je to tím, že i já, když třeba o něčem přemýšlím, koukám z okna a pozoruju okolí. Nikdy mě nenapadne víc skvělých myšlenek, než když pozoruju lidi, kteří prochází kolem mě, budovy okolo nebo přírodu. Ve škole se vždycky snažím sedat si k oknu, protože je to pro mě někdy mnohem zajímavější, než celá přednáška :D. Zkrátka povedená obálka, která podle mě vyjadřuje hloubavou podstatu celého příběhu. Navíc je doplněna fontem písma, který ji nijak neruší, ale právě naopak dává vyniknout podstatě celé obálky a skvěle ji doplňuje :).

  6. Máme tu nový rok :)

    sobota 5. ledna 2013


    Je to tak, další rok je za námi. A že se v něm toho událo hodně - vyšlo plno skvělých knih, přežili jsme konec světa a s radostí jsme vstoupili do roku nového. Vím, že vám do nového roku přeji celkem pozdě, ale byla jsem tak zavalená školou, že jsem ani nevěděla, kde mi hlava stojí. Proto vám chci alespoň teď popřát všechno nejlepší do nového roku a spoustu nových knižních přírůstků :). Snad se odteď polepším a zase se budu blogu naplno věnovat - to je takové moje malé předsevzetí :). Pro začátek se tu brzy objeví dvě nové recenze, a to na The Edge of Never od J. A. Redmerski a na knihu Paranormálové - Zlodějka duší od Kiersten White. A teď vzhůru do dalšího čtení!


  7. Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.




    Jak vypadá hrdina

    Už se vám někdy stalo, že jste si přečetli anotaci na knihu a chtěli ji přečíst jenom proto, jak byl popsán hlavní hrdina? Autoři nad námi mají prostřednictvím svých hrdinů velkou moc. Právě oni z velké části určují, jestli se nám kniha bude líbit. Děj může být sebelepší, ale když je hlavní hrdinka hrozná slepice, tak ani to nestačí. A jací hrdinové frčí?

    Každému z nás se líbí něco jiného. Někoho dostanou do kolen zamračení bad boys, někoho zakřiknutí hrdinové, kteří jenom čekají na to, až konečně dostanou příležitost ukázat, co umí, jinému zase králové střední školy, kterým patří svět. Záleží pouze na nás. Co je podle mě ale důležité je to, aby celá postava působila lidsky a reálně. U některých hrdinů se objevuje, že jsou příliš dokonalí na to, abychom si vůbec mohli představit, že by někdo podobný vůbec mohl existovat. Popravdě, po světě se to nehemží okouzlujícími krasavci, kteří vás dostanou do kolen svým vzhledem, chováním, přízvukem, vůní, zkrátka jenom tím, že existují. V tom je právě ten rozdíl – skuteční lidé zkrátka nejsou dokonalí, tak proč by měly být knižní postavy? Když má hrdina nějakou tu vadu na kráse, hned ho mám raději :).

    U ženských hrdinek je to docela podobné. Jenom u nich se vyskytují jiné extrémy – buď jsou příliš dokonalé, nebo naprosté nány. Pro mě je poslední dobou celkem těžké najít hrdinku, která by se alespoň trochu nechovala jako rozmazlený spratek nebo naivní slepice. A pokud se nechovají takhle, tak jsou pro změnu příliš dokonalé a krásné na to, aby se jim stalo něco zlého – a ono se to přece jen stane a ony se s tím půl knihy srovnávají a bědují nad svým osudem. Nejsem feministka nebo něco podobného, ale my holky vážně nejsme bezmocné křehké květinky, které se zhroutí z toho, že nemají kabelku, která jim ladí k botám.

    Nechtěla jsem, aby celé tohle dumání vyznělo nějak negativně, ale tak nějak to dopadlo :D. Nemusíte se mnou souhlasit. Navíc můžu říct, že i já mám to své guilty pleasure, kde hrdinky rozhodně nejsou moc duchaplné, a mě se to stejně libí – zkrátka výjimka  která potvrzuje pravidlo :). Přesto by občas neškodilo, kdyby některé postavy byly reálnější, i když v poslední době je už celkem těžké vymanit se ze zajetých kolejí a ozkoušených vzorů. A proč taky, když ještě pořád fungují :).