Rss Feed
  1. Musing Mondays (19)

    pondělí 7. ledna 2013


    Meme z dílny Should Be Reading. Podstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Co právě teď čteš?


    Právě teď čtu knihu Born Wicked od Jessicy Spotswood. Popravdě mám tuhle knížku rozečtenou už tak dlouho, že ji nejspíš budu muset začít číst znovu od začátku. Pořád jsem se na ni nějak nemohla soustředit a pořádně začíst, tak jsem ji odložila. Uvidíme, třeba ji do konce ledna konečně dočtu :D.










    Co právě teď čtete vy?

  2. Posuď knihu podle obalu (22)

    neděle 6. ledna 2013


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Just One Day
    Autor: Gayle Forman
    Datum vydání: 8. 1. 2013


    Když se upjatá americká vzorná holka Allyson „Lulu“ Healey v Anglii poprvé setká s bezstarostným holandským hercem Willemem De Ruiterem při undergroundovém představení hry Dvanáctá noc, přeskočí mezi nimi nepopiratelná jiskra. Po jednom společně stráveném dni se tato jiskra změní v plamen, nebo to alespoň tak připadá Allyson do doby, než se následující ráno po divokém dni v Paříži probudí a zjistí, že je Willem pryč. Během následujícího roku se Allyson vydá na cestu smíření se s omezeními jejího života a skrze Shakespeara, cestování a hledání její téměř- opravdové-lásky se pokusí z těchto omezení osvobodit.





    Můj názor: Jednoduchá obálka, která mě svým způsobem chytá za srdce. Možná je to tím, že i já, když třeba o něčem přemýšlím, koukám z okna a pozoruju okolí. Nikdy mě nenapadne víc skvělých myšlenek, než když pozoruju lidi, kteří prochází kolem mě, budovy okolo nebo přírodu. Ve škole se vždycky snažím sedat si k oknu, protože je to pro mě někdy mnohem zajímavější, než celá přednáška :D. Zkrátka povedená obálka, která podle mě vyjadřuje hloubavou podstatu celého příběhu. Navíc je doplněna fontem písma, který ji nijak neruší, ale právě naopak dává vyniknout podstatě celé obálky a skvěle ji doplňuje :).

  3. Máme tu nový rok :)

    sobota 5. ledna 2013


    Je to tak, další rok je za námi. A že se v něm toho událo hodně - vyšlo plno skvělých knih, přežili jsme konec světa a s radostí jsme vstoupili do roku nového. Vím, že vám do nového roku přeji celkem pozdě, ale byla jsem tak zavalená školou, že jsem ani nevěděla, kde mi hlava stojí. Proto vám chci alespoň teď popřát všechno nejlepší do nového roku a spoustu nových knižních přírůstků :). Snad se odteď polepším a zase se budu blogu naplno věnovat - to je takové moje malé předsevzetí :). Pro začátek se tu brzy objeví dvě nové recenze, a to na The Edge of Never od J. A. Redmerski a na knihu Paranormálové - Zlodějka duší od Kiersten White. A teď vzhůru do dalšího čtení!


  4. Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.




    Jak vypadá hrdina

    Už se vám někdy stalo, že jste si přečetli anotaci na knihu a chtěli ji přečíst jenom proto, jak byl popsán hlavní hrdina? Autoři nad námi mají prostřednictvím svých hrdinů velkou moc. Právě oni z velké části určují, jestli se nám kniha bude líbit. Děj může být sebelepší, ale když je hlavní hrdinka hrozná slepice, tak ani to nestačí. A jací hrdinové frčí?

    Každému z nás se líbí něco jiného. Někoho dostanou do kolen zamračení bad boys, někoho zakřiknutí hrdinové, kteří jenom čekají na to, až konečně dostanou příležitost ukázat, co umí, jinému zase králové střední školy, kterým patří svět. Záleží pouze na nás. Co je podle mě ale důležité je to, aby celá postava působila lidsky a reálně. U některých hrdinů se objevuje, že jsou příliš dokonalí na to, abychom si vůbec mohli představit, že by někdo podobný vůbec mohl existovat. Popravdě, po světě se to nehemží okouzlujícími krasavci, kteří vás dostanou do kolen svým vzhledem, chováním, přízvukem, vůní, zkrátka jenom tím, že existují. V tom je právě ten rozdíl – skuteční lidé zkrátka nejsou dokonalí, tak proč by měly být knižní postavy? Když má hrdina nějakou tu vadu na kráse, hned ho mám raději :).

    U ženských hrdinek je to docela podobné. Jenom u nich se vyskytují jiné extrémy – buď jsou příliš dokonalé, nebo naprosté nány. Pro mě je poslední dobou celkem těžké najít hrdinku, která by se alespoň trochu nechovala jako rozmazlený spratek nebo naivní slepice. A pokud se nechovají takhle, tak jsou pro změnu příliš dokonalé a krásné na to, aby se jim stalo něco zlého – a ono se to přece jen stane a ony se s tím půl knihy srovnávají a bědují nad svým osudem. Nejsem feministka nebo něco podobného, ale my holky vážně nejsme bezmocné křehké květinky, které se zhroutí z toho, že nemají kabelku, která jim ladí k botám.

    Nechtěla jsem, aby celé tohle dumání vyznělo nějak negativně, ale tak nějak to dopadlo :D. Nemusíte se mnou souhlasit. Navíc můžu říct, že i já mám to své guilty pleasure, kde hrdinky rozhodně nejsou moc duchaplné, a mě se to stejně libí – zkrátka výjimka  která potvrzuje pravidlo :). Přesto by občas neškodilo, kdyby některé postavy byly reálnější, i když v poslední době je už celkem těžké vymanit se ze zajetých kolejí a ozkoušených vzorů. A proč taky, když ještě pořád fungují :).


  5. Zimní dumání (4)

    pátek 28. prosince 2012


    Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Nezapomenutelné knihy

    Na spoustu knih, které během života přečteme, jen tak nezapomeneme, a to z jakéhokoliv důvodu. Zkrátka nám uvíznou v paměti a my můžeme dělat co chceme, ale jen tak je z ní nedostaneme. Já nikdy nezapomenu na knihy, které jsem četla jako dítě. Nikdo mi z hlavy nedostane Pejska a kočičku nebo Ferdy mravence. Jenže i já jsem vyrostla, a do hlavy se vloudily jiné nezapomenutelné tituly.

    Knihou, na kterou bych v životě nezapomněla, je Hrdinkou snadno a rychle. Byla to moje první ,,dospělejší“ kniha a první kniha od Meg, kterou jsem kdy četla. Od té doby se řady knih od této autorky u mě rozšířily, a já je vnímám naprosto stejně, jako tu první. Dalším zlomovým bodem pro mě (a nejspíš i řadu ostatních) Stmívání. Teď se mu plno lidí směje, ale když jsem na něj před pár roky narazila, otevřelo mi cestu do YA literatury. A pak to se mnou šlo z kopce :D.

    Takových zlomových sérií je určitě spousta. Bohužel se poslední dobou setkávám s knihami, které se snaží čerpat z úspěchu a nápadu jiných knih. Tyhle knihy jsou dost často také nezapomenutelné, protože já osobně mám i celkem problém je vůbec dočíst. Chápu, že už je celkem problém napsat nebo objevit něco nového, ale i se starými věcmi se dá s trochou originality vykouzlit příběh, který stojí za to číst.

    Asi hlavním faktorem toho, zda na nás kniha zapůsobí, jsou postavy, které v ní vystupují. Často právě postava rozhodujeme o tom, zda se nám kniha líbí nebo ne. Já sama jsem měla obrovský problém dočíst Paní Bovaryovou a to jen kvůli tomu, že bych tu ženskou nejraději zabila sama. Naopak postavy, které jsou vtipné a působivé nás příběhem provedou aniž bychom věděli, kolik hodin už uteklo od doby, kdy jsme knihu začali číst.

  6. Posuď knihu podle obalu (21)

    neděle 23. prosince 2012


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: So Not Happening
    Autor: Jenny B. Jones
    Datum vydání: 5. 5. 2009

    Společenské zlatíčko z New Yorku se probudilo ve své noční můře: Oklahomě. Problém je, že právě tam ji Bůh chce.

    Bella Kirkwoodová měla všechno: vlivné přátele na její prestižní střední škole, Broadway na svém dvorku a tatínkovu kreditní kartu v kapse. Poté se její otec, plastický chirurg hvězd, rozhodl vyměnit její matku za nový model.

    Když se její máma zamiluje do muže, kterého potkala na internetu - pracovníka v továrně se dvěma spratky - Bella si musí sbalit a sestěhovat se společně se svou novou rodinou do Trumanu v Oklahomě. A ještě k tomu na farmu!


    Donucena vyměnit svůj exkluzivní životní styl v NYC za ten domácký, cítí se Bella jako pár riflí Rock & Republic v moři Wranglerek.

    Aspoň že někteří lidé v její nové škole jsou v pohodě. Hlavně ten sexy hráč fotbalu, který ji pozval na oběd. A možná i otravný - ale svým způsobem přitažlivý - editor školních novin.

    Ale ještě předtím Bella zjistí, že v Trumanu něco smrdí, a to nejen kravský hnůj. S využitím svých dobrých novinářských schopností se rozhodne odhalit příběh, který je skrytý za všemi tajemstvími.



    Můj názor: Nevím jak vy, ale mně už někdy lezou všechny ty modelky na obálkách knih celkem krkem. Navíc jsem vám poslední dobou servírovala jenom obálky z lehce děsivějšího soudku, proto jsem dneska sáhla úplně jinam. Nevím jak vy, ale já tuhle obálku miluju. Možná právě proto, že je naprosto odlišná od těch ostatních. Navíc všechny obálky v této sérii se nesou v podobném duchu a já jim prostě nemohla odolat :). Kniha má ještě k tomu poměrně vysoké hodnocení, tak jsem na ni celkem zvědavá, ale už za tu obálku má minimálně tři hvězdičky jisté :D.

  7. Zimní dumání (3)

    pátek 21. prosince 2012


    Druhý díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Je tohle možné?

    Každý z nás hledá v knihách takový menší útěk před realitou. Hledáme v nich něco, co se nám ve skutečném životě nestane, ale po čem stejně v koutku duše toužíme. Je vůbec možné, narazit v našem světě na něco, co se děje v knihách?

    Upřímně, občas si přeju aby se knižní svět stal skutečným. Jistě, netoužím o světě s nadvládou upírů, tyranů nebo bůhví čeho, ale některé věci? Proč ne. Občas mám pocit, že nám autoři naschvál ukazují všechno, co nemůžeme mít. Ruku na srdce – kde na světě najdete muže, kteří jakoby vypadly z obálek časopisů nebo reklam na spodní prádlo Calvina Kleina, jsou milí, citlivý a udělají, co vám na očích vidí? Ale no tak...Tenhle Pan Božský je jenom v knihách a Sexu ve městě.

    Samozřejmě mužští hrdinové v tom nejsou sami. Dnešní autoři mají hlavně dvě tendence – buď udělat z hlavní hrdinky nemožnou naivní nánu, která se zamiluje do někoho, na koho nemá, ten ji kupodivu miluje taky a ona celou knihu přemítá o tom, jak to prostě není možné. Druhým typem hrdinek jsou silné a odvážné dívky, které i přesto že vědí, že žádnou lásku nepotřebují, se zamilují, půl knihy to popírají, pak se tomu poddají a dost často se z nich opět stanou patetické nány. Poslední dobou mě knižní hrdinky docela dost iritují, málokdy se stane, že by mi hrdinka opravdu sedla.

    Ano, je to tak. Nad muži se nám sbíhají sliny, nad ženskými hrdinkami pouze kroutíme hlavou. Nevím, jestli je to věkem nebo náladou nebo nevím čím, ale mám pocit, že dřív stačilo, aby si hlavní postavy dali pusu na tvář a já začala vzdychat a chtěla jsem to mít taky. Teď to zabere trochu víc než to. Přesto všechno se někdy přistihnu jak toužím, aby to vše bylo skutečné. Každý z nás se přece občas může trochu zasnít a doufat v nemožné :).