Rss Feed
  1. Zimní dumání (1)

    pátek 7. prosince 2012


    Léto je za námi, a s ním i Letní dumání. Jenže Syki ani roční období nezastaví, a my tu máme pro změnu dumání zimní, jehož první článek je na téma knižních postav.



    A teď to zkusím já

    Kdo z nás se někdy nechtěl převtělit do nějaké postavy, o které právě čteme? Je mistrovským umem autora, pokud se mu podaří zatáhnout vás do děje tak, že si řeknete: ,,Kéž bych to byla já.“

    Nevím jak je tomu u vás, ale mě se dost často stává, že pokud mě kniha chytne, tak si místo hlavní hrdinky začnu tak nějak představovat sama sebe. Ne, opravdu nejsem narcista, jenom se dost často uprostřed příběhu chytnu, že si nepředstavuju krásnou blondýnku, ale úplně obyčejnou brunetu, která se jenom dost často nudí a alespoň prostřednictvím knih prožije nějaké to dobrodružství. Obzvlášť pokud kolem hrdinky poletuje nějaký ultra sexy kluk, který je tak dokonalý, že vážně nemůže existovat.


    Dalším momentem, kdy lituju, že se nemůžu prodrat do knížky a zasáhnout do děje je, když hrdinka dělá naprosté koniny a já chci udělat jediné – pěkně ji proplesknout a narvat ji trochu rozumu do hlavy. Kolikrát jste chtěli zařvat alespoň na tu knihu, jenom abyste si ulevili, když už vás hrdinka vytáčela na maximum. Jenže ruku na srdce – i my děláme chyby, a dost často se taky neobjeví nikdo, kdo by vás proplesknul a poradil. Takže se musíme smířit s tím, že i postavy jsou jenom lidé, i když fiktivní, takže mají právo na chyby stejně jako my.



    Asi všichni jsme si v dětství během čtení pohádek představovali, že jsme princové nebo princezny. Bohužel jsme vyrostli, a pohádkové postavy nám nestačí. Teď chceme po boku Harryho studovat v Bradavicích, s Rose zabíjet strigoje a společně s Tris přijít na kloub tomu, co to skutečně znamená být divergentní. A na tom není nic špatného. Každý z nás má právo se občas zasnít a stát se součástí světa, který se od našeho naprosto liší, ale v mnoha věcech je také naprosto stejný.

  2. Waiting On Wednesday (28)

    středa 5. prosince 2012


    Týdenní meme pořádané Breaking the Spine. Cílem je vybrat si vždy knihu, kterou si chcete přečíst. Tuto středu jsem vybrala :


    This Is What Happy Looks Like
    Jennifer E. Smith

    Kdyby ti osud poslal e-mail, odpověděla bys?

    Když dětská filmová hvězda Graham Larkin omylem pošle Ellie O'Neillové e-mail o jeho mazlíčkovi, prasátku, dva sedmnáctiletí navážou zábavné a nezapomenutelné dopisování, probírají vše, co je pod sluncem, kromě jejich jmen a okolí.

    Poté Graham zjistí, že Ellieino město je perfektnílokací pro jeho poslední film a rozhodne se, že jejich vztah povýší z internetového na osobní. Ale může tak slavná hvězda jako je Graham opravdu začít vztah s obyčejnou dívkou jako je Ellie? A proč se chce Ellie za každou cenu vyhnout reflektorům?

  3. Teaser Tuesday (24)

    úterý 4. prosince 2012



    Toto meme pořádá Should Be Reading.

    O CO JDE:  
    1) Vezmi knihu, kterou právě čteš. 
    2) Otevři ji na náhodné stránce. 
    3) Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky. 
    4) NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho neukazuje příliš moc.  
        Nechceš přece zničit překvapení ostatním!) 
    5) Sdílej název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci knihu přidat do své "to-read"
        záložky.



    The Edge Of Never
    J. A. Redmerski


    Trošku se pousmál a otočil se zpátky ke mně. ,,Takže, proč je to něco, co jsi dělávala?"

    ...

    ,,Jo, to zní celkem blbě."

  4. Musing Mondays (16)

    pondělí 3. prosince 2012


    Meme z dílny Should Be Reading. Podstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Jak máš poskládané knížky? Procházíš je často? Nebo je jen dáš do poličky a vytáhneš je, až je potřebuješ?


    U mě je to celkem jednoduché. Mám poličku pro klasické knihy, pak pro YA a podobné a nakonec poličku na odborné knihy a knihy do školy. Pak mám ještě vyhrazené speciální místo pro knihy z knihovny. Knížky moc často nepřeskládávám, spíš se do toho pouštím až když potřebuju najít místo pro novou knihu :).


    Co vy, jak si třídíte knihy?

  5. Posuď knihu podle obalu (18)

    neděle 2. prosince 2012


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Premeditated
    Autor: Josin L. McQuein
    Datum vydání: 1. 10. 2013

    Před týdnem si sestřenice Dinah podřezala žíly.

    Před pěti dny našla Dinah její deník a zjistila proč.

    Před třemi Dinah přestala přestala brečet a vymyslela plán.

    Před dvěma dny se zbavila piercingů a odbarvila si své černé vlasy.

    Včera se podkolenky a kostkovaná uniforma staly jejím maskováním.

    Dnes najde kluka, který Claire zlomil.

    Ten si zítra bude přát, aby byl mrtvý.



    Můj názor: Nevím jak vám, ale mně tahle obálka nahání husí kůže. Jako by jí jen chybělo heslo ,,Velký bratr tě vidí." Mám pocit, jako by modelka měla spadeno přímo na mě. Jenom škoda, že kniha vychází až v říjnu, protože ten je pěkně daleko...

  6. Obsidian

    sobota 1. prosince 2012

    Originální cover
    Autor: Jennifer L. Armentrout
    Série: Lux
    Díl: první
    Anotace na Goodreads:

    Začínat znovu je na nic.

    Když jsme se přestěhovali do Západní Virginie přímo před mým maturitním ročníkem, celkem jsem se smířila se silným přízvukem, mizerným internetovým připojením a hromadou nudy...dokud jsem neviděla mého sexy souseda s jeho výškou a tajemnýma zelenýma očima. Věci začaly vypadat dobře.

    Potom otevřel pusu.

    Daemon je nesnesitelný. Arogantní. Na zabití. Nevycházíme spolu. Vůbec. Ale když mě napadne nějaký cizinec a Daemon mávnutím ruky doslova zmrazí čas, no, stane se něco...nečekaného.

    Sexy mimozemšťan, žijící vedle, mě označí.

    Slyšeli jste mě. Mimozemšťan. Ukáže se, že Daemon a jeho sestra mají galaxii plnou nepřátel, kteří chtějí ukrást jejich schopnosti a Daemonův dotyk mě rozzářil jako bulvár ve Vegas. Jediný způsob, jak z toho můžu vyváznout živá je, že se budu držet blízko Daemona dokud moje mimozemská aura nezmizí.

    Pokud ho ovšem nejdřív nezabiju.



    Datum vydání v USA: 8. 5. 2012 (2. vydání)
    Nakladatelství: Entangled Teen
    Počet stran: 361
    Hodnocení: 3 z 5
    Přečteno v listopadu 2012, 2 dny,  v angličtině

    Trailer ke knize:




    Katy a Daemon - voda a oheň. Rozdílní a přitom naprosto stejní. Nemůžou se vystát, přesto by si nejradši padli do náručí. Jenže Daemon není obyčejný kluk. Je to mimozemšťan, a není jediný. Dokáže se Katy vyrovnat s faktem, že její nejbližší nejsou lidé? Co když jejich existence přivede Katy do života něco, na co nebyla připravená? Dokáže se postavit něčemu co ani není z téhle planety a najít sílu ochránit své nejbližší?

    Hodně jsem toho slyšela, hodně o tomhle četla, hodně jsem od toho očekávala. Co jsem dostala? Celkem dobrou knihu, která mě ale místy trošku brnkala na nervy...

    Katy. Zvláštní postava. Její slovní handrkování s Daemonem mě někdy vážně dostávalo, ale tahle holka neví, kdy zavřít pusu dřív, než někomu ublíží. Možná si ani neuvědomuje, jakou sílu mohou slova mít. Taky mi občas opravdu lezla na nervy, jako by věděla všechno. Zkrátka měla svoje dobré i špatné chvíle.

    E.T., je načase aby jsi vážně odletěl domů, protože tu je naprosto nová dimenze toho, jak vypadá mimozemšťan. Daemon je totiž sexy, zatraceně sexy a když se v knize objeví poprvé, je do půl těla nahý. Co víc říct? Ano, je sice arogantní a snědl všechnu moudrost, jenže právě to z něj činí dokonalého společníka pro Katy. Ti dva se parádně doplňují, navíc to mezi nimi sakra jiskří, i když to ani jeden z nich nechce přiznat.

    Je tu několik věcí, které mě na knize docela dost iritovaly. Za prvé, Katy má blog. Knižní blog. No tak Jennifer, to musíš čtenářům opravdu takhle podlézat? Podle mě nemusíš zdůrazňovat, jak Katy ráda bloguje, všude po domě se jí povalují knihy a s jakým nadšením si chodí na poštu pro recenzní výtisky. Ne, ne, ne...tohle nepomůže. Za druhé, místy mi to až bolestně připomínalo Stmívání. Celý ten postoj chceš mě, ale nemůžeš mě mít, já jsem jiný než ty, a tak dále a tak dále...No tak, Edward s Bellou tu už jednou byli...I to, jak se Katy bez problémů vyrovná s tím, že její přátelé jsou mimozemšťané a jak dlouho už mělo podezření, že jsou jiní - to už jsem taky někde slyšela. A nakonec za třetí - chvílemi to bylo jakési nedomyšlené nebo nedokončené. Vždycky je tam celkem dobrý náběh, jenže pak buď konverzační styl postav, který je chvílemi celkem mimo, nebo nedomyšlenost situace všechno zkazí a vy jste tam, kde jste byli...

    Přesto že padlo celkem dost kritiky, nebyla kniha zas tak špatná. Takový průměrný začátek série, který otevírá cestu pro další díl, který může tuto sérii vytáhnout nahoru.

  7. Sladká políbení (14)

    pátek 30. listopadu 2012


    Toto je týdenní meme pořádané Knižním doupětem.



    Obsidian
    Jennifer L. Armentrout

    Jeho ruce sjely po zdi dolů a zastavily se u mých boků. ,,Vsadím se, že na mě pořád myslíš. Nonstop."
    ,,Jsi blázen." Přitiskla jsem záda ke zdi, bez dechu.
    ,,Asi se ti o mně i zdá." Jeho pohled sjel na mé rty. Cítila jsem, jak se pootevřely. ,,Vsadím se, že si dokonce píšeš moje jméno do tvých sešitů, pořád a pořád dokola, s malým srdíčkem okolo." Zasmála jsem se. ,,ve tvých snech, Daemone. Ty jsi poslední člověk, na kterého-"

    Daemon mě políbil.

    Nebyla v tom chvíle zaváhání. Jeho rty byly na mých a já přestala dýchat. Zatřásl se a vydal ze sebe zvuk, napůl zavrčení, napůl sten. Projely mnou malé záchvěvy rozkoše a paniky když polibek prohloubil a rozevřel mé rty. Přestala jsem myslet. Odstrčila jsem se od zdi a uzavřela tu trochu místa mezi námi, natlačila jsem se na něj, zaryla moje prsty do jeho vlasů. Byly jemné, hedvábné. Nic jiného u něj takové nebylo. Ožila jsem, moje srdce zvětšené do bodu, kdy by mohlo puknout. Nával pocitů, plížících se napříč mým tělem, byl nesnesitelný. Děsivý. Vzrušující.

    Jeho ruce byly na mých bocích a on mě zvedl ze zeěm jako bych byla ze vzduchu. Moje nohy se omotaly kolem jeho pasu a pohli jsme se doprava, kde jsme narazili do lampy. Ta se svalila, ale mně to bylo jedno. Někde v domě zablikalo světlo. Televize se zapnula, vypnula, zase zapnula. Naše rty se neoddělily. Bylo to, jako bysme se nemohli nabažit jeden druhého. Vychutnávali jsme si jeden druhého, topili jsme se v sobě.

    Směřovali jsme k tomuhle měsíce, a Bože, to čekání za to stálo. A já chtěla víc.