Toto je týdenní meme pořádané Knižním doupětem.
Maggie Stiefvater
Dlouhou chvíli bylo ticho a pak se zeptala: „Proč na mě bereš takové ohledy, Same Rothe?"
Snažil jsem se odpovědět po pravdě. „Já... totiž... nejsem přece zvíře."
„Já se tě nebojím," řekla.
Ani nevypadala, že by se mě bála. Vypadala překrásně, zalitá měsíčním světlem, nekonečně vábivá, voňavá mátou, mýdlem a kůží. Jedenáct let jsem sledoval, jak se zbytek smečky mění ve zvířata. Potlačoval jsem svoje instinkty, ovládal se, bránil se, abych zůstal člověkem, snažil se jednat za všech okolností správně.
Jako by četla moje myšlenky, zeptala se: „Pověz mi, copak mě chce políbit jen ten vlk v tobě?"
Toužil jsem ji políbit úplně vším, čím jsem kdy byl, líbat ji tak dlouho, až bych sám zmizel. Opřel jsem se rukama o dveře po stranách její hlavy, až zapraskaly pod mojí váhou, naklonil jsem se k ní a přitiskl jí ústa na rty. Žhavými rty mi polibek oplatila. Její jazyk mi kmital po zubech, ruce měla za zády a ještě pořád se opírala o dveře. Celé tělo mi vibrovalo, nedočkavé překonat těch posledních pár centimetrů mezi námi.
