Rss Feed
  1. Opal

    čtvrtek 31. ledna 2013

    Originální cover
    Autor: Jennifer L. Armentrout
    Série: Lux
    Díl: třetí
    Anotace na Goodreads:

    Nikdo není jako Daemon Black.

    Když se rozhodl dokázat mi, že jeho city ke mně jsou skutečné, nevtipkoval. Pochybovat o něm není něco, co udělám znovu a teď, když jsme prošli těžkými zkouškami, no...je mezi námi hodně spontánních explozí.

    Jenže ani on nedokáže ochránit svou rodinu před nebezpečím pokusit se osvobodit ty, které milují.

    Po tom všem už nejsem ta stejná Katy. Jsem jiná... A nakonec si ani nejsem jistá, co to znamená. Když nás každý pokrok v odhalení pravdy postaví do cesty tajnou organizaci, která je zodpovědná za mučení a testování hybridů, tím více si uvědomuji, že to, co dokážu, nemá konce. Ve vzduchu stále visí smrt někoho blízkého, pomoc přichází z toho nejméně ravděpodobného zdroje a přátele se stanou těmi nejvíce smrtícími nepřáteli, ale my z toho nevycouveme. I když výsledek navždy otřese našimi světy.

    Společně jsme silnější...a oni to vědí.



    Datum vydání v USA: 11. 12. 2012
    Nakladatelství: Entangled Teen
    Počet stran: 382
    Hodnocení: 4 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v angličtině

    Oficiální trailer ke knize:




    Katy konečně dala Daemonovi šanci a on jí neustále dokazuje, že to co k ní cítí, je mnohem reálnější, než by možná i on sám chtěl. Protože mají problém. Zase. Nebudou mít klid, dokud nezjistí, co má DOD za lubem. Musí mít něco v plánu, jinak by nenechali Dawsona, Daemonovo dvojče, jen tak jít. Něco se určitě chystá...a co je lepší než čekání? Vydat se tomu neštěstí naproti.

    Tahle série ve mně vyvolává opravdu hodně smíšené pocity. Zčásti bych ji chytla a hodila do kouta a už nikdy neviděla, ale přitom po dočtení každého dílu už koukám, kdy vyjde ten další. Asi vážně nevím, co bych chtěla :D Ale vezmu to od začátku...

    Daemon a Katy jsou spolu - konečně! Jásejme a plesejme, protože Katy konečně dostala rozum. Ale s tím plesáním to zase nepřehánějme - některé jejich scény jsou tak přeslazené, přeumělkované a já ještě nevím co, že jsem nad nimi musela kroutit očima. Kam se sakra ztratila Daemonova mužnost? To co z něj Katy udělala se mi zase tak moc nelíbí. Přece to, že je kluk do někoho zamilovaný, neznamená jeho naprosté změknutí. To by to pak vypadalo...

    A když už jsme u toho, narážíme na jeden zásadní problém, který se více méně proplétá celou sérií. Prvnímu dílu jsem vytýkala jeho celkem velkou podobnost se Stmíváním. Proto jsem u toho druhého byla pro změnu nadšená, že se od tohoto stylu dokázala autorka odpoutat. A ejhle! Asi jí opět nějak došla šťáva nebo co a já jsem opět v celém Opalu cítila, jak má Katy Belliny manýry a Daemon tak nějak změknul do Edwardovy podoby...A já už myslela, že to bude lepší...

    Autorka se nám také rozhodla vrátit Blakea, kterého jsem po minulém díle už ani nečekala. Samozřejmě že jeho návrat nebude jen tak, má proto své vlastní, a to hodně sobecké důvody. Většinu knihy navíc opět netušíte, co od něj máte čekat, takže pořád čekáte na jeho tah. A ten se objeví ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Popravdě, po tomhle díle už u mě Blake opravdu skončil a jestli se s ním autorka ještě někdy vytasí tak doufám že jen v případě, kdy mu Daemon zakroutí krkem.

    Přesto všechno je tu něco, v čem je autorka naprosto výborná, a to jsou vyhrocené konce. Jennifer vás na konci zvládne tak odrovnat, že zapomenete na celý předchozí děj a jenom zíráte na poslední stránku a nevěříte vlastním očím. Popravdě, já se ještě pro jistotu dívala, jestli tam dál ještě nějaký text není, protože to, co si na nás autorka připravila, je hodně silný kalibr. Právě díky tomu konci u mě nakonec kniha dopadla s hodnocením čtyř hvězdiček, i když mě chvílemi občas štvala. Teď musím jenom čekat na červenec, kdy vyjde další díl pod názvem Origin, který bude pro změnu (a vzhledem k tomu konci Opalu i naprosto pochopitelně) psaný z pohledu jak Katy, tak i Daemona.
    |


  2. Je to tak. Nakladatelství Fragment zveřejnilo svůj ediční plán na jaro 2013 a našlo se tam několik kousků, které mě zaujaly. Co je ale pro mě největší pecka je to, že Fragment v březnu vydá knihu The Ghost and The Goth od Stacey Kade, a to pod názvem Mezi nebem a zemí: Setkání s duchem. A co víc, dokonce nechalo knize originální obálku. Tohle je pro mě naprostá pecka! Katalog najdete zde: http://www.fragment.cz/stahuj/aktualni-katalog/ 
    |


  3. Waiting On Wednesday (32)

    středa 30. ledna 2013


    Týdenní meme pořádané Breaking the SpineCílem je vybrat si vždy knihu, kterou si chcete přečíst. Tuto středu jsem vybrala :


    Dokonalý sen
    Ally Condie

    Kdesi v nejisté budoucnosti pátrá Cassia ve vnějších provinciích po Kyovi, jehož sem Společnost odvedla na jistou smrt. Když zjišťuje, že se Kyovi podařilo uprchnout do velkolepých, ale divokých kaňonů, neváhá i ona riskovat život – po nebezpečném útěku z pracovního tábora se vydává po Kyových stopách do Příčného řezu, tajemného místa, v němž prý lze nalézt poslední záblesky svobodného života a možná i Vzpoury, k níž se Cassia touží přidat. Jenomže přeje si to samé i Ky, jenž toho o sobě zamlčuje mnohem víc, než se původně Cassie zdálo? A jaké tajemství skrývá Xander?

    |


  4. Musing Mondays (20)

    pondělí 28. ledna 2013


    Meme z dílny Should Be Reading. Podstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Jakou knihu jsi v poslední době koupila sobě nebo někomu jinému a proč jsi tuto knihu vybrala?


    Poslední knihou, kterou jsem koupila byl vánoční dárek pro mou mámu. Koupila jsem jí Tajemství porodní báby od Sabine Ebertová. Pokaždé, když jsme došli do knihkupectví mě obtěžovala, že chce jakousi knihu o nějaké bábě, kterou viděla minule. Já pořád netušila o čem to mluví, až když už obtěžovala tak dlouho, že jsem knihu nakonec na internetu našla :D. A tak se tato kniha ocitla pod naším vánočním stromečkem :). Za chvilku bude mít narozeniny, tak možná koupím i druhý díl :D.


    A jakou knihu jste naposledy koupili vy?
    |


  5. Posuď knihu podle obalu (23)

    neděle 27. ledna 2013


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: The Ruining
    Autor: Anna Collomore
    Datum vydání: 7. 2. 2013

    Annie Phillipsová je nadšená, že může opustit svou minulost a začít úplně nový život na ostrově Belvedere jako chůva dokonalé Cohenovy rodiny. V podstatě okamžitě si rodinu Cohenů zamiluje, hlavně Libby, krásnou mladou matku rodiny. Život je lepší, než si kdy představovala. Dokonce prožije románek s klukem od vedle.

    Brzy se ale objeví trhliny v Anniině zdánlivě perfektním životě. Je viněna za chyby, které si ani nepamatuje, že by kdy udělala. Její dveře do ložnice jsou vyražené a cítí se, jako by neustále byla sledována. Libby, která pro ni byla jako starší sestra, je najednou chladná a nekompromisní. Jak bojuje s tím, aby zvládala požadavky jejího nového života, Anniin strach vyústí v děsivé halucinace. Začíná se propadat do šílenství, nebo je ve hře něco mnohem hrozivějšího?



    Můj názor: Knihy jsem si všimla právě díky její obálce. Je tak trochu jiná než ostatní, a právě to se mi na ní líbí. Nevím jak vy, ale já na ní jak ten zdánlivě dokonalý život, tak i ta mnohem hrozivější část příběhu. Bod navíc za to, že název knihy a autorka jsou na horní části obálky a tak nenarušují to ostatní a všechno je celkem dobře sladěné. Suma sumárum, podle mě se jedná o podařenou obálku.
    |


  6. RC Review: Jednou provždy

    sobota 26. ledna 2013

    Česká obálka
    Autor: Kiersten White
    Série: Paranormálové
    Díl: třetí

    Česká anotace:

    Evina paranormální minulost se neustále vrací a děsí ji. Nová ředitelka Mezinárodní agentury pro zadržování paranormálů ji chce přemluvit k nové spolupráci se střediskem. Temná královna týrá lidi ve své děsuplné říši. A paranormálové neustále tvrdí, že Evie je jediná bytost, která je dokáže zachránit před jejich záhadným, nebezpečným osudem. Celému paranormálnímu světu běží čas. A osud tohoto světa nemá v rukou nikdo jiný než Evie…



    Vydání v ČR: 2012
    Nakladatelství: Fortuna Libri
    Počet stran: 400
    Hodnocení: 5 z 5
    Přečteno v lednu 2013, 3 dny, v češtině

    Oficiální trailer ke knize:




    Evie nese na svých ramenou čím dál větší břemeno. MAZP se od dob, kdy tam pracovala, změnilo a ona sama si už není jistá, na čí straně agentura vlastně stojí. Jenže to je asi ten nejmenší problém. Po krku jí jde samotná Temná královna, která se pravděpodobně nezastaví před ničím, co by jí mohlo zabránit Evii zničit. A k tomu je tu ta věc s paranormály. Ti totiž spoléhají na to, že pro ně Evie otevře bránu a všechny je zachrání. Čas běží a Evie se musí rozhodnout, na čem, a hlavně na kom, jí opravdu záleží...

    Kniha je vyvrcholením série o paranormálech a my se konečně dovídáme, jak to všechno vlastně bylo a proč se některé věci v předchozích dílech vlastně staly. Navíc v téhle knize opravdu není o akci nouze. Je dynamičtější, zábavnější a ani v nejmenším mě nezklamala - právě naopak. 

    Na ztřeštěnost Evie jsem si za ty první dva díly zvykla, ale v tomto díle ukázala také trochu jinou část své osobnosti - tu, ve které bezmezně miluje lidi, které má kolem sebe a je ochotná udělat cokoli, klidně i obětovat svůj život, jen aby je zachránila. Její plány sice nejsou dokonalé, někdy dokonce ani nejsou dokončené, ale ona ukazuje, jak silná dokáže být. Tahle stránka Evie se mi rozhodně líbí a tak nějak s ní celkově ladí. I když hrála hlavní roli ve všech třech dílech, v tomhle z ní vidíme jakoby víc. Vidíme to, co se předtím skrývalo právě za její ztřeštěností.

    Nejen Evie se nám v tomhle díle vybarvila. Konečně si ke mně našel cestu i Reth, který mi v předchozích dílech spíše překážel. Přestože neustále dělá vše hlavně ze sobeckých důvodů, jde u něj vidět posun, který způsobila právě Evie. Jakoby on sám díky ní zjistil, jaký by mohl být a že vše nemusí být nutně černobílé. Také jsem ráda, že přestože na konci předchozího dílu to tak nevypadalo, na scéně se opět objevil Jack. Ten kluk je opravdu číslo. Připadá mi, jako by to můj mladší bratr :D. Je to pořád stejné třeštidlo, jenom o trošku dospělejší a zralejší, konečně totiž ví, že člověk má udělat správnou věc.

    Jak už jsem řekla na začátku, v téhle knize je o dost víc akce než v předchozích dílech. Evie se často ocitá na hranici a ona sama si musí uvědomit, co a kdy je potřeba udělat, aby zůstala sama sebou a neztratila i tu malou část duše, kterou má. Jenže nakonec ta největší volba nebude na její straně. V tomhle díle totiž prochází její vztah s Leasem jednou zkouškou za druhou a oba se s tím musí nějak vypořádat. Oba vědí co chtějí - zůstat spolu napořád - jenže právě to napořád je v jejich případě to klíčové slovo. Lease si musí poradit se svou nesmrtelností a s tím, co se stane, až Evie bránu otevře.

    Pokud jsem si myslela, že sérii Paranomálové znám, tak jsem se mýlila. Autorka nám v tomhle díle připravila řadu překvapení, akce a dramat a já jsem na rozdíl od předchozích dílů místy opravdu nevěděla, co mám čekat. A co pro mě bylo ještě větším překvapením byl samotný český překlad - v knize totiž ubyly chyby a překlepy, které jsem u obou předchozích dílů vytýkala. Tohle samotné mi udělalo takovou radost, že minimálně tři hvězdičky byly jasné :D. Série Paranormálové se tak stala jednou z mých srdečních sérií a získala si čestné místo na mé poličce :).


    Děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku.
    |


  7. Nikdo není bez viny

    pátek 25. ledna 2013

    Česká obálka
    Autor: Kiersten White
    Série: Paranormálové
    Díl: druhý

    Česká anotace:

    V dalším dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny.



    Vydání v ČR: květen 2012
    Nakladatelství: Fortuna Libri
    Počet stran: 352
    Hodnocení: 4 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v češtině

    Oficiální trailer ke knize:




    Trošku jsme se posunuli v čase a Evie má konečně život, jaký si vždycky přála - chodí do školy, má zamykací skříňku, opravdovou kamarádku a přítele, kterého jen ona vidí opravdu takového, jakým je. O to větší je její překvapení, když se v jejím životě objeví Raquel, její bývalá šéfová z MAZP, která ji žádá o opětovnou spolupráci s agenturou. Ovšem ještě zajímavější než to je skutečnost, že ji napadl paranormál. Tohle by se jí v normálním životě stávat nemělo. Jediným vysvětlením je jen to, že nic není tak normální nebo nevinné, jak se na první pohled zdá...

    Po prvním díle jsem byla celkem zvědavá, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. Dalo by se říct, že se v podstatě vrátil do starých kolejí, které ale v polovině celkem změnily svůj směr...

    Evie je pořád tak ztřeštěná, jako byla v prvním díle. Její láska k růžové a dalším extravagantním věcem není o nic menší, zato se ale zvětšuje její láska k Leasovi. Proto je pro ni tak strašně těžké před ním tajit, že on má před sebou mnohem více času než ona. Jenže jak už všichni víme, tajemství dokážou vrážet do vztahu pěkně ostrý klín, který ho dokáže neodvratně poškodit, nebo i zničit. A že Evie má těch tajemství hned několik...Nemůžeme se pak divit, když jí všechny bouchnou do obličeje...

    Mužské osazenstvo knihy se nám v tomto díle rozrostlo o nového člena, a to o Jacka, poněkud hyperaktivního, drzého a nepředvídatelného člověka, kterého vychovaly víly, což na něm pochopitelně zanechalo své stopy. Zpočátku je Jack pouze zajímavým doplňkem příběhu, ale tak v polovině příběhu zjistíme, že jeho role je ovšem mnohem větší, než se na první pohled zdálo. Podle mě je Jack hodně otravnej kluk, ale svým způsobem jsem si ho oblíbila. Nakonec mi ho bylo i tak nějak líto, protože po všem, čím si prošel, není tak těžké pochopit, proč nakonec udělal přesně to, co udělal.

    Kromě toho se opět setkáme i s postavami z dílu prvního. Já osobně jsem ráda, že nám autorka více přiblížila postavu Arriany, která se na začátku zdála celkem nepřístupná. Taky nám opět rozšířila už tak dost dost široký svět paranormálů a naprosto mi zničila moje vize o tom, jak vypadá jednorožec - vážně, zhroutila mi kousek mého dětského světa, který ve mně stále přebývá :D Už nikdy ne na tohohle tvora nepodívám stejnýma očima :D. A i když se to zprvu zdálo nemožné, v příběhu se nám objevuje i Vivian, za což jsem autorce pro změnu zase vděčná, protože po prvním díle si Vivian nevysloužila moc kladnou reputaci. Teď získala šanci, jak to všechno napravit - alespoň částečně - a získat si přízeň člověka, díky kterému se už nemusí cítit tak osaměle, jako se cítila předtím.

    Což se ovšem opět nezměnilo byly chyby a překlepy v českém překladu. Kniha by se četla mnohem lépe, kdybych neustále nenarážela na něco, co je v textu špatně. Tato skutečnost sama o sobě sráží knize dost bodů dolů...

    Už v prvním díle jsem si tuto sérii oblíbila a ten druhý mě kvalitou příběhu nezklamal. Jenom by to vážně chtělo vychytat ony chyby, o kterých jsem se zmínila. Teď už mi zbývá jen jedna věc - zjistit, jak tohle celé dopadne.
    |


  8. Waiting On Wednesday (31)

    středa 23. ledna 2013


    Týdenní meme pořádané Breaking the SpineCílem je vybrat si vždy knihu, kterou si chcete přečíst. Tuto středu jsem vybrala :


    Hopeless
    Colleen Hoover

    Někdy se po zjištění pravdy můžeš cítit zoufaleji, než když jsi věřila lžím...

    To je to, co si sedmnáctiletá Sky uvědomila poté, co se setkala s Deanem Holderem. Kluk s pověstí, která konkuruje te její a podivnou schopností vzbudit v ní pocity, které nikdy předtím nezažila. Děsí a fascinuje ji už během krátkého setkání, a něco z toho, jak se díky němu cítí, v ní probudí zapomenuté vzpomínky z minulosti, o kterých si přeje, aby zůstaly pohřbené navždy.

    Sky se usilovně snaží držet si ho od těla s vědomím, že jí přinese jenom potíže, jenže Holder trvá na tom, že o ní zjistí vše. Když konečně podlehne jeho neustálé snaze zjistí, že Holder vůbec není ten, kým tvrdí, že je. Když jeho tajemství konečně vyplují na povrch, každý kousek Skyina života se navždy změní.
    |


  9. Zlodějka duší

    úterý 22. ledna 2013

    Česká obálka
    Autor: Kiersten White
    Série: Paranormálové
    Díl: první

    Česká anotace:

    Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch – paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby. Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit. Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život…



    Vydání v ČR: listopad 2011
    Nakladatelství: Fortuna Libri
    Počet stran: 352
    Hodnocení: 4 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v češtině

    Oficiální trailer ke knize:




    MAZP je vše, co Evie kdy znala. Rodiče ji opustili, hned když byla ještě mimino a z pěstounské péče ji osvobodilo střetnutí s upírem. Od té doby je to právě agentura, zabývající se paranormály, která je její rodinou. Může za to vděčit svým schopnostem, díky kterým vidí skrz mimikry, za kterými se paranormálové skrývají. Ano, občas by chtěla být normální, chodit na normální školu a mít zamykací skříňku, ale bez toho všeho se dá žít. Myslela si, že už ji celkem nic nepřekvapí. Tuhle představu naruší paranormál, který se vloupe do Střediska. Nikoho takového ještě nikdy neviděla. Něco na něm ji přitahuje. Ví, že by se s vězněm neměla stýkat, ale nemůže si pomoct. Co když se ale ukáže, že nakonec je vězněm agentury stejně jako Lease? A co s ní mají společného mrtví paranormálové, kteří jsou hromadně vyvražďováni?

    Evie je pěkné třeštidlo. Její hlavní zálibou je seriál pro teenagery a její závislost na růžové. Ale co je hlavní, Evie je svá. Ať už mezi stěnami střediska nebo mimo něj, Evie je výrazná osobnost. Celkem nic ji nezastaví - jenom ona sama. Nebo někdo, kdo je jí až nápadně podobný...

    Lease ví, že Evie je jedinečná. A to nejen díky tomu, že je jediná, kdo ho může vidět - opravdu vidět. Ví, že jí musí nějak pomoct. Musí najít cestu, jak ji ochránit - a to i před ní samotnou.

    Musím říct, že kniha mi svým stylem opravdu sedla. Je psaná velmi lehce, příběh se strašně dobře čte a já hltala každé slovo. Asi jedinou vadou na kráse, kterou tato kniha má, jsou chyby v textu. A že jich není málo. Někdy se to dá přehlédnout, ale tady se to jimi jenom hemží. Právě toto knize hodně ubralo na kráse.

    Kiersten nám v knize ukázala nový úhel pohledu na paranormální bytosti. Nebála se ukázat je v jejich opravdové kráse. Opravdu, ve které knize se v dnešní době setkáte s upírem, který není sexy, ale jen tělo v naprostém rozkladu. Tohle bylo vážně příjemné osvěžení. Navíc se tu objevily i bytosti, o kterých jste ještě neslyšeli a nakonec skončíte vtaženi do světa, který je součástí našeho, ale přesto se od něj naprosto liší. Navíc jsem sama dost dlouho, co se to krucinál děje a sama jsem tápala nad tím, co je vlastně Evie zač. Moc mi to neulehčil ani Reth, který neustále něco zkoušel nebo pronášel tajemné věty a já zase nevěděla nic...

    Jsem ráda, že jsem po knize sáhla, protože to byl právě ten čerstvý vítr, který jsem potřebovala. Opravdu, nebýt těch hrubek, byla by to značka ideál. Už se nemůžu dočkat, jak sáhnu po druhém dílu.
    |


  10. The Edge of Never

    pondělí 21. ledna 2013

    Originální cover
    Autor: J. A. Redmerski
    Anotace na Goodreads:


     Dvacetiletá Camryn Bennettová vždycky vyčnívala z davu, věděla, že chce od života něco víc než následovat vyjeté koleje a zestárnout se stejným opakováním životního příběhu. Myslela si, že její život směřuje správným směrem, dokud se všechno nerozpadlo.

    Rozhodnutá nelpět na negativech a pokračovat kupředu, Camryn se chystá nastěhovat do bytu společně se svou kamarádkou a začít v nové práci. Jenže po nečekané noci v nejžhavějším klubu ve městě Raleigh, Severní Karolina, učiní konečné rozhodnutí opustit život, který znala, daleko za sebou.

    S kabelkou, mobilem a malým batohem s pár nutnostmi si Camryn, bez absolutního ponětí o tom, kam jede nebo proč, nastoupí sama na autobus Greyhound a vydá se tento smysl najít sama. To, co najde, je kluk se jménem Andrew Parrish, někdo, kdo není tolik odlišný od ní a kdo má svá vlastní temná tajemství. Jenže Camryn přísahala, že zdi kolem sebe nikdy nesundá. A slíbila, že se nikdy nezamiluje.

    Ale s Andrewem Camryn zjistí, že dělá věci, o kterých se jí nikdy nesnilo. Ukáže jí, jaké to opravdu je žít mimo dav a podlehnout nejhlubším, nejtemnějším touhám. Na jejich sporadické cestě se stane středem jejího vzrušujícího a odvážného nového života, dostává z ní lásku a chtíč a emoce způsoby, jaké si nikdy nedokázala ani představit. Ale dokáže je Andrewovo tajemství stmelit, nebo je od sebe naprosto odloučí?



    Datum vydání v USA: 15. 11. 2012
    Nakladatelství: Createspace
    Počet stran: 426
    Hodnocení: 5 z 5
    Přečteno v prosinci 2012, 3 dny, v angličtině



    Camryn už má svého života plné zuby. Toužila po něčem jiném, než ráno vstát, jít do práce, domů a zase jít spát. Možná by se to dalo snést, kdyby se nepohádala se svou nejlepší kamarádkou. Jenže teď má pocit, že je vše zbytečné a její život se jí rozpadá pod rukama. Právě proto skončí v autobuse, aniž by věděla, kde je její cíl. Jenže osud jí do cesty přivede někoho, kdo jí ukáže, jaký život může doopravdy být...

    Na tuhle knihu jsem narazila naprostou náhodou, a první, co mě na ní zaujalo, byla její obálka. Ta je v podstatě jednoduchá, ale dokáže zaujmout a je na ní něco, co mě na ni přimělo koukat znovu a znovu. Ale ještě lepší než obálka, byl samotný příběh.

    S Camryn si život pěkně pohrál. Je jí sice teprve dvacet, ale to, co má za sebou, by nikomu nepřála. Dusí v sobě věci tak dlouho, až to prostě nevydrží a rozhodne se odjet. Sice ještě pořádně neví kam, ale jí to stačí. Potřebuje přemýšlet. Potřebuje si v hlavě srovnat vše, co se jí za posledních pár let stalo. Camryn jako postavu jsem si celkem oblíbila. Taky mám občas chuť prostě popadnou batoh a vypadnout pryč, jedno kam. Jediné, co mi na ní občas pilo krev bylo to, jak si neustále odmítala připustit Andrewa k tělu, i když strašně moc chtěla. Jenom se bála toho, co se stane, až si ho k tělu pustí. Protože ví, že jejich cesta se bude muset rozdělit...Nebo ne?

    Andrew si je s Camryn v mnohém podobný. Sám moc dobře ví, že život je všechno, jen ne jednoduchý. Sám má svoje důvody, proč se ocitl ve stejném autobuse jako Camryn a stejně jako ona ví, že musí být opatrný, že se nesmí jen tak lehce poddat tomu, co cítí. Chce udělat správnou věc - jenže správná věc nám nezaručí, že budeme šťastní. Někdy neuškodí trocha sobeckosti - pokud ovšem není protkána lží, která může váš život obrátit vzhůru nohama.

    Poslední dobou mám nějakou slabost pro tyhle příběhy ze života, u kterých je dost velká šance, že si popláču. A stejně tak tomu bylo i s touhle knihou. Autorka nám prostřednictvím pohledů obou dvou postav ukáže, co se každému z nich honí hlavou, jaké jsou jejich motivy a touhy. Jenže je tu jedna věc, kolem které chodí po špičkách (a kterou vám nepovím, protože je to podstata příběhu :)) a i když máte tušení, že se něco děje, stejně vás to potom smete. Autorka na vás hodí tuhletu bombu a pak vás srazí na kolena. Dopis, který napsal Andrew Camryn mě dojmul tak, jak poslední dobou málo co a já zase skončila v slzách. Ale i přes to, že všechno vypadalo dost černě, jsem dostala svůj happy end.

    Jsou knihy, u kterých mi nezáleží na tom, že některé situace se v životě prostě nestanou. Tohle je jedna z nich. Celou jsem si ji maximálně užila, a to jak její vtipné, tak i smutné chvilky. Zkrátka zase jedna, které se kompletně povedlo zabrnkat mi na city a já jsem se od ní nemohla odtrhnout :).
    |


  11. Zimní dumání (6)

    neděle 20. ledna 2013


    Další díl zimního projektu, který pořádá Syki.



    Nadpřirozené bytosti

    Posledních pár let zažíváme v knižním světě doslova boom co se týče nadpřirozených bytostí. S klidem můžeme říct, že jsme se na stránkách knih setkali už v podstatě se vším, a máloco nás už překvapí.

    Se kterou nadpřirozenou bytostí jsem se setkala nejdříve? Byli to duchové. Pamatuju si to jako dnes – měla jsem narozeniny a co jsem nedostala – první díl série Mediátor od Meg Cabotové. A jak nejlépe navnadíte dospívající holku na duchařinu? Meg na to kápla – udělejte z hlavní postavy sexy ducha v rozhalené košili, který používá španělské výrazy a i když existuje jenom v knize, vy si umíte docela dobře to jeho tělo představit :D. Ano, vážení autoři, přesně takhle se to dělá :D. Od tohohle setkání to se mnou šlo jenom z kopce...

    Asi nejvýraznějšími bytostmi knižního světa se stali upíři. Ovšem prošli menším upgradem – nejsou to vraždící krvechtivá monstra (alespoň většinou ne), ale sexy chlápci, kteří chtějí jenom jediné – lásku. Jsou citliví, milí a sami sebe v podstatě nenávidí za to, co jsou. Popravdě, někdy už mám upírů v knize dost, protože někteří autoři už z tohohle prvku zkrátka nedokážou vymlátit nic nového a topí se ve věcech, které tu už někdy byly. Přesto se i tak některým podaří příjemně překvapit.

    Nemůžu samozřejmě číst všechno, takže existují bytosti, se kterými ještě nemám moc velké zkušenosti, takže v tomhle směru nemohu soudit. Například s vílami jsem se zatím setkala pouze v jedné sérii, takže si netroufnu je nějak moc soudit. V poslední době jsem se nově setkala v knize s mimozešťany, a to v sérii Lux od Jennifer L. Armentrout, ze které jsem celkem v rozpacích (což jde vidět i v mých recenzích). Někdy i nové prvky mohou způsobit více škody než užitku...

    Jedním z důvodů, proč vyhledávám knihy s nadpřirozenými bytostmi je to, že mi svým způsobem pomáhají uniknout z běžného světa. Není nic příjemnějšího, než si od zkoušek, učení a podobných věcí odpočinout a zatoulat se do jiného světa. Ale i moc nadpřirozena někdy škodí a jak se říká, nic se nemá přehánět. Někdy pro změnu neuškodí kapka reality :D.
    |


  12. Musing Mondays (19)

    pondělí 7. ledna 2013


    Meme z dílny Should Be Reading. Podstatou je každé pondělí odpovědět na položenou otázku.

    Dnešní otázka: Co právě teď čteš?


    Právě teď čtu knihu Born Wicked od Jessicy Spotswood. Popravdě mám tuhle knížku rozečtenou už tak dlouho, že ji nejspíš budu muset začít číst znovu od začátku. Pořád jsem se na ni nějak nemohla soustředit a pořádně začíst, tak jsem ji odložila. Uvidíme, třeba ji do konce ledna konečně dočtu :D.










    Co právě teď čtete vy?
    |


  13. Posuď knihu podle obalu (22)

    neděle 6. ledna 2013


    Toto je meme pořádané Knižním doupětem. Jeho cílem je každou neděli zveřejnit obálku knihy (je jedno jestli vyjde v budoucnu, nebo už vyšla), stručnou anotaci a vlastní názor na obálku.


    Název knihy: Just One Day
    Autor: Gayle Forman
    Datum vydání: 8. 1. 2013


    Když se upjatá americká vzorná holka Allyson „Lulu“ Healey v Anglii poprvé setká s bezstarostným holandským hercem Willemem De Ruiterem při undergroundovém představení hry Dvanáctá noc, přeskočí mezi nimi nepopiratelná jiskra. Po jednom společně stráveném dni se tato jiskra změní v plamen, nebo to alespoň tak připadá Allyson do doby, než se následující ráno po divokém dni v Paříži probudí a zjistí, že je Willem pryč. Během následujícího roku se Allyson vydá na cestu smíření se s omezeními jejího života a skrze Shakespeara, cestování a hledání její téměř- opravdové-lásky se pokusí z těchto omezení osvobodit.





    Můj názor: Jednoduchá obálka, která mě svým způsobem chytá za srdce. Možná je to tím, že i já, když třeba o něčem přemýšlím, koukám z okna a pozoruju okolí. Nikdy mě nenapadne víc skvělých myšlenek, než když pozoruju lidi, kteří prochází kolem mě, budovy okolo nebo přírodu. Ve škole se vždycky snažím sedat si k oknu, protože je to pro mě někdy mnohem zajímavější, než celá přednáška :D. Zkrátka povedená obálka, která podle mě vyjadřuje hloubavou podstatu celého příběhu. Navíc je doplněna fontem písma, který ji nijak neruší, ale právě naopak dává vyniknout podstatě celé obálky a skvěle ji doplňuje :).
    |


  14. Máme tu nový rok :)

    sobota 5. ledna 2013


    Je to tak, další rok je za námi. A že se v něm toho událo hodně - vyšlo plno skvělých knih, přežili jsme konec světa a s radostí jsme vstoupili do roku nového. Vím, že vám do nového roku přeji celkem pozdě, ale byla jsem tak zavalená školou, že jsem ani nevěděla, kde mi hlava stojí. Proto vám chci alespoň teď popřát všechno nejlepší do nového roku a spoustu nových knižních přírůstků :). Snad se odteď polepším a zase se budu blogu naplno věnovat - to je takové moje malé předsevzetí :). Pro začátek se tu brzy objeví dvě nové recenze, a to na The Edge of Never od J. A. Redmerski a na knihu Paranormálové - Zlodějka duší od Kiersten White. A teď vzhůru do dalšího čtení!
    |



  15. Čtvrtý díl zimního projektu, který pořádá Syki.




    Jak vypadá hrdina

    Už se vám někdy stalo, že jste si přečetli anotaci na knihu a chtěli ji přečíst jenom proto, jak byl popsán hlavní hrdina? Autoři nad námi mají prostřednictvím svých hrdinů velkou moc. Právě oni z velké části určují, jestli se nám kniha bude líbit. Děj může být sebelepší, ale když je hlavní hrdinka hrozná slepice, tak ani to nestačí. A jací hrdinové frčí?

    Každému z nás se líbí něco jiného. Někoho dostanou do kolen zamračení bad boys, někoho zakřiknutí hrdinové, kteří jenom čekají na to, až konečně dostanou příležitost ukázat, co umí, jinému zase králové střední školy, kterým patří svět. Záleží pouze na nás. Co je podle mě ale důležité je to, aby celá postava působila lidsky a reálně. U některých hrdinů se objevuje, že jsou příliš dokonalí na to, abychom si vůbec mohli představit, že by někdo podobný vůbec mohl existovat. Popravdě, po světě se to nehemží okouzlujícími krasavci, kteří vás dostanou do kolen svým vzhledem, chováním, přízvukem, vůní, zkrátka jenom tím, že existují. V tom je právě ten rozdíl – skuteční lidé zkrátka nejsou dokonalí, tak proč by měly být knižní postavy? Když má hrdina nějakou tu vadu na kráse, hned ho mám raději :).

    U ženských hrdinek je to docela podobné. Jenom u nich se vyskytují jiné extrémy – buď jsou příliš dokonalé, nebo naprosté nány. Pro mě je poslední dobou celkem těžké najít hrdinku, která by se alespoň trochu nechovala jako rozmazlený spratek nebo naivní slepice. A pokud se nechovají takhle, tak jsou pro změnu příliš dokonalé a krásné na to, aby se jim stalo něco zlého – a ono se to přece jen stane a ony se s tím půl knihy srovnávají a bědují nad svým osudem. Nejsem feministka nebo něco podobného, ale my holky vážně nejsme bezmocné křehké květinky, které se zhroutí z toho, že nemají kabelku, která jim ladí k botám.

    Nechtěla jsem, aby celé tohle dumání vyznělo nějak negativně, ale tak nějak to dopadlo :D. Nemusíte se mnou souhlasit. Navíc můžu říct, že i já mám to své guilty pleasure, kde hrdinky rozhodně nejsou moc duchaplné, a mě se to stejně libí – zkrátka výjimka  která potvrzuje pravidlo :). Přesto by občas neškodilo, kdyby některé postavy byly reálnější, i když v poslední době je už celkem těžké vymanit se ze zajetých kolejí a ozkoušených vzorů. A proč taky, když ještě pořád fungují :).

    |