Druhý díl zimního projektu, který pořádá Syki.
Knižní zlozvyky
Nevím jak u vás, ale u mě je tohle
kapitola sama pro sebe. Každý z nás se při čtení knih nějak
chová, každý má nějaký ten svůj zlozvyk. Já? Já jsem na tom
tak, že i moje vlastní máma se mi směje :D.
Když přijde řeč na moje knížky
můžu říct, že jsem na ně dost fixovaná. Myslím, správnější
výraz bude úzkostná :D Všechno to začíná už v knihkupectví.
Když si kupuju knížku, nesmí na ní být ani kazík, což je
někdy v knihkupectvích zázrak. Když tam vidím ty chudáčky
paperbacky nacpané v regálech, s ohnutými rohy a podobně, tak je
mi jich až líto...Navíc je to pro mě důvod, abych si ho
nekupovala, protože si přece nekoupím knihu, která už je nějak
poškozená.
Když už mám knížku doma, tak si jí
hledím. Zacházím s nimi jako v rukavičkách, proto asi všechny
vypadají jako nové, a to i takový Mediátor, kterého mám doma už
pěkných pár let :). Nikdy bych nesáhla na knihu špinavýma
rukama nebo ji sebou tahala po všech čertech. Ne, ne, moje knížky
se nepodívají za dveře mého pokoje :D. Co se týče půjčování
knížek, z toho jsem se už před pár lety vyléčila. Půjčila
jsem mou oblíbenou knížku kamarádkám, a nebudu vám ani říkat,
v jakém stavu se vrátila...V ten moment bych jim zakroutila
krkem...
Ovšem můj nejhorší zlozvyk teprve
přijde (asi si už říkáte, že nic horšího než moje chorobná
úzkost asi není :D). V každé knížce se totiž nejprve podívám
na poslední stránku a věřte mi, že bych si za to někdy nakopala
zadek :D. Ano, jsou knížky, ve kterých vám závěr knihy nic
neřekne, ale najdou se i takové, ve kterých se na závěrečné
stránce dozvíte to nejdůležitější. Takže když hlavní
dvojice v polovině čelí nějakému problému, já už vím, jak to
s nimi v podstatě dopadne. Pokud je ale kniha dobrá, tak mi to dost
často ani nevadí.
Abych to tedy shrnula, jsem přehnaně
úzkostná, háklivá a zvědavá :D. Doma se mi smějí, ale ani to
mě nezastaví, abych sháněla další knihy, které bych si mohla
hýčkat :).
Jé! Někdo další, kdo se nejdřív dívá na konec! :D